Poslední dobou jsme svědky obav světové finanční komunity o kvalitu a průhlednost účetních výkazů a z toho plynoucích výsledků, které předkládají jednotlivé společnosti investorům a věřitelům. První informace o nestandardních praktikách vyplynuly na povrch v kauze energetické společnosti Enron. Nečekaně následovaly další. Případ Enronu a Worldcomu skončil, respektive pokračuje jejich bankrotem. Ačkoliv se zprvu zdálo, že potíže s účetními výkazy mají jen americké společnosti, obavy investorů se rozšířily i na evropský kontinent. Dopad nově vzniklé situace na chování bank je zřejmý. Banky se začnou více než kdy jindy a mnohem podrobněji a důkladněji věnovat předkládaným účetním výkazům a prověřování bonity a důvěryhodnosti dlužníků. Pokud vůbec někdy v byznysu platilo „Důvěřuj, ale prověřuj“, jde teď hlavně o ten druhý pokyn.
Otevřená kniha.
Účetní výkazy, které standardně představují rozvahu, výkaz zisků a ztrát, výkaz cash - flow a výkaz změny vlastního kapitálu, jsou základní podkladové dokumenty pro investory k provádění analýz dlužníků. Tyto podklady jsou doplňovány dalšími informacemi z různých zdrojů tak, aby investorům poskytly co nejpřesnější a nejvěrnější představu o tom, komu vlastně finanční prostředky půjčují a s jakou pravděpodobností lze počítat s jejich návratností. V této souvislosti lze zmínit tolikrát diskutované americké (Generally Accepted Accounting Principles) a mezinárodní účetní standardy IAS (International Accounting Standards).
IAS jsou považovány v mnoha ohledech za principiálnější než GAAP. Problém však je, v tom že podle IAS sestavují účetní výkazy jen větší neamerické společnosti. Od roku 2005 by podle IAS měly sestavovat účetní výkazy všechny společnosti v rámci Evropské unie, jejichž cenné papíry jsou kótovány na veřejných burzách. V ostatních případech jsou věřitelé odkázáni na lokální účetní postupy a jejich výklad. Samozřejmě také na stanovisko auditora a jeho zprávu.
Investoři a banky tak, ať chtějí, nebo nechtějí, stojí vždy při svém rozhodování při půjčování budoucím dlužníkům před rizikem, zda dlužník sám o sobě bude poskytovat přesné a transparentní informace a bude vystupovat podle takzvané „open book strategy“ - podle strategie otevřené knihy, tak aby všem zúčastněným stranám bylo jasné, do čeho jdou. K tomu se přidává další riziko, které navíc budoucí dlužník nemůže v zásadě ovlivnit, a to, že vnější prostředí se bude vyvíjet jinak, v nejhorším případě přesně opačně než zúčastněné strany předpokládaly. To je také například důvod toho, proč banky limitují svoje expozice nejen podle klientů, ale i podle jednotlivých odvětví, oborů a trhů, podle zemí nebo měn.
Jako jeden z důvodů, proč se například WorldCom dostal do problémů je kromě zkreslovaného účetnictví uváděno i to, že deregulace telekomunikačních služeb, která se uskutečnila v polovině devadesátých let v USA byla v zásadě neúspěšná. Základní pravidlo však zní, aby věřitelé znali dobře své dlužníky. Staré bankovní přísloví říká „Owe the bank $1 and the bank owns you. Owe the bank $10,000,000 and you own the bank“. Doslova přeloženo: Pokud dlužíš bance dolar, banka vlastní tebe. Pokud dlužíš bance deset milionů dolarů, pak vlastníš banku ty. Poslední situace je stav, do kterého se žádný věřitel nechce za žádných okolností dostat.
Pět vlastností dlužníka.
Pro rozhodování a kontrolu rizika jsou pro věřitele důležité takzvané „Five Cs! (Character, Capital, Capacity, Conditions, Collateral).
Character je definován přístupem dlužníka vůči věřiteli a tím, jakou strategii jednání dlužník vůči věřiteli zvolí. Věřitelé pozorně sledují chování dlužníků a jakékoliv pochyby o náznaky o nestandardní situacích přísně vyhodnocují. V případě, že jsou značné pochyby o dlužníkovy a o jeho seriózním přístupu, znamená to odmítnutí angažovanosti.
Capital se vztahuje ke schopnosti dlužníka rozmnožovat hodnotu pro vlastníky a tím naplňovat hlavní podstatu podnikání. V případě, že dochází k naplňování tohoto cíle, svědčí to mimo jiné o serióznosti podnikání a schopnosti obstát na trhu.
Capacity nebo také způsobilost představuje schopnost dlužníka udržet si svou integritu, brát na sebe závazky a přijímat povinnosti. Znamená to také, že dlužník má dostatečné manažerské schopnosti k tomu, aby odborně řídil své podnikání a obstál v konkurenci. Podnikání dlužníka musí vytvářet dostateční cash-flow tak, aby byl dlužník schopen uspokojovat své věřitele.
Conditions představují makroekonomické podmínky ve kterých se dlužník pohybuje a je to vlastně to, co může jen stěží ovlivnit. Platí naprosto železný zákon, že kvalita dlužníků se mění stejně tak, jak se mění hospodářský cyklus. V dobách konjunktury a nízkých úroků roste počet subjektů, které jsou schopny podnikat a generovat dostatečné zisky, nízké úroky stimulují podnikání a zároveň nemusí subjekty dosahovat tak vysokých ziskových marží k úhradě nízkých úrokových nákladů. Realizují se projekty, jejichž nízké výnosové procento pořád pokrývá relativně nízké náklady na financování. V dobách recese nebo dokonce krize je pak situace přesně opačná. Mnoho subjektů je nuceno opustit podnikání neboť konkurence je vysoká a přežít mohou jen ti nejsilnější.
