Lidé si zapamatují maximálně pětinu toho, co jste řekli
Veřejné vystoupení. Něco, na co se málokdo těší. Kontrola před zrcadlem, memorování textu, testování délky vystoupení, pak tréma a někdy i „okna“. Jsou tím postiženi ti, kteří vystupují málo, ale i ti, pro něž jsou veřejná vystoupení běžná. Já sám, pokud se obavy nedostaví, mívám pocit, že během mého proslovu přijde určitě nečekaná katastrofa.
Dá se s tím vůbec něco dělat? Lidé chtějí poslouchat někoho, kdo je zajímavý, uvolněný a příjemný. Musíte ovšem působit autenticky, ne křečovitě. Nesmí na vás být vidět zbytečně promarněné hodiny mediálního tréninku. Zkuste vizuální pomůcky, nastupte na „prkna, která znamenají svět“ za zvuku hudby nebo melodie. Můžete mít i kostým, cítíte-li se v něm dobře. Hledejte v publiku spojence, jenž vám tleská a reaguje, nedívejte se na ty zívající nebo usínající. Buďte osobní, vyprávějte vtipné historky, zabírají citáty. Nesmíte to ovšem přehnat. Šašky, kterým se nikdo nesměje, se stávají i televizní baviči. Inspirujte se, soustřeďte se na to, co zajímá vaše posluchače. Ne na to, co zajímá vás. Nebojte se chyb, lidé si stejně zapamatují maximálně pětinu toho, co jste řekli. Musíte působit energickým a nadšeným dojmem, charisma skóruje. Buďte emocionální, ale nesmíte se nechat emocemi sami ovládnout.
Nechte reagovat obecenstvo. Může to být i připravená nahrávka na smeč. Připravte se i na negativní komentáře, neměly by vás vykolejit a dostat do defenzivy. Dejte svůj příspěvek přečíst lidem, kteří s vámi nesouhlasí, poslouchejte jejich názory. Budete lépe připraveni.
Pamatujte, že méně je více. Pětiminutový svižný, vtipný a věcný proslov je lepší než dvacetiminutová rozvláčná nuda. Přizpůsobte jazyk a komunikaci posluchačům. Příliš intelektuální rozvleklé proslovy otráví i intelektuální obecenstvo. Pamatujte – praxe dělá úspěch. Je třeba nejen trénovat, ale i skutečně vystupovat. Školy nám a bohužel i našim dětem mnoho příležitostí v procesu vzdělávání nedávají. A nezapomeňte: posluchači si často kladou po projevu důležitou otázku: „Co z toho budu mít já?“
