Digitální firmy dělají, co se nedaří regulátorům: nutí tradiční banky zlepšovat služby a snižovat marže
Jamie Dimon, šéf největší současné banky světa JPMorgan, nepatří k lidem, kteří mají ve zvyku zbůhdarma strašit lidi z branže a investory na trhu vůbec. Když loni rozeslal akcionářům dopis, v němž varuje, že „Silicon Valley je na cestě“, nebylo to bezdůvodné. Jeho organizace a ostatní velcí hráči v oboru globálního finančnictví, kteří bez větších problémů ustáli dopady krize, již z velké části spískali, se najednou musejí obávat konkurence. Z nečekaného konce svého byznysu, totiž informačních technologií.
Kombinace počítačových koumáků a rizikového kapitálu, který do nově etablovaného sektoru zvaného fintech proudí, takovou hrozbou je. Nové firmy se pouštějí do činností, které dosud buď neexistovaly, nebo je banky měly pevně pod kontrolou: platební systémy, správa majetku, přiřazování soukromých věřitelů k dlužníkům (půjčky typu peer-to-peer), crowdfunding a další (viz box Co dělají nové fintech firmy). Časopis The Economist citoval investiční banku Goldman Sachs, která odhaduje, že hodnota trhu, na který se tato nová generace firem zaměřila, dosahuje 4,7 bilionu dolarů.
Zatím jen drobné
Ne že by Dimon a spol. museli začít balit kufry. Lending Club, jedna z největších nových fintech firem, loni zprostředkovala úvěry v celkové hodnotě devět miliard dolarů, což jsou ve srovnání s první ligou drobné: jen na kreditních kartách Američané dluží celkem 885 miliard dolarů. Ale jak píše znovu The Economist, provozní náklady na dolar zprostředkované půjčky u společnosti Lending Club čítají zhruba dva centy; u běžné komerční banky je to pět až sedm centů.
To není pro banky dobrá zpráva.
Nebezpečí však bankám nehrozí zdaleka jen od digitálních mágů ze Silicon Valley, nýbrž – pro leckoho nečekaně – také z Británie. Ve Spojených státech se mohou velcí finančníci spolehnout na pomoc regulátorů, zákonodárců i exekutivy. V Británii ale situace pro velké finančníky už tak příznivá není. Britský ministr financí George Osborne totiž začal před dvěma lety tlačit na otevírání bankovního trhu tak, aby usnadnil vstup právě digitálním adeptům. Patrně i proto, že Osborne sám je programátor a fanoušek všeho, co má displej. „Chci udělat z Londýna hlavní město světového fintech,“ citovala agentura Bloomberg Osbornův loňský výrok.
A skutečně: zatímco založit si banku podle starých pravidel trvalo dva roky a vyžadovalo 50 milionů liber základního jmění, podle nových norem potřebujete při splnění určitých technologických podmínek jen půl roku a osm milionů (a v počáteční fázi před předběžným souhlasem s přidělením licence jen jeden milion). Výsledky se začínají dostavovat.
„Chci dělat jiný, nový typ banky,“ řekl trochu udiveným členům komise Bank of England devětadvacetiletý Tom Blomfield, když si letos v červenci přišel pro bankovní licenci a dostal dotaz, co ho do branže přivádí. Firmu Mondo (pozor, neplést s někdejším východoněmeckým kondomem téhož názvu) založil před dvěma lety. Společnost, jejímuž představenstvu velí baronka Denise Kingsmillová, popisuje Blomfield jako „smartphonovou banku“, která by měla ve vztahu ke klasickým bankám hrát podobnou roli jako Netflix ve vztahu k značce Blockbuster Video, dnes beznadějně zastaralé (a chudnoucí) síti videopůjčoven.
Blomfieldovy výhrady vůči klasickým bankám budou i českému čtenáři znít povědomě: hodiny strávené žádáním o založení účtu, strašlivé poplatky za použití kreditní karty v zahraničí, ještě strašlivější sumy účtované za přečerpání účtu, těžko ovladatelné mobilní aplikace… V Británii, kde má 77 procent retailového bankovnictví pod palcem takzvaná Velká čtyřka (Barclays, HSBC, Royal Bank of Scotland a Lloyds), je jen 60 procent lidí se svou bankou spokojeno.
Za pět vteřin přes mobil
Tohle Blomfieldovi vyhovuje. Rozhodl se založit si banku vlastní, jež řečenými neduhy trpět nebude. „Soustředím se na generaci, která je zvyklá vyřešit všechno během pěti vteřin přes mobilní telefon,“ řekl Bloombergu, „moje babička by moji banku asi nevyužila, ale mnoho mladých asi ano.“ A skutečně – v průzkumu, jejž cituje týž zdroj, řeklo 71 procent mladých Britů do 30 let, že by raději šlo k zubaři, než by se věnovali komunikaci se svou bankou. Blomfield, právník s diplomem z Oxfordu, pro Mondo sehnal dva miliony liber investičního kapitálu od firmy Passion Capital a do vedení firmy dosadil bankéře z Mizuho International a Allied Irish Bank. Především však nechal sestrojit původní software. Plánuje, že díky němu se jeho klienti okamžitě dozvědí, že jsou blízko přečerpání účtu; v případě ztráty karty ji mohou jediným stiskem telefonní klávesy deaktivovat, pokud ji opět najdou, mohou ji dalším tlačítkem znovu aktivovat. Stejně tak mohou sledovat své denní, týdenní či měsíční výdaje; potřebují-li půjčit, dozvědí se během minut, kolik by je to stálo.
