Politické nepokoje oslabují turistickou přitažlivost malebného ostrova v Indickém oceánu
Začalo to v podstatě nevinně. Dle měřítka evropské demokracie neškodně. Vlivná televizní stanice, kterou vlastní mladý a ambiciózní starosta hlavního města (takový malý Berlusconi), si dovolila odvysílat interview s bývalým prezidentem republiky. Ten se ve zlém poroučel ze země po volbách, které vyhrála současná hlava státu, což je – nikoli náhodou – vlivný mediální magnát (takový velký Berlusconi). Až potud, byť trochu nestandardně, vše fungovalo. A prostor dostal i kritický názor na adresu vlády! Další vývoj však již demokracii nepřipomíná. Koneckonců nejde ani o Česko, ani o Itálii, ale o divoký a krásný Madagaskar.
Starosta versus starosta
Televizi Viva starosty hlavního města Antananarivo Andryho Rajoeliny prezident promptně zakázal kvůli „narušení míru a bezpečnosti“. Tento incident postupně přerostl v krvavé nepokoje a boj o moc na čtvrtém největším ostrově světa. Starosta se vyhlásil vůdcem opozice, svolává demonstrace a vybírá si vlastní ministry. „Dokud nebude jmenována přechodná vláda, budu to já, kdo bude dávat pokyny k řízení státních záležitostí a všem ministerstvům,“ sdělil sebevědomě čtyřiatřicetiletý Rajoelina 31. ledna na shromáždění několika tisíc nadšených opozičních stoupenců. Fakt, že madagaskarská ústava neumožňuje, aby se hlavou státu stal člověk mladší 40 let, neřeší. Prezidenta Marka Ravalomananu, mimochodem také někdejšího starostu metropole, obvinil bývalý diskžokej (viz DJ alias TGV) z nastolování diktatury a zpronevěřování veřejných prostředků. A také z toho, že za pakatel rozprodává bohatství Madagaskaru zahraničním firmám.
Dnes již exstarosta (odvolán 3. února) je kupodivu stále naživu, nebo alespoň nesedí za mřížemi, jak by se v případě podobné vzpoury v tamních zeměpisných šířkách dalo očekávat. Během demonstrací a rabování budov a obchodů od 26. ledna však zahynulo v Antananarivu již přes 120 lidí a OSN, Africká i Evropská unie a další organizace vyzývají znepřátelené strany v bývalé francouzské kolonii, aby usedly k jednacímu stolu a skončily s násilnostmi. Dohoda se však zatím nekoná. To znervózňuje představitele armády, kteří hrozí, že vojáci přestanou „střílet do vzduchu“. Jak potvrdil člen jejího velení generál Fred Rakotovao: „Armáda čeká na rychlé a nesilové řešení současné situace. Není tu od toho, aby se chopila moci, ale je připravená plnit rozkazy.“
Armáda již jednou moc v zemi převzala – takzvaná Nejvyšší revoluční rada vládla v letech 1972 až 1976. Do prezidentského křesla tehdy vynesla Didiera Ratsinaku. „Nemáme tady pučistickou tradici,“ tvrdí přesto analytik Jean-Eric Rakotoharisoa. Zapomněl?
Pronájem poloviny ostrova
„Zůstávám prezidentem a dělám vše potřebné pro rozvoj této země. Země je v klidu,“ tvrdil 31. ledna devětapadesátiletý Ravalomanana novinářům v prezidentském paláci. A zdůraznil, že ho obyvatelé zvolili. To je sice pravda, ale týká se až jeho znovuzvolení (2006) do nejvyšší funkce. Při prezidentských volbách v prosinci 2001 byl totiž výsledek nejasný. Nakonec ve prospěch opozičního Ravalomanany rozhodl až ústavní soud po pěti měsících zmatků a násilných střetů s příznivci tehdejšího vládce Ratsinaky, který poté emigroval do Francie. Současnému prezidentovi vyprší mandát na konci roku 2011.
I s tvrzením, že „dělá vše potřebné pro rozvoj země“, lze silně polemizovat. Díky jeho vládě sice znovu ožila těžba drahých kovů, která za minulého marxistického režimu skomírala, ale „nájezdy“ firem, jako jsou Rio Tinto a Sherritt International, jež chtějí na ostrově těžit nikl, bauxit kobalt a ilmenit, mnoho obyvatel nevnímá s povděkem.
