Mezi Klausem a Stoiberem je bariéra
Bavorská metropole se stává tradičním místem Klausových projevů o Evropě. Není divu. Tón v Mnichově udává premiér Edmund Stoiber a jeho strana CSU. Prezident Václav Klaus, který kritizuje ekonomický stav Evropské unie, tam nachází úrodnou půdu. „Opoziční“ Mnichov už má dost rudo-zelené vlády v Berlíně.
Jestliže však loni Klaus v Mnichově zdůrazňoval především to, jak si se Stoiberem pěkně notuje, letos to tak idylické nebylo. Cestě českého prezidenta do Bavor předcházela ostrá mediální přestřelka mezi ním a zemským premiérem. Pochopitelně – kvůli Benešovým dekretům. Jinak by si mohli oba politici padnout do náruče. Tak se to alespoň jeví na první pohled. Ale je tomu tak opravdu?
Ve skutečnosti se Klaus a Stoiber vnímají Evropu odlišně. Když se na rozdíly podíváme zblízka, zjistíme, že vcelku dobře charakterizují bariéru mezi hlavním proudem české pravice (tedy především ODS) a většinou pravého středu evropské politické scény. I pro Mnichovany je český prezident až příliš skeptický.
Samozřejmě: hodnocení současného stavu je podobné. Pražský hrad i mnichovská vláda jsou stejně kritičtí vůči nadměrným sociálním výdajům či rozpouštění států v Evropské unii. Jenže CSU hledá léky v rámci současné unie, neodmítá jednotnou měnu ani společnou zahraniční politiku. Chce zkrátka lépe využívat existujících nástrojů. Klaus by evidentně dával přednost návratu k době před maastrichtskou smlouvou a pouhé zóně volného obchodu.
Kritické názory českého prezidenta přispívají k nebývalé popularitě Václava Klause v tuzemsku. Češi hezkým slovům nevěří. Mnohem více důvěřují tomu, kdo peskuje vládní činitele v Praze i Bruselu, zvláště pokud k tomu přidává dojem nadstranického vystupování.
Bavoři si možná více všimnou toho, že Klaus nenabízí východisko. Ve své přednášce v Mnichově sice po dlouhé kritické analýze přednesl pár obecných vět o tom, jak by měla Evropa vypadat, vzápětí ovšem naznačil, že nic takového dnes nelze reálně očekávat.
Je velkou předností Václava Klause, že dokáže rozproudit diskusi, která není vyhrazena pouze snílkům. Jako prezident vlastně dělá to, co je úměrné jeho nynějším možnostem. Nikdo neočekává, že povede lidi do volebního boje. Na rozdíl od svých nástupců v ODS.