Zatímco běžná praxe u bank je informovat klienta až post factum, obvykle o částce, se kterou by předem nesouhlasili.
Další velkou výhodou firmy Mondo bude, že celý tenhle systém má provozovat levněji než běžná banka, protože neponese náklady na provoz poboček a starou počítačovou infrastrukturu.
Blomfield není sám, kdo se do tohohle byznysu pouští. Osborne předpokládá, že letos dostane bankovní licenci zhruba patnáct podobně orientovaných firem. Podle London & Partners, společnosti, již na propagaci Londýna coby moderního finančního centra založil starosta Boris Johnson, vybraly fintech firmy od investorů jen letos 343 milionů liber.
I to jsou jen drobné; ale s velkým potenciálem.
„Banky budou muset jít s maržemi dolů. Pokud bude mít finančnětechnologická revoluce nějaký efekt, pak to bude zlepšení bankovních služeb. To změní finančnictví k lepšímu důkladněji, než by to svedl kterýkoli regulátor,“ píše k tomu The Economist. Jamie Dimon dobře ví, odkud vane vítr.
Blomfieldovy výhrady vůči klasickým bankám budou i českému čtenáři znít povědomě: hodiny strávené žádáním o založení účtu, strašlivé poplatky za použití kreditní karty v zahraničí, ještě strašlivější sumy účtované za přečerpání účtu… Co dělají nové fintech firmy Informační technologie ve financích neboli odvětví fintech získává na popularitě. Loni do tohoto oboru zamířilo více absolventů elitních amerických vysokých škol než do klasického bankovnictví, což byla v posledních desetiletích jejich nejoblíbenější destinace. Následující seznam přináší ty nejzajímavější z nových firem z branže; oproti bankám jsou to trpaslíci, ale nemusejí jimi zůstat. • – ušetřeno 60 milionů dolarů – BillGuard firma vznikla v roce 2010 jako poskytovatel služby, která upozorňovala klienty na skryté poplatky, jež si účtují banky a vydavatelé kreditních karet. Od té doby získala ve dvou kolech financování deset milionů dolarů; ke konci loňského roku klientům ušetřila celkem 60 milionů dolarů. • Planwise – realitní hráč – služba propojuje realitní firmy a poskytovatele hypoték se zájemci o jejich služby; používají ji všechny velké realitní společnosti. • OnDeck – 480 milionů dolarů kapitálu – firma nachází nebankovní zdroje úvěrů pro malé firmy. Používá vlastní software, jímž hodnotí bonitu klientů; údajně je spolehlivější než systémy, které používají klasické banky, a vyřízení úvěru od podání žádosti po poskytnutí peněz trvá jediný den. • Wealthfront – spravuje miliardu dolarů – automatizované poradenství při správě majetku; šéf Adam Nash (dříve u LinkedInu a eBaye) tvrdí, že po finanční krizi roste počet lidí, kteří nevěří, že jejich peníze nejlépe zhodnotí hvězdní manažeři hedgeových fondů. Loni firma vybrala od investorů na 130 milionů dolarů, spravuje majetek za miliardu dolarů. • The Currency Cloud – 500 tisíc transakcí měsíčně – služba této britské firmy soustředěné na evropský trh usnadňuje mezinárodní platby, což je činnost, již dnes z 85 procent ovládají banky. • Stripe – hodnota 1,75 miliardy dolarů – zprostředkovává mobilní platby pro Twitter, Apple Pay a Alibabu; její obliba plyne z faktu, že její kódování je „otevřené“, tedy volně přístupné a lze je upravovat. • Epiphyte – virtuální měny – loňský nováček pomáhá bankám dělat byznys v bitcoinech a dalších alternativních měnách. • AstroPay – pro chudé – platební systém umožňující přístup k elektronickému obchodu lidem, kteří nedosáhnou na běžnou kreditní kartu; obzvláště slibně se rozjíždí v Číně. • Square – hodnota šest miliard dolarů – nabízí jednoduché softwarové řešení otravného problému: zdarma poskytuje svoji mobilní čtečku kreditních karet komukoli, kdo si o ni řekne, a následně si bere zlomek z každé platby. • Tipalti – platby za miliardu dolarů – prodává software, jenž umožňuje automaticky, rychle a bezpečně zpracovávat masové platby. • Check – deset milionů uživatelů – usnadňuje platbu inkasa domácnostem a malým firmám; soustředí na jediném místě veškeré platby a upozorňuje na ty, jejichž splatnost se blíží. • Zipmark – konec čekání na platbu – umožňuje bleskový převod peněz z jednoho bankovního účtu na druhý; osvědčuje se zejména realitním společnostem, které vybírají měsíční nájmy. • WePay – loňský růst o 600 procent – působí ve specifickém segmentu: umožňuje „platformám“ (například crowdfundingovým projektům) vybírat peníze od mnoha lidí najednou a automaticky je posílat na různá místa určení.
Zdroje: Forbes, The Wall Street Journal, Bloomberg Markets
O autorovi| Daniel Dey, deyl@mf.cz
