Kláštery se zaměřují na cestovní ruch
Svatou horu nedaleko Mnichova navštíví ročně kolem půldruhého milionu lidí. Pro radu k místním benediktinům chodí i manažeři renomovaných německých společností. Čtyřdenní manažerský trénink vedení pracovníků na základě benediktinských pravidel přijde téměř na 1400 eur, asi 44 tisíc korun. Koná se třikrát ročně a je do roku 2004 vyprodán. Devět bratří z kláštera Svatého Bonifáce v Mnichově a Andechsu je velmi zaneprázdněných, a to nejen duchovní činností. „Přednáším minimálně jednou, ale spíše dvakrát týdně,“ říká prior kláštera Anselm Bilgri (49).
Poptávka po podobném způsobu školení zesílila za posledních šest let, posluchači jsou například manažeři Deutsche Bank, Mercedesu, Siemensu, BMW. „Přednáším o tom, jak nalézt své kořeny, jak používat pravidla svatého Benedikta při vedení spolupracovníků. Nebo také o propouštění zaměstnanců,“ vypočítává otec Bilgri. Neprozradil, jakou pobírá odměnu za šíření slov svatého Benedikta, nicméně drahé cigarety, luxusní hodinky a výkonný notebook nesvědčí o tom, že by tento blízký známý šéfa Siemensu Heinricha von Prierera byl asketou zbaveným světských starostí.
Páter Bilgri ostatně moderuje pořady bavorské televize a píše bestsellery, jako Vaření a uzdravování s pivem. Paralely mezi klášterní disciplínou a řízením společnosti ukázal ve své doktorské práci pro automobilku DaimlerChrysler další z místních bratří Johannes Eckert. Svůj noviciát srovnává s manažerským „trainee programem“ a projevuje porozumění pro propuštění, které musí podniky v obtížné hospodářské situaci současného Německa podstupovat. To však není případ klášteru Andechs. Ten zaměstnává dvě stovky pracovníků a nabírá nové.
Zlaté dno.
„Pivo je úhelným kamenem našeho podnikání,“ konstatuje tiskový mluvčí kláštera Jürgen Schott. Loni se v Andechsu uvařilo sto tisíc hektolitrů, což je produkce slušného pivovaru regionálního významu. V Česku má zhruba podobný výstav humpolecký Bernard. Prodej piva tvoří největší část konsolidovaného obratu klášterních podniků, který loni dosáhl asi 22 milionů eur. Čtyři procenta produkce se exportují do Itálie, Rakouska, Finska, Británie, Španělska a Švýcarska. Nedávno k tomu přibyla licenční výroba v americkém Oregonu.
Pivo se v Andechsu vaří od patnáctého století. Před dvaceti lety přestal původní pivovar stačit zájmu a stala se z něj turistická atrakce. Poslední desetiletí jsou také ve znamení energického zaměření na cestovní ruch. Přímo na území kláštera jsou v systému restaurací pod střechou i pod širým nebem dva a půl tisíce míst a po většinu roku prý praskají ve švech. Provozuje je společnost s padesátiprocentním majetkovým podílem kláštera.
Kromě pivovaru a restaurací obhospodařuje klášter ještě rozsáhlé pozemky – přes tři sta hektarů lesů, polí a rybníků. K tomu rozsáhlý chov jatečného dobytka. Andechs je mimoto obchodní značka registrovaná v Německu i v zahraničí. Benediktini ji za licenční poplatek propůjčují vybraným partnerům. Takže v širokém okolí kláštera si lze koupit bohatý sortiment andechského pečiva, andechských sýrů, jogurtů, mléka, šňupacího tabáku i speciální hořčice. Vyšší cena zákazníkům zřetelně nevadí, „andechs výrobky“ jdou dobře na odbyt.
Papež proti golfu.
