Vrcholné schůzky představitelů sedmi nejmocnějších zemí G7 jsou známy svými poměrně suchými tiskovými prohlášeními, která málokdy někoho příliš vzruší. Když se však v červnu rozhodlo na kolínském summitu sedmičky doporučit Mezinárodnímu měnovému fond u, aby prodal část svých zásob zlata, zvedla se proti tomuto záměru široká vlna odporu.
Důvodem, proč skupina sedmi podpořila prodej zlata MMF, je potřeba získat prostředky pro pomoc vysoce zadluženým chudým zemím v rámci iniciativy HIPC (Highly Indebted Poor Countries). Ta vznikla jako reakce na poznatek, že země, jejichž dluhová slu žba představuje několikanásobek jejich ročních příjmů z vývozu a značný podíl z jejich rozpočtových výdajů, se nacházejí v začarovaném kruhu. Vysoký zahraniční dluh jim neponechává příliš prostoru pro financování investic, vzdělávání a podobně, které by podpořily hospodářský růst, a v důsledku tak snížily břímě půjček. Právě proto bylo v září 1996 přijato rozhodnutí o snížení dluhového závazku zemí označených jako HIPC. Vyspělé státy sdružené v Pařížském klub u věřitelů jim prominou část dvoustranných oficiálních dluhů a MMF poskytne nové půjčky s velmi nízkou úrokovou sazbou.
Aby však mohl Mezinárodní měnový fond dotované půjčky poskytovat, potřebuje k tomu finanční zdroje. Něco bylo přislíbeno v podobě příspěvků od členských zemí včetně České republiky, ale to nestačí. Začalo se tudíž uvažovat, že fond prodá část ze svých 3217 tun (103 milionů trojských uncí) zásob zlata. Nejprve se mluvilo o pěti, nyní se již uvažuje o prodeji až deseti milionů uncí (311 tun). Výtěžek by byl vložen do cenných papírů, které na rozdíl od zlata nesou úrok, a neslouží tak jenom jako prostředek pro uchování hodnoty. A právě tyto úroky by se použily k dotování úvěrů poskytovaných zemím HIPC fondem.
Za normálních okolností by prodej takovéhoto množství zlata nevyvolal příliš vzrušení. Jde o necelých deset procent zlatých zásob MMF, přičemž fond drží jenom 1/45 celkové světové zásoby zlata, která ke konci roku 1998 činila 137 500 tun. Problém j e v tom, že myšlenka prodeje zlata přišla v nevhodnou dobu. Cena zlata se propadla v posledních týdnech na minimální úroveň, mimo jiné v důsledku rozhodnutí řady centrálních bank prodat část svých zlatých rezerv. Zlato sloužilo histor icky především jako bezpečné útočiště před inflací a s tím, jak v poslední dekádě inflace v řadě zemí poklesla na úroveň představující de facto cenovou stabilitu, ztratilo do značné míry svoji přitažlivost. Odprodej zlata centrálními banka mi dále zvýšil nabídku na trhu a při omezené poptávce pro průmyslové (neměnové) využití se nezbytně začala snižovat jeho cena.
Proti prodeji zlata měnového fondu se zvedla po kolínském summitu nečekaně prudká vlna odporu. Aby mohl MMF zlato prodat, musí to být schváleno většinou 85 procent hlasů. Spojené státy samy mohou se svými 17 procenty hlasů prodej zablokovat. Dvě skupiny amerických kongresmanů - ti, kteří reprezentují státy americké Unie těžící zlato (Aljaška, Colorado, Utah), a ti, kteří odmítají jakékoli kroky vedoucí ke zvýšení finančních prostředků MMF - již pracují na rezoluci zakazující americké vládě prodej zlata podpořit. Dalším zdrojem odporu jsou paradoxně některé země, kterým má iniciativa HIPC vlastně pomoci: chudé rozvojové země vyvážející zlato. Tyto země spolu s Jihoafrickou republikou argumentují, že pokles ceny zlata v důsledku uskutečnění prodeje je p oškodí více, než kolik jim snížení zahraničních dluhů v rámci iniciativy HIPC pomůže.
Denní obrat na londýnském trhu zlata dosahuje zhruba tisíc tun, což je třikrát více než uvažovaná horní hranice prodeje od Mezinárodního měnového fondu. Vzhledem ke značné publicitě, které se záměru prodat zlato dostalo, lze předpokládat, že trh již tut o informaci do značné míry v ceně zlata odrazil a že samotné uskutečnění prodeje, rozložené na delší časové období, cenu zlata příliš nesníží.
Lobbování několika zemí vyvážejících zlato a negativní postoj části amerických kongresmanů však může ještě prodej přinejmenším zdržet. Pokud by se podařilo prodeji zabránit, mělo by to závažné důsledky pro iniciativu HIPC. Za deset milionů trojských uncí lze dnes získat přibližně 2,6 miliardy dolarů, a pokud předpokládáme, že jejich investování ponese pět procent ročně, znamená to každoroční výnos 130 milionů dolarů. Není to sice mnoho, ale pro chudé zadlužené země by to byla ví taná pomoc. Jak již bývá v podobných situacích zvykem, odpůrci prodeje zlata v Kongresu USA neříkají, kde jinde vzít na financování iniciativy HIPC peníze. Ani neříkají, že by se měla iniciativa omezit. Odpůrci ze strany rozvojových zemí alespo ň nabízejí alternativní řešení: odpuštění dluhu vyspělými zeměmi.
