I do využívání mobilních telefonů je třeba vnést systém a pořádek
EuroTel měl na konci loňského roku 1,07 milionu zákazníků, RadioMobil 875 tisíc. Výnosy EuroTelu za rok 1999 dosáhly téměř 20 miliard korun, RadioMobilu asi jedenácti miliard. Čistý zisk EuroTelu činil 4,322 miliardy korun, RadioMobilu 865 milionů. Zběžné vyhodnocení těchto šesti ukazatelů přináší jeden zdánlivý rozpor: srovnatelný počet klientů mobilních operátorů přináší značně rozdílné hospodářské výsledky. Nejsou určitě způsobeny tím, že by jeden z operátorů byl o poznání horší než druhý. Zdá se dokonce, že v oblasti inovací RadioMobil dokázal EuroTel v mnohém předčit. I na mobilním trhu však funguje setrvačnost a ten, kdo si na svého operátora zvykne, většinou u něj zůstává. EuroTel měl několikaletý náskok, a tudíž mohl vyzobat třešinky na dortu. Všechny bohaté firmy a státní instituce s rozsáhlým telekomunikačním provozem s ním začínaly, a většinou u něj zůstávají. Pouze menší část se nechala přesvědčit ke změně. Jestliže však pro RadioMobil je nesnadné firemní klientelu přetahovat, bude to ještě obtížnější pro třetího operátora – Český Mobil. Kdyby nepadla IPB, jeho zakladatelka a akcionářka, měl by určitě snazší pozici. Dalo by se předpokládat, že celá široká rodina IPB Group k třetímu operátorovi postupně přejde. Pokud je známo, tak spojení IPB–Český Mobil mělo být využito například pro GSM bankovnictví. Nová, zatím nepříliš přehledná situace nutí, aby plány firmy byly přehodnoceny. I nadále tak bude platit, že mezi počtem zákazníků, výnosy a ziskem neexistuje přímá úměra. Minulý pátek EuroTel ohlásil, že už má 1,5 milionu klientů, RadioMobil měl na konci června 1,25 milionu. Je klidně možné, že dosavadní lídr trhu bude v počtu telefonů brzy překonán, v ekonomických ukazatelích však ještě asi několik let ne. Soukromou firmu nelze podněcovat k přehodnocení smlouvy s mobilním operátorem. Je jejím svatým právem vybrat si ji třeba jen proto, že se jí líbí firemní logo či vizáž ředitele. V případě státních institucí to ale neplatí. Stát by se ke všem soutěžitelům měl chovat striktně neutrálně, nediskriminovat je ani neprotežovat. Doposud byla limitujícím prvkem úroveň pokrytí signálem. Až se však pokrytí všech tří provozovatelů vyrovná, bylo by logické, kdyby státní administrativa vyhlásila soutěž na dodávku telekomunikačních služeb. V rovném a férovém řízení by měli dostat šanci všichni bez ohledu na předsudky. Vyhrát by měl ten, kdo dokáže nabídnout nejvíce služeb, v nejvyšší kvalitě a za nejnižší cenu. V erární sféře to zatím funguje tak, že každé ministerstvo si vše nakupuje samo – kancelářské pomůcky, toaletní papír, počítače, auta i telefony. Zejména v okruhu ministra financí Pavla Mertlíka se daří myšlence, že by bylo lépe nákupy dělat centrálně, aby se dosáhlo u dodavatelů množstevních slev. Ze strany příznivců a odpůrců tohoto návrhu se objevují argumenty poukazující hlavně na možnou korupci. Zatímco jedni hovoří o tom, že v dnešním sytému se mohou obohacovat ministerští nákupčí, druzí si myslí, že při centrálních nákupech se začne korumpovat ve velkém. Je nepochybné, že podobné úvahy tvoří i pozadí debaty o tom, zda vytvořit jednotný informační systém veřejné správy, či pouze resortní informační systémy propojit a využívat společných standardů. K debatám o možné korupci lze říci jen tolik, že vždy záleží na zvolených pravidlech a ještě více na vůli jednotlivců se jimi řídit. Čistě pragmatická úvaha říká, že v případě centrálních nákupů sice úplatky také hrozí, ale stát z toho alespoň něco má. Otázka výběru mobilního operátora centrálními úřady úzce souvisí i s liberalizací pevné hlasové služby. Od příštího roku budou moci takovou službu nabízet kromě Českého Telecomu i další firmy, které nepochybně také stojí o státní zakázky. Systém dvorních dodavatelů na věčné časy a nikdy jinak by měl být zrušen. Je otázka, kdo by měl do těchto věcí vnést pořádek. Nepochybně se tato problematika dotýká ministra financí Pavla Mertlíka, ministra dopravy a spojů Jaromíra Schlinga a Karla Březiny, který má ve vládě na starosti informatiku. Své by ovšem měl říct i šéf Úřadu pro státní informační systém Alexandr Kratochvíl, předseda Českého telekomunikačního úřadu David Stádník a předseda antimonopolního úřadu Josef Bednář. Kontrolovat dosavadní nakládání s prostředky státního rozpočtu je pak věcí prezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu Lubomíra Voleníka.