Madagaskar zatím není dobře geologicky prozkoumaný. Odborníci jen tuší, že se zde skrývají zásoby zlata, platiny, safírů, rubínů, diamantů a smaragdů. Obchodníci s drahými kovy odhadují, že se na jihovýchodě Madagaskaru těží víc než polovina safírů, které se dostávají na světové trhy. „Zdejší zásoby jsou největší, o nichž se na světě ví,“ míní geolog Earl Young. Potenciál zisku je tedy pro investory velký.
Jinak je to se zemědělskou půdou. Té je v rozmanité krajině ostrova, kde se lze setkat s horami, deštnými pralesy, savanou i s naprosto vyprahlými oblastmi, pomálu. Přesto vláda prezidenta Ravalomanany bezprecedentně pronajala loni v listopadu na 99 let jihokorejské společnosti Daewoo Logistics neuvěřitelných 1,3 milionu hektarů půdy k pěstování hospodářských plodin. To představuje přes polovinu veškeré orné půdy na Madagaskaru. Jak napsal list Financial Times, jde o největší dohodu svého druhu. Firma Daewoo, která chce odsud do Koreje vyvážet kukuřici a palmový olej, údajně za velkorysý kontrakt nepřispěla do státní pokladny ani centem. Ravalomanana dohodu silně podporoval s tím, že vytvoří stovky pracovních míst pro domácí farmáře. Opozice zase poukazuje na to, že mnoho zemědělců ztratí kontrolu nad svou půdou. Dle analytiků je podezřelý pronájem půdy jedním z hlavních důvodů současné vyhrocené situace v zemi.
Jedinečný svět
Ostrov v Indickém oceánu, který se nachází asi čtyři sta kilometrů od východního pobřeží Afriky, si buduje pověst pozemského ráje, v němž jsou v bezpečí zahraniční investice a samozřejmě i movití turisté z různých koutů světa. Současná politická krize ohrožuje obě oblasti. Jen turistický ruch představuje bující průmysl v hodnotě 323 milionů dolarů ročně. Tedy příjem, který je pro jednu z nejchudších zemí světa, v níž tři čtvrtiny obyvatel přežívají z jednoho dolaru denně, životně důležitý.
Madagaskar se před 165 miliony let oddělil od východní Afriky. I nyní se stále pohybuje rychlostí téměř dva centimetry za rok jihovýchodním směrem. Jeho dlouhodobá izolace z něj učinila v biologickém světě něco ojedinělého. Vysoký stupeň endemismu se týká prakticky všech forem madagaskarské přírody.
Na území sedminásobně větším, než je Česko, se můžeme setkat nejen s horským i nížinným deštným pralesem, suchým opadavým lesem, chladnými horskými borovými háji, krajinou posetou rýžovišti, banánovými plantážemi a se savanou s termitišti a baobaby, ale i s naprosto vyprahlou oblastí i pobřežím s vysokými písečnými dunami.
Madagaskar sice dělí od Afriky jen čtyři sta kilometrů široký Mozambický průliv, ale má s černým kontinentem pramálo společného. Nežijí na něm sloni, žirafy, antilopy, hroši, lidoopi ani velké dravé šelmy. Největší šelmou tu je fosa, cibetkovitá šelma jen o málo větší než kočka. Nejsou tu ani klasičtí jedovatí hadi, jako jsou zmije či chřestýši. Díky všem těmto skutečnostem se na Madagaskaru mohla příroda opravdu vyřádit. Je však zároveň nesmírně křehká a zranitelná. Vždyť tropické deštné lesy již zmenšily svou rozlohu o více než 75 procent. A jak vyplývá z posledních průzkumů, polovina z celkové ztráty připadá na posledních 40 let.
Ostrovní národ, složený asi z osmnácti etnických skupin, je unikátní směsicí kultur. Stopy tu zanechalo několik vln imigrantů už od starověkých dob – počínaje mořeplavci z oblasti dnešní Indonésie a konče návštěvníky z východní Afriky, Arábie a Komorských ostrovů. Stále významnou součástí každodenního života místních obyvatel jsou i rituály, které přežívají věky (například někteří Malgašové na znamení úcty exhumují mrtvoly už dávno zesnulých příbuzných).
Madagaskar je prostě ráj antropologů, botaniků, entomologů či lovců motýlů. A samozřejmě turistů. Zdejší chabou infrastrukturu snadno zastíní krásy přírody i přívětivost ostrovanů. „Spolehlivost a vstřícnost lidí jsou tam běžnou věcí, s níž se počítá u všech,“ vzpomíná například Češka Lucie, která v roce 2005 s přítelem procestovala Madagaskar.
I Masaryk...