Svoji značku a „známou benediktinskou pohostinnost“ - jak říká pater Bilgri - využívá klášter i prostřednictvím dceřiné společnosti Gastronomie, která od roku 1998 otevřela devět stylových restaurací po celém Německu. „Každoročně zahajujeme provoz dvou až tří nových restaurací, a to v podmínkách stagnujícího spotřebitelského trhu,“ konstatuje otec Bilgri. Dalším zdrojem financí je pronájem reprezentativních klášterních prostor. Jednodenních pronájmů je v Andechsu asi stovka do roka. O boží přízeň usilují i sportovci. Svou svíci má v místním kostele i Bayern Mnichov. Fotbalisté ji sem donesli během jedné z poutí. Aktuálním podnikatelským činem místních benediktinů je stavba hotelu se 120 pokoji za 60 milionů eur. Klášter bude mít ve společnosti provozující hotel majetkový podíl. „Je to klíčový faktor dalšího rozvoje našeho podnikání,“ tvrdí otec Bilgri. „Smlouva s investorem je před podpisem, máme dvě nabídky a můžeme si vybrat,“ dodává. Stavba by měla začít v květnu a během října by měla být dokončena. Původní myšlenku připojit k hotelu i golfové hřiště museli benediktini opustit na přání papeže, jak píší mnichovské noviny.
Nechtějte budovy.
Hospodářský výsledek klášterního podnikání nechtěl Anselm Bilgri prozradit, ale tiskový mluvčí Schott připustil, že jde řádově o miliony eur. Ty klášter používá i na zajištění svého chodu, pořádání kulturních akcí a péči přibližně o 180 bezdomovců. K tomuto účelu koupili andechsští portfolio cenných papírů tvořené z 80 procent státními obligacemi a zbytek drží v akciích. Za velkou výhodou považuje Bilgri odloučení od státu. To radí i českým kolegům: „Neusilujte příliš o navrácení budov, jsou s tím spojeny velké náklady. Například nyní se u nás opravuje kostel, ale protože patří státu, neplatíme to. Klášter od státu nic nedostane, ale na druhé straně nemusí, kromě řádných daní z podnikání, nic odvádět státu, ani do společné pokladny řádu.“
Jenomže v Česku je to tak, že řády dostaly jenom ony budovy. Lesy, pole, rybníky, statky, vinice a další profitabilní majetek jim schází, což z nich činí ve srovnání s andechským společenstvím chudé příbuzné. Přesto je trend k užšímu zapojení klášterů do cestovního ruchu zřejmý i u nás. Augustiniánské opatství svatého Tomáše na Starém Brně se letos jako první český klášter - a po maďarském arciopatství Pannohalma jako druhý zahraniční - stalo členem rakouského sdružení devatenácti klášterů Klösterreich – Říše klášterů.
Duchovno.
Aktivity rakouských klášterů jsou obdobné jako v Německu – prohlídkový okruh, výstavy a další kulturní činnost, duchovní rekreační nebo i léčebné pobyty a k tomu klášterní klasika, pivovar, restaurace nebo vinné sklepy, nákupy v klášterních prodejnách. Nabídka Augustiniánského opatství se zatím týká pouze prvních dvou aktivit orientovaných na proslulého místního řeholníka Řehoře Mendela. Vedle českých návštěvníků se hodně počítá s Rakušany. Vedoucí vídeňské pobočky České centrály cestovního ruchu Hana Havlová tvrdí, že jejich zájem o turistiku v Česku v poslední době roste. Tak proč by v Brně kromě Špilberku a Petrova nezaskočili i do opatství? Po vzoru klášterů v sousedních zemích nabízejí brněnští mniši klášterní pivo a posezení v restaurací. Pivo ale vyrábějí v omezeném množství v pivovaru Starobrno jen pro potřeby prodejny upomínkových předmětů v opatství a za konzumaci v restauraci inkasuje pivovar.
Chmurné vyhlídky.
Merkantilní stránku cestovního ruchu brněnští řeholníci nepreferují. „Spíše než ekonomický očekáváme efekt na poli duchovním a kulturním. Vždyť po dlouhá léta totality jsme byli od sebe násilně odděleni, což není pro církev a její řády přirozené,“ soudí starobrněnský opat Lukáš Evžen Martinec. Na otázku, zda by v opatství nebylo možné organizovat například rekreační či duchovní pobyty, o něž by byl vzhledem k umístění kláštera patrně zájem, uvádí: „Mnohé by se dalo dělat. Ale nesmíme zapomínat nejen na stavební dispozice toho či onoho kláštera, ale rovněž na dispoziční úroveň společnosti vůči církvi. Bohužel, ta je jedna z nejhorších v postkomunistické Evropě.“
Otec Martinec soudí, že nejisté postavení církve brání i řeholnímu podnikání: „Poučeni minulostí, v níž komunisté řeholníkům vše ukradli a pro jistotu je zavřeli do žalářů, a také přítomností, kdy za dlouhých třináct let různé vlády, jenž vystřídaly komunistickou totalitu, se k ní,- jak se zdá - nepřímo hlásí v otázkách vztahu státu a církve, je to prakticky nemožné. Jen nerozumný idealista by za této situace něco podnikal po hrozbou, že o to někdy, dříve či později, nenávratně přijde.“
Restaurant Peklo.
