Orgány činné v trestním řízení ztrácejí půdu pod nohama a advokáti obhajoby přecházejí do ofenzivy. Dočká se Česko katarze?
Žalobci z Vrchního státního zastupitelství v Olomouci a detektivové z Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu po rozhodnutí Nejvyššího soudu v takzvané kauze Nagygate horečně studují přepisy odposlechů.
Ve stozích dokumentů se nyní snaží nalézt důkazy, že ke kupčení s poslaneckými mandáty docházelo i mimo půdu Poslanecké sněmovny. Kvůli nedostatku těchto důkazů totiž soud bývalé zákonodárce Petra Tluchoře, Marka Šnajdra a Ivana Fuksu vyňal z probíhajícího trestního řízení. Jejich osvobození dostalo státní návladní do mediální defenzivy, která se prohloubila po propuštění dalších obviněných z vazby – bývalé šéfky kanceláře premiéra Jany Nagyové, člena představenstva Českých drah Romana Bočka, exředitele Vojenského zpravodajství Ondreje Páleníka a jeho bývalého podřízeného Jana Pohůnka.
PRÁVNICKÉ ŠARVÁTKY
Na pozadí aktuální politicko-korupční kauzy zůstávají nezodpovězeny některé otázky. Je politické handlování trestným činem? Ministerstvo financí si kvůli tomu nechalo zpracovat analýzu německého právního systému. Podle právníka Philipa Smitky z mezinárodní poradenské kanceláře Noerr je v Německu stíháno pouze koupení výkonu hlasovacího práva před konkrétním hlasováním. „Dohody o hlasování uvnitř politického seskupení jsou považovány za běžný politický jev. Pokud je poslanci za určité hlasování nabídnuta pozice, pak takovou nabídku nelze považovat za odměnu, neboť z této nabídky neplyne majetkový či finanční prospěch, jejž by si daná osoba nezasloužila posléze tím, že tuto funkci bude skutečně vykonávat a že za výkon funkce bude dostávat příslušnou odměnu,“ konstatuje právník Smitka.
Jinou otázkou je, proč v případu o odposleších, domovních prohlídkách a uvalení vazby rozhodoval místně nepříslušný ostravský okresní soud. Podle ústavy má každý podezřelý právo na svého soudce podle bydliště či místa, kde k trestné činnosti mělo dojít. Žalobci zdůvodnili přesun tím, že na počátku případu stálo podezření na bývalého náměstka Vrchního státního zastupitelství v Praze Libora Grygárka. Jenže ten nyní mezi obviněnými nefiguruje. „Předseda soudu je orgánem státní správy soudu. Výkon státní správy soudů nesmí zasahovat do nezávislosti soudů. Nepřísluší mi proto jakkoli komentovat probíhající řízení,“ odvětil na žádost o vyjádření k místní příslušnosti předseda Okresního soudu v Ostravě Roman Pokorný.
„Od počátku jsme namítali, že je vedeno společné trestní řízení o spolu nesouvisejících věcech, tedy i ohledně JUDr. Grygárka. Důvody, proč je řízení vedeno společně, jsme se nedozvěděli. Řízení považujeme za nezákonné z více důvodů,“ tvrdí právník Petr Toman, jehož kancelář zastupuje dalšího ze stíhaných, bývalého náměstka ministra dopravy a později zemědělství Romana Bočka. Teprve po Bočkově propuštění z vazby minulý pátek bude právníkovi umožněno nahlédnout do spisu. Advokát Tomáš Sokol, který zastupuje bývalého šéfa vojenské rozvědky Ondreje Páleníka, má za to, že místní příslušnost má být primární věcí soudu. „Konstrukce příslušnosti je popsána na počátku usnesení o zahájení trestního stíhání a já si počkám až na rozhodnutí stížnostního soudu. Pak případně zvážím ústavní stížnost, protože Ústavní soud se podobnou konstrukcí zabýval v případě kauzy dr. Ratha a spol. a v zásadě ji akceptoval,“ uvádí Sokol.
BLAMÁŽ BEZ DŮKAZŮ?
Advokáti mají proti postupu žalobců a detektivů v čele s vrchním státním zástupcem Vrchního státního zastupitelství v Olomouci Ivem Ištvanem spoustu výtek. „Teď rozbalují pytle věcí pobraných při domovních prohlídkách.
To je podle mne další nezákonnost, protože při domovní prohlídce se už nehledají konkrétní důkazy, ale sebere se všechno a pak se to týdny probírá, jestli by z toho nešlo udělat důkaz,“ tvrdí Sokol.
