V pražské Nemocnici Na Homolce začne operovat robot
Možná, že letos začne v České republice pracovat první robotický operační systém. Usiluje o to několik špičkových chirurgických pracovišť. Pokud by se to podařilo, zařadilo by se Česko mezi několik málo zemí, kde roboti operují. V Evropě je jich nejvíc v Itálii, Německu a Francii. Ve Skandinávii je takové pracoviště jediné, na britských ostrovech dvě, na Pyrenejském poloostrově nebylo ke konci září 2004 podle údajů americké společnosti Intuitive Surgical žádné. V postsocialistických státech je jediný robotický systém na soukromé klinice v Bukurešti.
Intuitive Surgical se sloučila s firmou Computer Motion a vyrábějí dnes jediný robotický operační systém na světě – da Vinci. Jedná se objev starý zhruba pět let, dosud světově unikátní. V České republice je v přípravách na aplikaci systému da Vinci v běžné chirurgické praxi nejdál pražská Nemocnice Na Homolce. Cílem jejího projektu je vybudovat národní i mezinárodní multioborové referenční a školicí centrum pro robotickou chirurgii.
Přesný jako stroj.
Jak říká primář tamní všeobecné chirurgie Pavel Beňo, robotické operační systémy dokážou převádět chirurgovy pohyby na mikroskopický pohyb nástroje, eliminují třes či nežádoucí pohyby rukou. Dokážou vyloučit i potenciálně nebezpečné pohyby. Ty se neprovedou nebo vyžadují potvrzení operatéra, takže jsou eliminovány náhodné chyby či selhání způsobené například únavou chirurga. Chirurg je pochopitelně i nadále hlavním aktérem zákroku, ale elektronický stroj omezuje přirozené lidské handicapy.
Výhodou také je, že lze operovat na dálku – od rozměrů jednoho operačního traktu až po vzdálenosti doslova transkontinentální. Na podzim roku 2001 tímto způsobem Francouz Jacques Marescaux se svým týmem operoval z New Yorku pacientku s cholelithiasou, která ležela na operačním sále ve Štrasburku. Věhlas operace byl zastíněn událostmi 11. září 2001.
Klíčovou dírkou.
Roboti v chirurgii jsou jedním z projevů překotného pokroku ve zdravotnických technologiích a technice. Představují další krok v rozvoji miniinvazivní, laparoskopické chirurgie. Ta vznikla koncem osmdesátých let a dnes už doznala širokého uplatnění. Doktor Beňo ji přirovnává k operacím klíčovou dírkou. Chirurg operuje speciálními nástroji vsunutými malými otvory do těla pacienta a orgán, na němž je zákon prováděn, vidí na obrazovce. Roboti a počítačová asistence posouvají miniinvazivní chirurgii dál, umožňují takovou škálu a volnost pohybu, jakou nemohou mít klasické laparoskopické, rukou chirurga vedené nástroje.
Drahý špás.
Pavel Beňo spolu se svým spolupracovníkem doktorem Michalem Toběrným absolvoval několik instruktážních pobytů v zahraničí. Vyzkoušeli si operaci s robotem na tamních pracovištích. Na Homolce počítají s tím, že by robotický operační sál byl multioborový a sloužil obecné chirurgii, urologii, gynekologii, cévní chirurgii a kardiochirurgii, výhledově též neurochirurgii. Primář Beňo zdůrazňuje, že roboti dále zvyšují už tak charakteristickou šetrnost laparoskopických operací k pacientovi, dále zkracují dobu léčení a rekonvalescence, snižují riziko chyb, takže v konečném důsledku je jejich využití i levnější.
Problémem jsou ovšem pořizovací náklady. Systém da Vinci stojí kolem 45 milionů korun. Jak říká její ředitel Oldřich Šubrt, Nemocnice Na Homolce má připraveno vícezdrojové finacování projektu. „Dotace ze státního rozpočtu činí v tuto chvíli deset milionů, současně oslovujeme soukromý sektor se žádostí o přispění k zakoupení přístroje. Touto cestou bychom rádi získali pět až deset milionů korun. Zbytek částky uhradí nemocnice z fondu investic,“ upřesnil ředitel.
Neznámý termín.
Nemocnice Na Homolce jedná se Všeobecnou zdravotní pojišťovnou o způsobu úhrad výkonů robotické chirurgie, které by zohlednily jak provoz zařízení, tak růst počtu nových typů operací. Konkrétnější informace o výsledcích jednání ale Oldřich Šubrt nesdělil. Také mluvčí VZP Jiří Suttner uvedl, že informace o průběhu neuzavřených jednání nesdělují. Šubrt nemá ani přímou odpověď na otázku, kdy by robotický operační systém, na který se Na Homolce připravují více než dva roky, mohl být spuštěn. „Za předpokladu, že se podaří naplnit všechny podmínky pro nákup systému, tedy vícezdrojové financování, a že se podaří dohodnout způsob úhrady provozu ze strany VZP, lze říci, že rutinní provoz robotického centra by mohl odstartovat půl roku po instalací přístroje v nemocnici. Z toho tři měsíce by vyžadovala instalace a zaškolení operatérů a dalšího personálu, tři měsíce zkušební provoz,“ uvedl.
