Rozvojové země nedůvěřují tomu, že fond slouží jejich zájmům. Řešení: EMF
Po výročním zasedání v Istanbulu 6. a 7. října si osvěžený Mezinárodní měnový fond (MMF) nachází chvíli, aby se oslavil. MMF znovu objevil svou úlohu coby věřitele poslední instance v globální krizi (s Islandem jako významným případem záchrany). Počátkem letošního roku dostal od členských zemí navíc 500 miliard dolarů, čímž se jeho úvěrová kapacita ztrojnásobila. Je schopen zvládnout velmi medializované srovnávací hodnocení skupiny G20 zaměřené na měnovou, fiskální a finanční politiku zemí.
Pod povrchem se však vyhrocují problémy. Schopnost MMF stabilizovat globální ekonomiku může uvíznout na mrtvém bodě kvůli roztrpčení nově vznikajících ekonomik. Rozvojové země si už dlouho stěžují na rozsah, v jakém USA a západní Evropa ovládají skupinu tvořenou 186 zeměmi – a na úsporná opatření, která fond tradičně ukládá dlužníkům.
Mnohé z těchto zemí se stále více zdráhají si od fondu půjčovat. Místo toho pracují s přebytky na běžných účtech – vyvážejí více, než dovážejí a mimořádné výnosy si drží jako devizové rezervy. Celkové devizové rezervy v současnosti přesahují patnáct procent globálního hrubého domácího produktu oproti necelým pěti procentům v roce 1993 – na změně se nejvíce podílely nově vznikající ekonomiky. Lpění na této hotovosti oslabuje celosvětový obchod a znesnadňuje další zotavování. (Snižuje také úrovně exportu Spojených států.)
Řešení? Rozvojové země by měly vytvořit Měnový fond nově vznikajících ekonomik (Emerging Monetary Fund – EMF).
Struktura MMF dávala smysl po druhé světové válce, kdy byl fond vytvořen. Spojené státy (hlavní věřitel) a evropské země (pravděpodobní dlužníci) byly významnými zeměmi kapitalistického světa s vyrovnanými hlasovacími právy mezi oběma stranami. V dalších 50 letech získaly nezávislost kolonie, komunismus se rozpadl a – co je nejdůležitější – součástí světových finančních trhů se staly některé rychle rostoucí východoasijské ekonomiky. Ovšem MMF stále ovládají USA a Evropa. Na počátku 80. let to bylo rozvojovému světu protivné a vedlo to k obviněním, že v latinskoamerické dluhové krizi fond pomáhá bankám proti dlužníkům (například v případě Bolívie). Při asijské finanční krizi koncem 90. let se to stalo více než protivným, když MMF podporoval velice nepopulární politiku včetně přísných fiskálních úsporných opatření vůči Jižní Koreji, Thajsku a Indonésii. A loni vyplul na povrch hněv kvůli neangažovanému přístupu k problémům v USA a Evropě. Hector Torres, argentinský zástupce v představenstvu MMF, prohlásil veřejně, že MMF nezjistil krizi rizikových hypoték, protože pro USA nepoužívá normy, které aplikuje na nově vznikající trhy.
Aby mezinárodní úvěrující organizace byla efektivní, musí mít důvěru potenciálních dlužníků. Když u vás doma vypukne požár, chcete, aby ho hasiči co možná nejdříve uhasili a nevyžadovali, abyste nejprve uklidili suterén. A nechcete, aby hasičskou stanici řídila skupina, která sleduje hlavně vlastní zájmy.
Měnový fond nově vznikajících ekonomik (EMF) – myšlenka podporovaná takovými odborníky, jako je Arvind Subramanian, starší výzkumný pracovník Petersonova institutu pro mezinárodní ekonomii – by u stolu neměl Spojené státy a západní Evropu. Se svým financováním by však neměl velké potíže. Brazílie má přes 200 miliard dolarů rezerv v tvrdých měnách. Rusko má asi 400 miliard dolarů, Čína šokující dva biliony dolarů.
Pokud jde o úvěrovou politiku, skupina by nejprve mohla kopírovat styl flexibilní úvěrové linky, nové půjčky MMF s volnějšími podmínkami. Zatím si tuto půjčku vzaly jen tři země (Polsko, Mexiko a Kolumbie), protože další vhodné státy, zvláště v Asii, se pořád ještě mají před fondem na pozoru. Verze EMF by pravděpodobně přitáhla desítky zákazníků a okamžitě by hrála stabilizační úlohu.
Vzhledem k tomu, že by EMF byl otevřen všem zemím v Latinské Americe, Africe a Asii, počet jeho členů by snadno mohl dosáhnout stovky. A mohl by spolupracovat s MMF, který by se mohl specializovat na těžké případy. EMF by byl přívětivým lékařem nebo lékárnou v okolí, MMF by mohl poskytovat intenzivní péči.
EMF by tvořil velmi potřebný tlumicí prvek ve světě bouřlivých kapitálových toků. A Spojené státy, které považují velké obchodní přebytky v Číně za destabilizující, by z toho měly užitek. Dokud země s nově vznikajícími trhy nebudou mít věřitele, o němž mají pocit, že se na něj mohou spolehnout, budou dále vytvářet měnové rezervy. Potřebují fond, kterému mohou důvěřovat.
Simon Johnson, profesor na Sloanově škole managementu na Massachusetts Institute of Technology (MIT) a starší odborný pracovník Petersonova institutu pro mezinárodní ekonomii, byl od března 2007 do srpna 2008 hlavním ekonomem MMF.
Copyrighted 2007 by The McGraw-Hill Companies, Inc BusinessWeek
Překlad: Jiří Kasl
