Letos jsme měli být podle predikce ministerstva financí asi o pětinu bohatší, než jsme
Sestavování makroekonomických výhledů je umění, i když se řídí exaktními postupy. Tak shrnuli svoji studii experti z výzkumné sekce Evropské centrální banky, když ještě před vypuknutím světové finanční krize testovali, nakolik se těm, kteří dělají podklady pro přípravu veřejných rozpočtů, podařilo trefit do skutečného vývoje. Užitečným poznatkem přitom je, že největší „optimistické“ odchylky jsou v předpovědích tehdy, když se vývoj zhoršuje, zatímco když se situace zlepšuje, převládá tendence výhled „podstřelit“.
Zkrátka v bodech obratu se nedaří předpovídat vývoj ekonomické aktivity, a už vůbec ne v situaci, kdy na trzích panuje mimořádná nervozita.
Optimistické ministerstvo
Příprava českých rozpočtů, opírající se o makroekonomické projekce, se od této obecné tendence nijak nevychyluje. Mimořádně silně se „uzamčení v optimismu“ projevilo například ve fiskálním výhledu publikovaném ministerstvem financí v říjnu roku 2008, tedy zhruba měsíc po pádu americké investiční banky Lehman Brothers, který byl rozhodujícím milníkem světové finanční krize.
Přestože autoři konstatovali, že pracují s neobvykle velkou mírou nejistoty, jejich predikce na rok 2009 stále počítala s ekonomickým růstem 3,7 procenta. To bylo sice podstatné snížení oproti předpokladu 5,1 procenta z května 2008, nicméně odchylka od skutečného vývoje v podobě poklesu o 4,1 procenta je vskutku mimořádná. Je to sice archiválie, nicméně má smysl si znovu připomenout, o kolik optimističtější se budoucnost tehdy zdála.
Povšimněte si nejen očekávané dynamiky růstu, ale především absolutní hodnoty hrubého domácího produktu, který měl letos dosáhnout v běžných cenách 4,648 bilionu korun. Ve skutečnosti budeme rádi, když nebude o více než 800 miliard nižší. Přeloženo do češtiny, měli jsme být letos tak o pětinu bohatší, než jsme. Co to znamená pro fiskální konsolidaci, když musíte snižovat rozpočtové schodky z takto snížené základny, už nevyžaduje zas až tak velkou fantazii.
Zasažené daně
V letošním roce není práce na rozpočtu o nic snadnější a fiskální výhledy se opět upravovaly směrem dolů s tím, jak se ekonomická situace zejména v eurozóně komplikovala. Rozpočet byl sestaven na předpokladu podstatně většího růstu, než s jakým počítá listopadový fiskální výhled. Tentokrát jsou pracovníci odboru finanční politiky ještě mnohem obezřetnější a zdůrazňují, že i tato predikce je zatížena riziky, jež mohou vyústit až v recesi.
Za těchto okolností vcelku nemá smysl rozpitvávat samotný předložený rozpočet, jako spíše upozornit na to, co další oslabení ekonomického růstu bude znamenat pro příjmovou a výdajovou stránku. Dnešní základní scénář totiž znamená, že bez dalších zásahů skončí saldo vládního sektoru (tedy suma veřejných rozpočtů včetně fondů a hospodaření zdravotních pojišťoven ) v roce 2012 schodkem kolem 130 miliard korun. Mírná recese, řekněme kolem dvouprocentního poklesu HDP, by posunula saldo někam ke sto osmdesáti miliardám korun. Na dohled pěti procent hrubého domácího produktu.
Pokles ekonomické aktivity se samozřejmě negativně podepíše jak na přímých, tak nepřímých daních, přičemž výpadek zasáhne výběr daně z příjmů fyzických i právnických osob zhruba ve stejném rozsahu jako u výběru daně z přidané hodnoty a spotřebních daní. Ministerstvo financí nepředpokládá dramatický vývoj nezaměstnanosti. Věří, že firmy již snižovaly stavy v roce 2009 a v následujícím oživení přijímaly jen málo nových zaměstnanců a ty stávající se budou snažit si udržet. Výsledné saldo je tak primárně taženo spíše poklesem daňových příjmů a sociálního pojištění než růstem výdajů prostřednictvím vestavěných stabilizátorů. Pokud by ovšem došlo k jinému chování podnikové sféry, co se týče zaměstnanosti, promítlo by se to pochopitelně výrazněji i na výdajové straně.
Černý scénář
Existují samozřejmě i horší scénáře. S jedním, který zkouší simulovat důsledky rozpadu eurozóny na českou ekonomiku, přišel v minulém týdnu think-tank Jana Švejnara. Výrazný hospodářský pokles by pochopitelně nemohl Česko minout a propad by mohl překonat to, co jsme zažili v roce 2009, studie uvažuje o minus sedmi až osmi procentech, což by samozřejmě vyústilo ve schodek veřejných rozpočtů nejméně kolem 220 miliard korun. Velkou neznámou je, jak dlouho by se z tohoto šoku ekonomika vzpamatovávala, přičemž opravdu černou vizí je pokles HDP i v druhém roce následovaný „plácáním u dna“ v dalších letech.