Collateral neboli zajištění představuje sekundární zdroj zajištění angažovanosti banky vůči dlužníkovy. Jde o jakousi záchrannou brzdu, kterou věřitel použije v případě, kdy se události vyvíjí jinak než předpokládal a jeho pohledávky za dlužníkem jsou ohroženy.
Pět bankovních zásad.
Pro bankovní podnikání platí: „In risk taking business, there are no surprises, there is only ignoranc“. Jinými slovy, v podnikání s rizikem nejsou žádná překvapení, pouze ignorace. Od toho se odvíjí druhých „Five Cs“ jako pravidel pro kontrolu rizika, které představuje Complacency, Carelessness, Communication, Contingencies a Competition. Complacency, to je sebeuspokojení znamená, že subjekty mají tendenci domnívat se, že protože byly věci dobré v minulosti, budou dobré i v budoucnosti. Věřitelé a banky vždy analyzují historické výsledky dlužníků a to, co již dokázali a zařazují takové výsledky do svých rozhodování a očekávání. Na základě těchto výsledků a analýzy situace v odvětí se snaží predikovat možný vývoj do budoucna. Taková predikce je však vždy zatížena určitou nepřesností a tudíž rizikem. O jak velkou nepřesnost jde a jak velké riziko z toho plyne, to záleží na okolnostech. Nikdy by ale neměla analýza dlužníka s dobrým výsledkem vyplynout do bezbřehé důvěry vůči dlužníkovi. Něco však předvídat vůbec nelze. Vzpomeňme si na situaci po 11. září 2001. Věděl to někdo?
Carelessness neboli nedbalost představuje špatnou analytickou činnost, nemožnost získat dostatečné informace při vyhodnocování kreditní žádosti. Stejně tak to znamená, že smluvní a zajišťovací dokumentace s dlužníkem není řádně ošetřena a tím pádem je ohrožena vymahatelnost dluhů nebo zajišťovacích instrumentů. Je nezbytné, aby ve smluvní dokumentaci s dlužníkem měl věřitel vždy dostatek nástrojů, jak přimět dlužníka k plnění jeho povinností a zajistit ochranu svých zájmů. Zároveň musí být dlužníkovi zevrubně stanovena striktní povinnost poskytovat věřiteli dostatečné množství informací tak, aby věřitel mohl náležitě monitorovat stav dlužníka. V případě, že věřitel poskytne finanční prostředky, pak jediné, co má vůči dlužníkovi v rukou, je úvěrová smlouva.
V každém případě je vždy mezi dlužníkem a věřitelem nezbytná otevřená a konstruktivní komunikace (Communication). Po uzavření úvěrového vztahu se věřitel a dlužník stávají partnery se společným cílem. Tím je úspěšné dokončení transakce a rozvoj další spolupráce. Pravidlem je, že právě nekomunikace vede k vyhrocení situace a neřešení problémů a škodám na obou stranách.
Contingencies představují ignorování a podcenění různých varovných signálů, respektive jejich přehlédnutí. Právě zde se projeví zkušenost a profesionalita věřitele. Cit věřitele pro vnímání různých varovných signálů, jeho schopnost je vyhodnotit a reagovat je rozhodující pro zvládnutí budoucí situace. To může mít zásadní dopad na jeho rizikovou pozici.
A konečně Competition znamená, že někteří investoři mnohdy spíše sledují co dělá konkurence, než aby sledovali svoji vlastní pozici. Pokud jeden obchod dělá banka naproti ulice neznamená to, že by automaticky takové obchody měla dělat i jiná banka. Vždy je třeba se držet pevných zásad a sledovat vlastní kreditní a rizikovou pozici.
Inventura.
S největší pravděpodobností je pryč doba name lending, to je doba kdy investoři a banky byli ochotni půjčovat dlužníkům jen pro jejich dlouhodobou reputaci a dobré jméno. Banky budou podrobně analyzovat poslední události, aby byly připraveny co možná nejrychleji reagovat na možné nové krizové situace. Znovu budou přehodnocovány úvěrové limity nejen pro jednotlivé dlužníky, ale i limity do jednotlivých odvětví a trhů. Zejména půjde o odvětví, pro která byly posledních letech typické akvizice a megafúze, a která jsou značně finančně vyčerpaná a zadlužená.
Bezesporu budou podrobně analyzována různá podnikatelská uskupení a jejich vzájemné vazby. Nejenže se tato uskupení stávají svou velikostí a složitými vztahy méně čitelná, ale někdy fungují i tak, že několik výkonných firem dotuje přes mateřskou společnost nebo přes ostatní dceřiné společnosti zbývající málo výkonné účastníky uskupení. Uskupení, byť je mnohdy rozsáhlé a často se jedná o konglomerát mnoha firem z mnoha oborů, je jako celek životaschopné jen díky několika silným hráčům. V případě, že některý ze silných hráčů vypadne, třeba prodejem nebo nepřátelským převzetím, nastoupí dominový efekt a celé uskupení se dostává do krize.
Stejně tak se budou banky při analýzách více než kdy jindy zaměřovat na dodavatelsko odběratelské struktury a jejich vzájemné vazby. Celkově lze očekávat mnohem důkladnější předinvestiční due dilligence úvěrových i jiných kreditních transakcí.
