Poněkud mnoho povyku vzbudila slova ministra financí Pavla Mertlíka pro zahraniční tisk o tom, že by měl být uzákoněn určitý typ společné odpovědnosti ČNB a vlády za vytváření ekonomických politik. Přičinila se o to americká Chase Manhatta n, která v srpnovém ohlédnutí za vývojem na mladých trzích spojila Mertlíkova slova se snahou ČSSD a ODS vzít prezidentovi z ruky monopol na jmenování bankovní rady. Giancarlo Perasso jménem americké banky hovoří o třech možných negat ivních dopadech: na nezávislost ČNB, na finanční trhy a na naše přijetí do EU.
To jsou ovšem dost dalekosáhlé závěry vytvořené z minima informací. O údajně hrozivých záměrech smluvně koaličních stran s ČNB je konkrétně známo zatím nejvíc to, že se Klaus nemá rád s Tošovským. To může znamenat, že si nejsilně jší politické strany na centrální banku brousí zuby, ale také nemusí. Pokud jde o „určitý typ společné odpovědnosti za ekonomiku není to nic nestandardního a unie dosud ani nenaznačila, že by to mělo mít vliv na naši integraci do evropských st ruktur. O přímé účasti vlády na jmenování členů bankovní rady by se mělo diskutovat, ale zapojení Parlamentu není žádná svatokrádež. Ostatně dneska to vypadá tak, že se Havlovi moc efektivní tým vytvořit nepovedlo.
