Česko dalo světu další vynález: čerpací stanice na kolečkách
Mobilní prodej LPG - Praha, Jižní spojka. Zdánlivě běžná cisterna s propan-butanem, kterou ovšem jinde ve světě člověk nespatří. Vznikla účelově jako zařízení, s nímž lze vydělat hodně peněz daňovými podvody. Její provoz odporuje bezpečnostním a od ledna tohoto roku i daňovým předpisům. Přesto v Česku zřejmě není síla, která by se s ní dokázala vypořádat.
Kolečka rozhodují.
V Praze je podobných prodejen několik. U té, co stojí na Jižní spojce za čerpací stanicí Aral, objevil bezpečnostní technik hned několik prohřešků. Po zběžné prohlídce ve čtvrtek 22. dubna konstatoval, že cisterna s hořlavým a výbušným materiálem je umístěná v šedesátimetrovém ochranném pásmu železnice, sotva osm metrů od železniční trati. Hned vedle má nechráněný sklad lahví s propan-butanem a nelegálně vybudovaný podzemní zásobník. „Ze stavebního hlediska jde o sklad výbušnin a hořlavin. Kdyby se jeho umístěním na kolečka nevyhnuli stavebnímu řízení, nikdy by v takovém místě nemohli dostat povolení,“ vysvětluje předseda technického výboru Asociace propan-butan/LPG Jaroslav Schwarz.
Sto milionů ročně.
Členy asociace jsou firmy Agip, BP, Bohemia Gas, Český plyn, Flaga Plyn, Primaplyn a Shell Gas (dříve Kralupol), tedy velcí dodavatelé, kteří dohromady ovládají přes šedesát procent trhu. Provoz nelegální pojízdné čerpací stanice by ovšem měl zajímat i nového správce spotřebních daní, celní správu. Ta totiž zřejmě vydala majiteli stanice povolení, přestože jeho zařízení - pojízdný zásobník s plynem - odporuje zákonu o spotřební dani.
Asociace na bezpečnostní rizika a podivné praktiky prodejů LPG v mobilních čerpacích stanicích upozorňuje pět let. Pojízdné prodejny přesto rostly neuvěřitelnou rychlostí. Koncem minulého roku jich bylo kolem osmdesáti. „Slovo mobilní se používalo naprosto účelově a sloužilo hlavně k tomu, aby se jejich provozovatel vyhnul jakékoli technické kontrole a stavebnímu řízení,“ vysvětluje místopředseda asociace Petr Vízner.
Členové asociace jsou přesvědčení, že boom měl i další důvody. Mobilní stanice, které sloužily jako plnírny lahví a zároveň čerpací stanice pro automobily, byly ideálním místem pro daňové podvody. Daňové úniky mají u LPG stejný princip jako u lehkých topných olejů (LTO): využívají rozdílného zdanění plynu pro topení a pro pohon motorových vozidel. Asociace odhaduje, že stát přicházel u LPG každoročně na daních zhruba o sto milionů korun.
Mrtví zatím nejsou.
Ještě vloni se zdálo, že mobilní čerpací stanice po Novém roce zmizí. Zákon o spotřební dani, který platí od 1. ledna, mimo jiné předepisuje prodejcům LPG povinnost daňových skladů. To znamená, že plyn z jedné cisterny nesmějí prodávat do lahví a zároveň do nádrží automobilů. Sklady, v tomto případě cisterny, navíc mají být podle zákona pevně spojeny se zemí. Jenže orgány celní správy, jež jsou od ledna nově zodpovědné za výběr daní a pro letošek už vydávaly povolení k prodeji LPG, zřejmě příliš důsledné nebyly. Asociace odhaduje, že se po republice stále ještě pohybuje nejméně čtyřicet pojízdných čerpacích stanic.
