Mnoho povyku. A zbytečně

16. 4. 2009

Prolomit bankovní tajemství půjde navzdory hrozbě sankcemi jen obtížně

Lidé s penězi uloženými v bankách v zemích, jež jsou označovány za daňové ráje, mají strach. Bojí se, že informace o jejich účtech nyní snadno získá kdokoli. A jsou mezi nimi i Češi. „Mají obavy ze ztráty soukromí a návratu předlistopadových poměrů, kdy bankovní tajemství prakticky neexistovalo a neexistovala ochrana před arogantní státní mocí,“ popsal situaci Štěpán Lacina, partner firmy Glisco, která spravuje majetek bohatým klientům. Daňové ráje se nezamlouvají Evropě ani USA. Politici je chtějí donutit, aby se neschovávaly za bankovní tajemství a vydávaly informace o klientech svých bank. Pohrozili černou listinou a off-shorové státy přislíbily poslušnost. Získat informace o klientech bank však bude nadále možné jen obtížně a politici se radují zbytečně. Navíc půjde o složitý proces a data nebude vydávat banka, ale vláda země, jejímž prostřednictvím bude nutné o informace žádat. „Žádost musí obsahovat jasné důkazy – například v jaké bance dané konto je. Není možné jen nahodile zadat informace, že v některé bance ve Švýcarsku je nějaký účet,“ vysvětlil Štěpán Lacina, jehož firma Glisco si nechala vypracovat studii u renomované švýcarské právní kanceláře na téma, co bude znamenat prolomení bankovního tajemství této země. „Impulzem pro nás byly právě dotazy klientů,“ dodal Lacina.

Řešení v nedohlednu

Daňové ráje si vysloužily označení hlavních strůjců světové finanční krize. Nevybírají buď žádné anebo jen symbolické daně a současně nevyžadují od firem žádné finanční výkazy. Představují proto atraktivní útočiště pro fyzické i právnické osoby, které „mají co skrývat“. Nedávný summit zemí G20 si dal za jeden z cílů boj s těmito zeměmi. Nic jiného než očekávaná černá listina hříšníků však zatím z politiků nevypadlo. Přestože slibovali, že budou sankcionovat země, které odmítnou kvůli daňovým informacím vydat data o klientech svých bank. Mezi nejčastěji uváděnými tresty byly obchodní sankce. Mluvilo se třeba o absolutní daňové neuznatelnosti výdajů při transakcích s firmou, jež sídlí v takové zemi. Anebo jinak postihovat obchodní transakce mezi firmou usazenou v daňovém ráji a společnostmi z jiných zemí. Ve hře byla také automatická výměna daňových informací. To však mnoho států okamžitě odmítlo. V Evropské unii se však o této variantě stále diskutuje. Zatím však nevzniklo nic konkrétního. Politici se nechali uchlácholit příslibem poslušnosti daňových rájů a tvrdí, že sankce možná nakonec nebudou třeba. Až však dojde na věc a banky budou muset vysypat data o svých klientech, je jasné, že jednoduše to rozhodně nepůjde. Už to ostatně částečně dokládá případ švýcarské banky UBS, která odhalila identitu asi tří set majitelů účtů pro účely vyšetřování amerických úřadů. A to až pod hrozbou Američanů, že UBS odeberou v USA licenci. A ztráta takového byznysu? To si UBS nemůže dovolit. Tím však kauza neskončila. USA chtějí po bance další údaje o více než 50 tisících Američanů, což však UBS odmítá. Do celé věci se dokonce vložila švýcarská vláda. „V případě tří set účtů UBS bylo potvrzeno konkrétní podezření z daňového úniku. V případě 52 tisíc klientů však dle údajů, které USA poskytla, jde jen o vyšetřování za účelem objevení informací pro případné řízení,“ řekla novinářům švýcarská ministryně spravedlnosti Eveline Widmerová Schlumpfová.