Rozhodnutí Nejvyššího soudu v případě Tluchoře, Šnajdra a Fuksy zásadním způsobem ovlivňuje celou kauzu „trafik“, tedy i postavení téměř všech obviněných. „Interpretace olomouckého státního zastupitelství ohledně důsledků rozhodnutí Nejvyššího soudu je nezákonná. Našeho klienta se týká kauza takzvaných,trafik‘, proto nevíme, proč například jsme voláni k úkonům, jejichž obsahem mohou být utajované skutečnosti v kauze,sledování‘. Očekáváme rozhodnutí Nejvyššího státního zastupitelství a Krajského soudu v Ostravě,“ prohlašuje advokát Petr Toman.
Vyšetřovatelé dosud neodpověděli ani na to, komu patřilo oněch více než sto milionů a zlato zabavené policií v bankovních schránkách. Pocházela hotovost a zlato z trestné činnosti? Proč nebyl nájemce schránek obviněn?
Kdo jsou tedy hlavní viníci? Týdeník Euro všechny tyto otázky položil klíčové osobě vyšetřování Ivu Ištvanovi. Odezvu ovšem ani po urgencích nezískal. Ištvan podle své asistentky Martiny Koksové čerpal minulý týden dovolenou a k otázkám se nevyjádřil.
U zrodu případu stál šéf Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu Robert Šlachta a šéf odboru závažné hospodářské trestné činnosti z olomouckého státního zastupitelství Petr Šereda. Prvotní operativní informace směřovaly podle poznatků týdeníku Euro ke klientelistickým vazbám v Plzeňském kraji a jižních Čechách. Postupem času se ale na případ nabalila řada neověřených informací, například ta o sto milionech ve vile bývalého pražského primátora Pavla Béma. „Celé trestní řízení je postavené na hlavu. Podle mě si na začátku prověřování stanovili korupční trestný čin, aby mohli nasadit odposlechy, několik měsíců poslouchali, a ono nic. Další prodlužování odposlechů nepřipadalo v úvahu, tak to nadělili na základě vlastní fantazie bez důkazů. Teď se snaží najít nějaké jednání, které by nacpali pod definici trestného činu přijetí úplatku, respektive podplacení,“ míní bývalý detektiv, který si nepřál zveřejnit své jméno.
CO JSME SE VLASTNĚ DOZVĚDĚLI
Za názorovými přestřelkami právníků a politiků o správném výkladu ústavy, obviňováním z policejní svévole či naopak z nedemokratického tlaku na vyšetřování trochu zapadá, co nám kauza
Nagygate říká o fungování české politiky v nejvyšších patrech. Kopnstrukce olomouckých státních zástupců a policistů z Útvaru pro boj s organizovaným zločinem dostala s rozhodnutím Nejvyššího soudu o imunitě poslanců vážné trhliny. I kdyby ale trestní řízení skutečně dopadlo fiaskem, po celém případu zůstanou informace, které už nyní stojí za shrnutí:
1. Výkonnou moc premiérského úřadu do značné míry kontrolovala žena, která udržovala s předsedou vlády utajený milostný poměr. Podle policejních odposlechů jednak domlouvala zajištění parlamentní většiny přes udělení „trafik“, jednak ze své vůle nechávala sledovat premiérovu ženu. Současně tato dáma dostává od premiéra statisícové odměny.
2. V klíčových okamžicích se do politických rozhodnutí významně zapojují šéfové největších státem kontrolovaných společností, jako jsou České dráhy nebo ČEZ.
3. Vedení vojenské tajné služby je schopné na pokyn vládní úřednice překročit zákonnou působnost a zapojit své agenty do špiclování lidí včetně premiérovy manželky.
4. Státní zástupci se opravdu dokázali odpoutat od vládnoucích politiků – až do té míry, že si na ně zhurta vyšlápli. Jejich přístup ale přinejmenším vykazuje slabiny.
5. Tuzemské soudy umějí v pravou chvíli překvapit – mnoho ústavních expertů nesouhlasí s širokým pojetím imunity, jak ji definoval Nejvyšší soud.
6. Pobyt ve vazbě za stávajících podmínek asi opravdu není veselý. Politici se ale odhodlali ke změně až poté, co jej někteří zakusili na vlastní kůži (zejména David Rath). (pto)
O autorovi| Jan Hrbáček, hrbacek@mf.cz
