(úvodní text)
Leden je měsíc, kdy – třebaže jen na několik dní – neovládá módní mola pouze něžné pohlaví. Před publikum evropských velkoměst předstupují muži s širokými rameny jakož i křehcí chlapci. Prada začala tuto sezonu prohlášením: „Dost bylo výstřelků,” prohlásila vážně Miuccia Prada osobně. „Představila jsem kolekci, která se velmi dobře nosí. Já sama bych si s radostí koupila každý její kousek.”
Kdybychom se právě nenacházeli uprostřed světové krize, mohla by její slova znít dojemně, takhle se vnucuje podezření, že po spoustě bohatých let je náhlé zkrotnutí diktováno spíše okolnostmi. Ostatní na doznání také nenechali dlouho čekat. „Nejdůležitější je, aby to bylo prodejné,“ zní nové heslo. Vivien Westwoodová, věčné enfant terrible módy, zašla dokonce tak daleko, že reflektory pročesávající potemnělé přehlídkové molo ozářily tuláka vylézajícího zpod hromady kartonu ležícího přímo na pódiu. Žijeme v těžkých časech, tak by se mohla jmenovat její úvodní přehlídka.
(text)
Den nato si zase chodci v centru Milána mohli všimnout neobvyklého manifestačního průvodu. Na první pohled se mohlo zdát, že jako obvykle jde o lidi bez práce nebo o věčně živořící příležitostné dělníky, při zevrubnějším pohledu na skupinku mladých mužů však nešlo přehlédnout zbrusu nové, slušivé kabáty a drahé kašmírové pulovry. Kdepak odborová demonstrace, to Angela Missoni vyvedla své modely přímo do ulic. „Město si vždycky stěžuje, že všechny módní přehlídky probíhají za zavřenými dveřmi,“ vysvětlila Missoni. „Tak prosím, tady je živý příklad demokratičtějšího týdne módy.“ Druhou stranou mince bylo rozčilení Miláňanů následujícího dne, kdy byla téměř ochromena doprava v okolí Módního čtyřúhelníku v centru města. Při přehlídce Dsquared totiž na pódiu nechyběl ani zpěvák oblíbené popové kapely Tokio Hotel Bill Kaulitz, takže početný dav fanoušků zabetonoval ulice.
Týden efektů
To vše se odehrálo na tradičním lednovém týdnu módy v lombardské metropoli a hlavní je, že nejdůležitější hosté – zákazníci – byli s organizací spokojeni. Rušné milánské dny vyplnilo 40 přehlídek 85 značek. I když se giganti oboru, podobně jako zástupci ostatních průmyslových odvětví, ve svých tiskových zprávách dlouhé měsíce zabývali jen úspornými kroky, reorganizacemi a racionalizací, na týdnu přehlídek to znát tolik nebylo. Podívaná a nákladnost dekorací a jevištní koncepce překonaly všechny předešlé ročníky. Duo Dolce & Gabbana, jehož členové byli vždy velkými lokálními patrioty, se ani na okamžik neváhalo chopit příležitosti a za své motto si zvolilo název nedávno uvedeného veleúspěšného filmu oscarového režiséra Giuseppe Tornatoreho se sicilskou tematikou Baaria; jejich modelové se procházeli před obrovským plátnem. K obvyklému děkovnému defilé nastupovali chlapci v široké řadě a v nátělnících v lidovém duchu skoro jako na známé Da Volpedově malbě Čtvrtý stav z počátku minulého století. Co se týče jevištních efektů, pozadu nechtěla zůstat ani Vivien Westwoodová, která se na závěrečnou děkovačku nechala přinést na nosítkách zdravotníky italského červeného kříže, naštěstí ve výborné kondici. Již zmíněná produkce značky Dsquared už ani tolik nepřekvapila, neboť bratři Catenovi vždy hodně dají na náročná, originální a s talentem inscenovaná vystoupení. Tentokrát umocňoval účinek obrovský výtah, hokejisté na kolečkových bruslích a chirurgičtí asistenti. Modelové vypadali všichni do jednoho, jako by na molo dorazili přímo z nějaké noční rvačky, s monokly kolem očí a krvácejícími rozbitými ústy. Bill Kaulitz se pak snesl z výšky s rockově efektními křídly z peří jako černý anděl.
