Únorová data o vývoji čínského zahraničního obchodu vyvolala ve světě poprask, jako už dlouho ne. Není divu, když deficit obchodní bilance dosáhl v přepočtu 31,5 miliardy dolarů, po prosincovém a lednovém přebytku 16,5, respektive 27,3 miliardy dolarů. V absolutních hodnotách je to nejslabší měsíční výsledek minimálně za poslední tucet let. Neznamená to ještě, že by se čínské obchodní dynamo zadrhlo: do čínských obchodních statistik každoročně výrazně promlouvají týdenní svátky lunárního nového roku, nicméně i když sečteme data za první dva měsíce, je letošní deficit se 4,25 miliardy dolarů vyšší než loňský, který nedosáhl ani 900 milionů.
Deficit byl způsoben především nečekaně vysokou dynamikou dovozů, které stouply o 39,6 procenta, kdežto exportní dynamika zůstala výrazně pod očekáváními s „pouhými“ 18,4 procenta. To lze interpretovat i tak, že se čínské firmy předzásobují nákupem dovážených surovin a komponentů a že exportní výkon v následujících měsících opět stoupne.
Ministerstvo obchodu, ale i většina analytiků sledujících vývoj čínské ekonomiky jsou přesvědčeni, že i v letošním roce bude čínská obchodní bilance docela výrazně v černých číslech, byť nedosáhne loňského celoročního aktivního salda ve výši 155,1 miliardy dolarů. Ostatně i loňské saldo znamenalo meziroční pokles o 14,5 procenta.
V mezinárodním srovnání je pozoruhodné, že německý obchodní přebytek byl za loňský rok s 209 miliardami dolarů téměř o 54 miliard dolarů vyšší než čínský.
Podstatně důležitější než vývoj obchodu za jeden dva měsíce je ale širší obraz čínské ekonomiky, kde většina údajů naznačuje zpomalení tempa růstu, a to jak v oblasti spotřebitelské poptávky (pokles prodejů osobních vozů o 4,4 procenta meziročně za leden až únor), tak průmyslové produkce, investiční a úvěrové aktivity. Ostatně končící čínský premiér Wen Ťia-pao před pár dny oznámil, že tempo ekonomického růstu, s nímž by vláda byla spokojena, by se mělo pohybovat kolem 7,5 procenta ročně.
Masivní fiskální stimul tentokrát – na rozdíl od roku 2009 – nepřijde, ale čínská centrální banka bude pokračovat v mírném uvolňování měnové politiky, s tím, jak inflační tlaky patrné v loňském roce oslabily. Pro vztahy zejména se Spojenými státy a Evropskou unií jsou významné signály, že čínské úřady se nyní cítí komfortněji, pokud jde o uvolňování kurzu národní měny, juanu, který od roku 2005 nominálně zpevnil asi o 30 procent (reálně vzhledem k vyšší inflaci podstatně více). To by jednak zmírnilo výhrady obchodních partnerů, kteří stále Číně připomínají, že manipuluje s kurzem, aby neférově podporovala své vývozce, ale současně by umožnil dosáhnout plné konvertibility v roce 2015 a učinit tak další krůček na cestě k juanu jako globální rezervní měně.