Jak reagovat? Zatímco jednoprocentní růst by ještě nevyžadoval žádnou zásadní úpravu fiskální politiky, cokoli horšího by si už kvůli hrozbě výrazného zvýšení rizikových prémií, prodražujících obsluhu prudce rostoucího veřejného dluhu, vynutilo reakci. Co je třeba dělat za každého počasí a co se Česku bohužel stále nedaří, ačkoli to paradoxně nic nestojí, jsou opatření na nabídkové straně ekonomiky. Tedy zlepšení podmínek pro podnikání a zvýšený tlak na hospodárnost ve veřejné správě včetně tolik vzývaného průlomu v transparentnosti zadávání veřejných zakázek. I kdyby se ve všech zmíněných oblastech stal zázrak, od hranice poklesu překračující, řekněme, dvě procenta by bylo nutné začít ořezávat výdaje nebo zvyšovat daně. Dělat něco podobného uprostřed recese, což je naprosto striktní požadavek, s nímž se budou muset vyrovnávat všechny země eurozóny, a v podstatě celá unie, je vskutku neradostná perspektiva, která by dále utlumila domácí poptávku i celkovou ekonomickou aktivitu.
Rady správců firemních kas
Týdeník Euro vyzpovídal finanční ředitele několika firem, jak by se se státním rozpočtem vyrovnali oni, kdyby přesídlili do úřadoven ministerstva financí v Letenské 15. Doporučení se mimochodem nijak neliší od úvah, které se rozpracovávají v Národní ekonomické radě vlády (NERV). Až na míru detailu v nich popravdě řečeno není žádný zásadní rozdíl, snad až na to, že už v roce 2009 NERV opatrně připouštěl možnost znovuzavedení druhého pásma daně z příjmů. A to nikoli z důvodu fiskálních výnosů (ty jsou zanedbatelné), ale spíše jako nástroje, který „zprůchodňuje“ jiná opatření na příjmové a výdajové straně. Jak „NERVáci“, tak vyzpovídaní správci firemních kas svorně zdůrazňují tu nabídkovou stranu pod lapidárním mottem „hlavně nekrást“. Frustrace z vnímané korupce je zjevná a atmosféra velmi houstne.
Všeobecné je vědomí, že daně a výdajové škrty jsou vskutku dvojsečnou zbraní, někteří z finančních ředitelů by však přitvrdili v adresnosti sociálních výdajů. Postoje odrážejí vlastní praktické zkušenosti přijímat často tvrdá sebezáchovná opatření na úrovni firmy. Mimochodem česká korporátní sféra předvedla mimořádně dobrou schopnost adaptace v roce 2009. Ať si říká, kdo chce, co chce, za udržením a faktickým posílením konkurenceschopnosti prostřednictvím nákladových úspor však nestály jen kompetentní managementy, ale i značná zdrženlivost a porozumění pro vzniklou situaci na straně zaměstnanců, ba i odborových organizací. Bez nich by se sotva dostaly jednotkové mzdové náklady ve zpracovatelském průmyslu na úroveň, která v posledních šesti čtvrtletích znamená relativní zlepšení vůči Německu.
Oslabená poptávka
Problémem je, že racionální reakce na zvýšenou míru nejistoty na úrovni firmy či domácnosti, tedy omezování odložitelných výdajů, šetření na provozních nákladech a tvorba hotovostních rezerv má ve svém kumulativním vyjádření na úrovni celé ekonomiky tu nepříjemnou vlastnost, že vede k oslabení agregátní poptávky sama o sobě. Takže vláda se dostává do problémů s rozpočtem, aniž by se vůbec něčeho dotkla.
Žijeme v éře sebenaplňujících negativních očekávání. Hovoříte-li o blížící se recesi a připravujete-li se na ni, pak přijde. Pokud ministr financí nebo premiér bude negativní výhledy bagatelizovat, média, opozice, ale i samotná korporátní sféra je obviní z tupé a trestuhodné nečinnosti a klamání veřejnosti. Ačkoli v Česku se politikům nevěří nos mezi očima, stačí, aby Miroslav Kalousek prohlásil, že to může být fakt „hustý“, a má zajištěny palcové titulky. To neznamená, že změna taktiky oproti roku 2008, by došla nějakého ocenění. Konspirační teoretici v tom samozřejmě vidí pokus o vytvoření záminky pro další ožebračování národa prostřednictvím zvýšení DPH nebo zmrazení důchodů, zatímco ekonomové poukazují na riziko prohlubování negativních expektací zejména na spotřebitelskou poptávku. Mluvíte-li o hustém, husté bude.