Bez baretu ani krok
Přesto pár tvůrců svůj styl či tvůrčí atmosféru vyjádřilo jen pomocí šatů. Například Armani. Vzal si na mušku trochu přehodnocený vzhled mladých malířů z počátku 20. století, a co se týče divadelních efektů, uchýlil se pouze k tomu, že po potlesku vrhl do publika svůj černý baret. Tato pokrývka hlavy, navracející se symbol umělcova vzhledu, ostatně patří mezi Giorgiovy letošní příslovečné nezbytnosti a objevila se na hlavě téměř všech jeho modelů. Módu aktuální zimy doplňovaly jelenicové kamaše a sametové materiály. „Samet jsem vždycky miloval,“ prohlásil Armani, „dodává obličeji jas. Nejradši mám přirozeně šedivý.“
S méně divadelními efekty se vytasili mladí návrháři značky Ferré. Otevřené kabáty sahaly manekýnům až po kotníky a pod nimi měli dlouhé teplé vesty. Mladíci byli bledí, s ulíznutými vlasy a vzbuzovali dojem odhodlaných důstojníků při zimním vojenském tažení. To vše by mohlo dobře ilustrovat nejistou materiální situaci módního domu, přestože opatrné zprávy slibují konečně vážné zájemce, zatímco IT Holding, který se dostal pod státní správu, nadále přesně dodržuje dodací lhůty. V odvrácení konečného pádu po loňském konkurzu sehrály velkou roli kromě rychlého zásahu státu taktéž znovu se dostavující úspěchy módních přehlídek.
S reorganizací se momentálně potýká také Versace. V Milánu nabídl vzhled kombinující kůži a high-tech materiály – pro tvrdé hochy, kteří jdou s módou. Stejný typ mužů se v podstatě snažil oslovit i Dsquared, jenže ten s větší ironií, na niž jsme u něj zvyklí, a ležérnějšími šaty. Gucci nazval svou černou unisex tašku na rameno Půlměsíc a při této příležitosti neopomněl ze svého bohatého archivu vylovit někdejší fotografii Samuela Becketta s měkkou taškou – tenkrát ještě zvanou Hobo – přes rameno.
Bravo, Prada!
„Přehodnotila jsem banální šaty pro všední den,“ prohlásila s hrdou skromností Prada, i když onu přehodnocenou banalitu v jejím podání představovaly kabáty s ženskými vzory, „zmužnělé“ díky střihům sedmdesátých let. V každém případě dobře padnoucí pulovry viditelné pod saky byly extra krátké a dokonale provedené boty překrývala roztřepená svrchní aplikace, jakou jsme mohli vidět naposledy v letech padesátých. Za promyšlenou a originální marketingovou strategii si renomovaný módní dům ostatně vysloužil uznání deníku Financial Times. Prada již několik let směřuje své největší investice do Asie a základ její nové reklamní kampaně tvoří krátký film s evropskými i asijskými herci, jehož autorem je čínský režisér Yang Fudong, snímek plný působivých záběrů trochu liduprázdné Šanghaje, snoubící v sobě secesní Evropu a tradiční Čínu. Zatímco Armani si za místo svých obchodních domů vybral Pátou avenue a moskevské Rudé náměstí, Prada má za to, že budoucnost luxusu představuje právě Čína.
Odvětví bez skandálů
Co se týče skandálů, letošní týden pánské módy žádné opravdové lahůdky nenabídl. Možná měli všichni dost práce s bojem proti krizi. Autorem jediné ostřejší poznámky byl Armani, jehož se dotklo, že Dior svévolně změnil termín svých pařížských přehlídek, čímž také odsunul tamní přehlídku krále Giorgia. „Oni mají pod palcem organizaci,“ pronesl uštěpačně, „ale to nevadí, mou odpovědí budou moje šaty.“
Podtrženo, sečteno, jedním z největších úspěchů krizové sezony je možná to, že na rozdíl od spousty jiných oblastí průmyslu nebyla móda donucena k masovému propouštění nebo uzavírání podniků. Podle jednoho z největších textilních koncernů Marzotto jsou vyhlídky pro rok 2010 po loňském téměř desetiprocentním poklesu dokonce optimistické. Za úspěch lze považovat pozitivní hodnocení buyerů neboli mocných zákaznických skupin. V jejich žebříčku se na první příčce umístila značka Dolce & Gabbana, následovaná Pradou, přičemž nemalého uznání se dostalo i menším jménům.
A pak už honem balit, aby se mohli o několik hodin později zas všichni hemžit kolem přehlídkových mol v Paříži. Tam letos hledal člověk za kreacemi tradičních velkých jmen, jako jsou Dior, Hermes nebo Lanvin, i novějších módních domů jako například Jil Sander, jména hvězdných návrhářů marně. Co je to sem tam nějaký stylista, odměněný potleskem, jako Kris Van Assche nebo Raf Simons proti Armanimu nebo Dolcemu & Gabbanovi? A jen tak mimochodem, v sobotu zkolabovala doprava i tam. Jiný slavný tvůrce, Kenzo, si totiž vybral za místo konání své přehlídky ulice a náměstí.
