Jak organizovat poskytování veřejné podpory v nových podmínkách
Před vstupem do Evropské unie bude česká administrativa řešit otázku, jakým způsobem uspořádat v rámci jednotlivých resortů poskytování veřejné podpory na území republiky, aby plně reflektovalo požadavky a trendy unie. Ta ponechává problematiku organizačního uspořádání poskytování veřejné podpory plně v rukou příslušného členského státu.
Monitorující jednotky.
České orgány si musejí uvědomit, že přesunem pravomoci posuzovat veřejnou podporu poskytovanou na území České republiky z Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) na Evropskou komisi (EK) se především změní procedurální pravidla, v jejichž rámci je příslušná veřejná podpora posuzována. Předně v řízení před EK je účastníkem řízení pouze členský stát. České orgány veřejné správy, státní fondy či právnické osoby pod jejich kontrolou v řízení před komisí samostatně vystupovat nebudou. Koordinace postupu jednotlivých poskytovatelů je nezbytná především proto, aby nedocházelo k poskytování nezákonné veřejné podpory, tedy té, která nebyla schválena Evropskou komisí. U ní se příslušný stát vystavuje riziku, že bude-li zároveň shledána neslučitelnou, příjemce ji bude povinen vrátit včetně příslušného úroku.
Řada členských států unie sjednocení postupu jednotlivých poskytovatelů veřejné podpory vyřešila zřízením takzvaných monitorujících jednotek. Jde o národní orgány, které se zabývají v rámci příslušného členského státu problematikou veřejné podpory. Monitorující jednotky zpravidla komunikují s příslušnými úředníky EK, vypracovávají výroční zprávy o veřejné podpoře, vykonávají poradenskou činnost pro jednotlivé státní orgány a v neposlední řadě i dohled, zda veřejná podpora poskytovaná na základě příslušných blokových výjimek – nařízení EK – splňuje podmínky těchto předpisů.
Dánský model.
Jako zdařilý příklad může sloužit Dánsko. V něm plní úlohu monitorující jednotky Úřad pro státní pomoc (ÚPSP) organizačně zařazený pod dánský antimonopolní úřad. Hlavní náplň ÚPSP spočívá v poradenské činnosti pro jednotlivé státní orgány. V praxi je ze strany ministerstev žádán o předběžné posouzení slučitelnosti určité veřejné podpory se společným trhem, aby se předešlo případným potížím s EK. ÚPSP je rovněž součástí takzvané specializované konzultační skupiny, která má především na starosti posuzování nejožehavějších případů veřejné podpory a zákonů obsahujících prvky veřejné podpory. Návrhy takových zákonů nejsou parlamentu předloženy dříve, než se tato skupina vyjádří.
Dánsko má rovněž v unii ojedinělou vnitrostátní úpravu veřejné podpory. Jde konkrétně o paragraf 11a dánského soutěžního zákona. Toto ustanovení dává ÚPSP možnost zasáhnout proti jakékoliv nezákonné veřejné podpoře poskytnuté na území Dánska. Tím není samozřejmě jakkoliv omezena pravomoc Evropské komise. Lze říci, že dánská pravidla jsou doplňkem pravidel unijních. Sami Dánové tuto svou právní úpravu odůvodňují tak, že jako zastánci omezování veřejné podpory v rámci společného trhu chtějí mít veřejnou podporu na svém území v naprostém pořádku.
Co se zákonem?
Dánský model může být v mnoha ohledech inspirující i pro Česko. Bude totiž třeba rovněž vyřešit otázku další budoucnosti českého zákona o veřejné podpoře. Ten ztratí okamžikem vstupu do unie své opodstatnění, především v částech dávajících ÚOHS exkluzivitu v možnosti rozhodnout o konkrétní veřejné podpoře. Tato ustanovení budou nadbytečná, neboť prioritu budou mít příslušné normy práva Evropské unie. Je tedy otázkou, zda se Česká republika vydá podobnou cestou jako Dánsko a udělí monitorující jednotce pravomoc zasahovat proti nezákonným veřejným podporám poskytnutým na jejím území, či ponechá pravomoc pro rozhodování v oblasti veřejné podpory – stejně jako většina členských států unie – výhradně na EK.
Ať již bude zvolena jakákoliv cesta, jedno je jisté. Bude nezbytné vytvořit alespoň efektivní a koordinovaný mechanismus, který zajistí, že Česko nebude mít v oblasti veřejné podpory s Evropskou komisí větší problémy. Myslím takový mechanismus, který zajistí bezproblémovou koordinaci poskytování veřejné podpory na všech úrovních veřejné správy, obce a kraje nevyjímaje. Zmíněný mechanismus by měl především zaručit, aby pokud možno všechny veřejné podpory byly EK notifikovány. Pro jeho efektivní působení bude rovněž nezbytné, aby byli k dispozici kvalifikovaní odborníci, kteří se s problematikou veřejné podpory již setkali a budou schopni s příslušnými pracovníky EK na toto téma komunikovat. Zkušenosti současných členských států totiž jasně ukazují, že čilá komunikace s bruselskými úředníky vede k odstranění případných nedorozumění a urychluje celý rozhodovací proces.
