Jasně. Dá se tvrdit, že je to opatření pro možné budoucí špatné časy, které nevyhnutelně zase jednou přijdou, případně to může zafungovat tak, že to pomůže firmě postižené nějakou katastrofou, třeba povodní.
Na druhou stranu je docela evidentní, že Česko ani v době nejhlubší krize nemělo nezaměstnanost nad úrovní průměru Evropské unie a celou dobu z tohoto pohledu patřilo mezi evropské premianty, takže lze s velkou jistotou tvrdit, že český trh práce chrání zaměstnanost docela dost a dotyčné opatření je jen zcela zbytečným důkazem pečovatelských pudů této vlády.
Dnes ale zaujala jiná zpráva spojená se statistikou a nakonec i s onou nízkou nezaměstnaností. Lidé utrácejí jak zjednaní. Maloobchodní tržby rostou o sedm procent meziročně a pořád zrychlují. A v této situaci nám zejména socialističtí ministři tlačí na dramatický růst minimální mzdy, platů státních zaměstnanců, nadstandardní zvyšování penzí a všech dalších dávek s argumentem, že to podpoří poptávku a oživí ekonomiku, nad jejíž bujností žasne zbytek Evropy.
Ve skutečnosti je to politika nákupu péřovek v červnových vedrech, ještě ke všemu na spotřebitelský úvěr. Říká se tomu procyklická politika. Neplést si s procyklistickou. I když na druhou stranu to v důsledku obvykle připomíná následky cyklistické jízdy z kopce s pořádně ostrým šlapáním do pedálů. Pak to taky bolí, jak boule a asfaltem sedřená kůže. Nakonec zažili jsme to už jednou a není to tak dávno a byli u toho i současní čelní politici.
Čtěte další komentáře Pavla Párala:
Okamžik nepříjemné fiskální pravdy
