Je Ivan Langer škůdcem ODS, nebo Václav Klaus kamarádí s nemocným člověkem, zkrachovancem? Je Peter Kovarčík lhář, nebo se s hokejistou Jágrem opravdu nikdy nesešel? Anebo mezi špičkami občanských demokratů pouze propukla předkongresová strkanice o místo na výsluní? Takové bizarní otázky létaly vzduchem minulý týden. Jak už to bývá, c) je správně, ale hra je složitější. Především je zvláštní, že když Klausův milec, podnikatel Kovarčík v rozhovoru pro náš týdeník (EURO 31/2001) kopl do Langra a ten mu to vrátil (EURO 33/2001), Klaus se svého spolustraníka nejenže nezastal, ale cítil potřebu ho přes média umravnit. To není standardní postup, na který se král ODS rád odvolává. Co jej nutí veřejně zasahovat proti bránícímu se Langrovi, vybavenému mandátem voličů, a naopak mlčet k ataku bezmandátového přítele? Komu patří Klausova loajalita a proč? Zdá se, že svému předsedovi dosud slepě oddaný korunní princ Langer se ocitl ve vzduchoprázdnu. Klausovu přízeň teď už evidentně nemá, za prohranou zimní televizní válku si v ODS vysloužil kritiku a nikdo ze suity konkurenčních místopředsedů se k němu nepřidal. Nemá co ztratit; paradoxně právě teď může být pro Langra nejlepší obranou útok. Tj. nejspíš marně, ale čestně vznést nárok na Klausův trůn. Jak urputně nyní předáci občanských demokratů zdůrazňují, že informovaného a sdílného Kovarčíka osobně neznají, nikdy s ním nepřišli do styku! ODS si dokonce uložila držet k přestřelce Kovarčík – Langer bobříka mlčení. Nápadný jednohlas příliš připomíná kolektivní ztrátu paměti kolem skandálu s financováním strany. Zasvěcení přitom tvrdí, že vliv Kovarčíka býval větší. Je to vůbec poprvé, co se v žulovém monolitu „Sarajevem stmelené ODS objevila trhlina. Semknutost kolem Klause, reprezentovaná prstencem ocelových místopředsedů, nemohla trvat věčně. Čtyřletka opoziční smlouvy pomalu končí, volby jsou za dveřmi, ambiciózní třicátníci se tlačí vzhůru. Krizovým vývojem poučená partaj si ale vyhmátla spolehlivé a tvrdé borce do nepohody. Éra hédonika Macka, rychlokvašky Langra a železné Benešové možná v listopadu skončí, ale budou například Nečas, Tlustý, Zahradil nebo Dostálová lepší? Jedno ale jisté je. To, že se Langer ocitl v ofsajdu, není příznakem názorového košatění ODS. Mnohem více jde jen o obyčejnou mocenskou třenici dvořanů. Profilace programových proudů zatím v Klausově straně nehrozí. Ale zpět ke Kovarčíkovi. Aby se sama partajní jednička iniciativně vkládala do tuctové přestřelky mezi řadovým podnikatelem a jednou ze stranických dvojek, a to na straně onoho byznysmena, věru není normální. Nejde–li o jeden z projevů nepolitické politiky, o preferenci přátelského souznění před vnitrostranickou solidaritou, o jakou neprůhlednost běží a kdo v ní hraje prim?