Komplikovaný proces

Bankéři také upozorňují, že proces získávání informací bude složitý a zdlouhavý. A rozhodně není jisté, zda nakonec žadatel informace dostane. Žádost navíc musí splňovat mnoho podmínek. „Musí být doloženo dostatečně odůvodněné podezření z daňového úniku a úřady musejí mít povědomost o konkrétním účtu včetně čísla tohoto konta,” upozornil Friedrich Harald, šéf privátního bankovnictví rakouské Sal. Oppenheim. Rakousko slíbilo, že při odůvodněném podezření z daňových úniků bude zahraničním úřadům informace o klientech bank poskytovat na základě dohody o dvojím zdanění s dalšími zeměmi. Co však přesně znamená „odůvodněné podezření z daňových úniků“ se lze dopátrat jen obtížně.
Jak upozorňuje Harald, v Rakousku je bankovní tajemství součástí ústavy. Co však nastane, pokud klient rakouské banky – o jehož účtu budou vydána data do zahraničí – půjde k soudu s tím, že bylo porušeno jeho ústavní právo? Jde sice jen o úvahu, nicméně to však ukazuje, že proces prolomení bankovního tajemství může být ve finále komplikovaný. Mnoho zemí navíc bude muset změnit legislativu, což potrvá i několik let.

Hříšníci žádní

Aktuální černá listina z dílny zemí OECD neobsahuje žádného hříšníka. Po londýnském summitu G20 tam byly zařazeny čtyři země – Uruguay, Kostarika, Malajsie a Filipíny. OECD je však později přeřadila na takzvanou šedou listinu, na níž jsou země, které se sice hodlají podřídit mezinárodním standardům o výměně informací, ale dosud nepodepsaly příslušné dohody. Spolu s nimi je v šedém seznamu také Monako, Lichtenštejnsko, San Marino, Gibraltar, Nizozemsko, Belgie, Švýcarsko, Lucembursko či Rakousko.
Asi největší kritiku si muselo vyslechnout Švýcarsko. Důvodem především je, že švýcarským bankám zakazuje zákon prozradit jakékoli informace o klientech, pokud neexistuje podezření, že porušili švýcarské trestní právo. A zatímco daňový podvod je zde trestným činem, daňový únik nikoli. Data o klientech přitom budou Švýcaři poskytovat prostřednictvím několika státních úřadů, což vyplývá i ze zmiňované studie, kterou si nechala vypracovat společnost Glisco. Pokud bude chtít například česká daňová správa informace o majiteli konta ve švýcarské bance, pošle žádost na ministerstvo spravedlnosti této země. To posoudí veškeré náležitosti a předá informace švýcarskému dohledu nad finančními trhy (FINMA). Teprve tento regulátor po posouzení předá žádost bance s doporučením, jak široce a zda vůbec by dané informace měli bankéři vydat. Poskytnuté informace poté půjdou stejnou cestou prostřednictvím všech zmiňovaných úřadů zpět do Česka. „Proces je poměrně náročný a jeho účelem je, aby několik úrovní důkladně žádost posoudilo a informace byly vydány pouze v jasných a především průkazných případech,“ popsal Lacina.

Výbušné téma

Ukrývat špinavé peníze ve švýcarských bankách přitom není ani zdaleka tak jednoduché, jak se v tomto smyslu o Švýcarsku mluví. Švýcarské banky jsou citlivé na mnoho druhů finančních podvodů či „krádeží za bílého dne“, které dokonce v některých státech Evropské unie projdou. Důkazem může být kauza, kterou nedávno popsal týdeník EURO (42/2008; Tučná provize pro Grossova zbrojaře). V kauze týkající se privatizace Mostecké uhelné společnosti prošlo mnoho bankovních toků právě přes Švýcarsko. A právě tamní vyšetřovatelé na tyto podivné toky upozornili české úřady, protože tunelování je ve Švýcarsku trestným činem.
Prolomení bankovního tajemství se stalo výbušným tématem. Je jasné, že bankovní tajemství nikdy nezmizí. Do jaké míry je bude možné obejít, ale zatím nikdo nedokáže pořádně vysvětlit. Nelze se tedy divit, že klienti nejen švýcarských, ale i jiných bank jsou zmateni. Nevědí, co bude s údaji o jejich účtech. Partner společnosti Glisco Štěpán Lacina ujišťuje: „Slušní lidé si nadále mohou být jisti vysokou úrovní diskrétnosti ve smyslu zachování bankovního tajemství.“

BOX 1
Česká šestka Nejoblíbenější daňové ráje pro tuzemské firmy

Země*Počet registrovaných českých firem
Nizozemsko*3474
USA*2135
Kypr*1150
Lucembursko*935
Britské panenské ostrovy*441
Lichtenštejnsko*275

Pramen: ČEKIA

BOX 2
Slovenská šestka Nejoblíbenější daňové ráje pro tamní firmy