Prvním Evropanem, který stanul na Madagaskaru, byl zločinec. Když 10. srpna 1500 vplul koráb portugalského kapitána Diega Diaze do obrovské zátoky neznámého ostrova, vyslala posádka jednoho takového odsouzence k smrti, aby prozkoumal pobřeží. V případě, že by se mu nic nestalo, se mohli vylodit i ostatní námořníci. Posel kapitána Diaze měl štěstí. Vrátil se živý, a navíc bohatě obdarovaný ovocem. Zpráva o velkém a pohostinném ostrově se brzy rozletěla do světa. Po neúspěšných pokusech Portugalců a Nizozemců podmanit si Madagaskar projevili největší vášeň pro ostrov Angličané. Ti v polovině 17. století vyslali na ostrov dokonce kolonisty, kteří si však vybrali špatný a nehostinný kout země. Ani domorodci nebyli po dřívějších zkušenostech s cizinci přívětivě naladění.
Nakonec přišli na řadu Francouzi. S těmi v roce 1773 připlul na Madagaskar i slovenský šlechtic a dobrodruh Matúš Móric Beňovský. Zanechal tady výraznou stopu. Jako dobrý organizátor nechal postavit mnoho domů ze dřeva, nařídil obdělávat pole a po dvou letech ho místní domorodci prohlásili za ampansakabéa neboli nejvyššího pána. Na svém osudovém ostrově Beňovský nakonec také zemřel – zabili ho francouzští vojáci. Dnes je po něm mimo jiné pojmenována jedna z hlavních tříd v Antananarivu (Rue Benyovski).
Madagaskar se stal francouzskou kolonií v roce 1896 a kromě krátkého období za druhé světové války, kdy ostrov obsadili Angličané, jí zůstal až do roku 1960. Tehdy vyhlásila Malgašská republika nezávislost. Jako perličku na závěr lze zmínit, že Madagaskar se na počátku dvacátých let objevil i v koloniálním hledáčku Masarykovy první republiky. Leč z plánů brzy sešlo.
*
BOX
DJ alias TGV
Andry Rajoelina (34) je jednou z hlavních postav politické vřavy, která nyní ovládá Madagaskar. Kvůli bleskové cestě na vrchol ho přezdívají „TGV“ – po známém francouzském rychlovlaku. Tato tři písmena jsou rovněž akronymem vytvořeným z názvu hnutí, které vede – Tanora malaGasy Vonona (Odhodlaní mladí Malgašové).
Chlapecky vyhlížející Rajoelina, který se v prosinci 2007 stal starostou hlavního města Antananarivo, se vynořil jakoby odnikud. Právě to však voliče velmi přitahovalo. Jeho poselství bylo pozitivní a osvěžující. A mladí Malgašové ho vyslyšeli. Ve svižné a nápadité kampani na starostu hlavního města zastínil kandidáta podporovaného prezidentem a zvítězil. S Rajoelinou přilétl na radnici závan popové hvězdy.
Zpočátku to však vypadalo, že ve volbách nebude mít sebemenší šanci. Jeho vliv však rostl. Především zásluhou televize a rádia Viva, které vlastní. Stanice se časem staly nejsledovanějšími v hlavním městě a bývalý DJ namixoval ty správné myšlenky do hlav svých voličů. Podobně ovládl v roce 2006 prezidentské volby a obhájil mandát jeho současný největší nepřítel Marc Ravalomanana, jemuž patří hlavní média na ostrově.
Jak ukázaly poslední týdny, Rajoelina dokáže značně riskovat i být tvrdý vyjednavač. V této souvislosti na Madagaskaru často zaznívají obavy, zda samozvaný vůdce opozice přece jen nepřecenil své síly. Už není starostou, nemá žádnou faktickou moc (i když jmenoval alternativní vládu), jen podporu svých příznivců, kterých však není málo. Do jednání o budoucnosti země však vstupuje z pozice slabšího.
MAPKA (základní údaje)**
Rozloha: 587 041 km2
Počet obyvatel: 20,1 milionu (odhad 2008)
Hlavní město: Antananarivo (1,7 milionu obyvatel, 2007)
Náboženství: animisté 47 procent, křesťané 40 procent, muslimové sedm procent
Úřední řeč: malgaština, francouzština a angličtina
Průměrný věk: 55 let
Měna: malgašský frank (MGF) = 100 centimů
Inflace: 6,9 % (2007)
Růst HDP: 7,1 % (2008)
HDP na osobu: 800 dolarů
Pramen: CIA, ČTK