Členové asociace prohlašují, že daně řádně odvádějí a jako velcí distributoři každou chvíli čelí daňovým i bezpečnostním kontrolám. Nelegální prodej považují za nekalou konkurenci, která jim navíc kazí „dobré“ jméno. Technici asociace v minulém roce asistovali u likvidace dopravní nehody, při níž nákladní auto narazilo pod železničním viaduktem v pražské Podbabské ulici do přístřešku mobilní čerpací stanice. Únik LPG, způsobený nedodržením základních pravidel bezpečnosti, si tehdy vyžádal dvouhodinové přerušení dopravy v okolí havárie a přerušení provozu na trati Děčín-Praha. I když se kromě hmotné škody vlastně nic nestalo, asociace znovu upozornila na riziko provozu desítek mobilních čerpacích stanic. „Po havárii v Podbabské se znovu ptám, zda státní orgány skutečně čekají na první zraněné a mrtvé,“ píše se v posudku adresovaném ministerstvu průmyslu a obchodu. Dokument, který má týdeník EURO k dispozici, dále ministerským úředníkům připomíná, že na nebezpečí mobilních technologií LPG upozorňovala už předchozí zpráva z března roku 2002.
Cisternová turistika.
Asociace připomíná, že se první mobilní čerpačky začaly v Česku objevovat už koncem devadesátých let. Postupně se rozšířily i na Slovensko, za hranice dvou států však nepronikly. „Nejsou ani v Africe a zahraniční ředitelé naší firmy se sem na ně jezdí dívat jako na exotickou věc,“ říká zástupce firmy Shell Gas Jiří Pospíšil.
K rozšíření pojízdných plníren zřejmě přispěla rostoucí poptávka po jejich službách. Propan-butan v Česku využívá na 200 tisíc vozidel a v porovnání s klasickým benzinem má poloviční cenu. To mnohé láká k dalším daňovým podvodům: jezdit na propan-butan, ale do nákladů vykazovat dražší benzin. Řidič s takovými úmysly pochopitelně při nákupu propan-butanu žádnou stvrzenku nepotřeboval.
Geniální český vynález, který je natolik mobilní, že může lehce unikat dosahu kontrol, má hned několik výhod. Náklady na pořízení cisterny, jež nemusí odpovídat bezpečnostním předpisům, jsou pochopitelně mnohem nižší než u řádně provozované čerpací stanice LPG. Do středně velké cisterny se vejdou zhruba dvě tuny suroviny a její obsah lze prodat během dvou dnů. Pokud skončí převážně v nádržích automobilů a prodejce ji deklaruje jako plyn do lahví, lze s jedinou cisternou za měsíc nelegálně vydělat přes šedesát tisíc korun. „S relativně malou investicí mohli vydělat velké peníze,“ připouští Vízner.
Stačilo by kontrolovat.
Mobilní čerpací stanice jsou většinou namontovány na přívěsných vozících, rámech nákladních vleků nebo na těžkotonážních podvalnících. Na těchto podvozcích pak často stojí pod mosty nebo viadukty. „Tato zařízení jsou provozována na zcela nevhodných místech, nerespektují ochranná a bezpečnostní pásma ani základní podmínky protipožární bezpečnosti a na silnici předpisy pro přepravu hořlavin“, uvádí zpráva ze 7. března 2002. Asociace v ní dále upozorňuje, že provoz cisteren porušuje několik zákonů: Zákoník práce, stavební zákon, energetický zákon a zákon o požární ochraně. Pokud nejsou dost účinné a státní orgány je nemohou využít, měl by tady být zákon, který by i pro „pevné stanice“ stanovil přesná pravidla bezpečnosti provozu a sankce za jejich nedodržení. „O zákonu jednáme s ministerstvem průmyslu a obchodu už tři roky,“ stěžují si členové asociace. Připouštějí však, že by možná stačilo, kdyby celní úřady důsledně odmítaly vydávat povolení pro prodej, který nemá náležitosti řádného skladu, a příslušné inspekční orgány kontrolovaly dodržování platných bezpečnostních předpisů.