Opat královské kanonie premonstrátů na Strahově a předseda Konference vyšších řeholní představených v České republice Michael Josef Pojezdný vidí situaci méně pesimisticky. I on ale označuje nevyřešené majetkové nároky církve za základní slabinu ekonomického postavení klášterů: „Máme představu, že stát by měl vrátit majetek, který zabral. Klášter musí mít zázemí, není možné, aby se takové komplexy opravovaly jenom z platů těch, kteří v nich žijí.“
Za rozhodující zdroj prostředků pro opravu a údržbu Strahovského kláštera označuje pronájmy. V areálu funguje restaurace Peklo i „klášterní“ pivovar vařící pivo Svatý Norbert, pojmenované po zakladateli premonstrátského řádu. Řád se však na tomto podnikání majetkově nepodílí. Pronajat je letní refektář, v objektu kláštera sídlí řada institucí včetně Památníku národního písemnictví. Další příjmy má klášter ze vstupného do unikátní klášterní knihovny. Představená kláštera uvádí, že ji denně navštíví přes 700 turistů.
Chudý venkov.
Ani páter Pojezdný nechce o konkrétních sumách mluvit, ale je zřejmé, že příjmy z těchto aktivit se pohybují v řádech desetimilionů korun. Strahovský klášter není vysoce prosperující, ale není ani chudý. Podobně jako třeba benediktinský Břevnovský klášter, který měl to štěstí, že se slavilo milénium svatého Vojtěcha a na obnovu kláštera přispěl nemalými prostředky stát. Celkově ovšem příspěvky státu hodnotí opat Pojezdný jako okrajové: „Loni to bylo 3,5 milionu korun na celou konferenci, kterou tvoří 28 řeholních společenství.“
I Strahovský klášter ale plánuje zřízení hotelu. Jeho výstavbu má zaplatit soukromá firma a vložené peníze zúročí podílem na provozním výnosu. Pojezdný ovšem připomíná, že podnikatelské aktivity jsou ovšem determinovány akutní potřebou zachránit znovuzískaný majetek a zajistit fungování řádu. Jde například o kláštery na venkově, které nejsou kulturními památkami prvního řádu, jsou v podstatně horším stavu a řády v nich nemají ani větší možnosti pronájmu nemovitostí. Tam nikdo hotel stavět nebude. Páter Pojezdný jmenuje premonstrátský klášter v Milevsku, který se postupně obnovuje z výnosů Strahova, nebo klášter v Doksanech. Zanedbaný objekt patří úřadu památkové péče, ale Strahovský klášter v jeho části zřídil za 45 milionů korun ženský premonstrátský klášter. „Dali jsme 20 milionů, další část prostředků získaly sestry od dárců ve světě, asi čtyřmi miliony přispěl stát,“ říká opat.
Konstatuje, že na investice jiného druhu peněz nezbývá. „Nezapomeňte, že k tomu, co dnes vidíte v Německu, v Rakousku i jinde, se dospělo po desetiletích, ba staletích kontinuálního vývoje. U nás byla kontinuita na čtyřicet let zásadně přerušena,“ připomíná. S tou determinancí podnikání má pravdu. Výstavba pivovaru s ročním výstavem 300 tisíc hektolitrů, což je kapacita toho andechského, přijde na stamiliony korun. Půjčila by to nějaká banka s perspektivou, že za ty peníze bude uváděn na trh Svatý Norbert?
Nevhodný čas.
Ředitel České centrály cestovního ruchu David Gladiš soudí, že církevní turistika má velký potenciál a je i jedním z propagačních témat centrály. Přes všechny obtíže, výhrady a startovní handicap je i pravděpodobným směrem posilování ekonomické síly tuzemských klášterů. Benediktinské heslo Ora et labora lze modifikovat na Modli se a podnikej. Přesně to spočítat nelze, ale není vyloučeno, že vydání požadovaného církevního majetku by mělo podstatný multiplikační efekt ve výnosech z cestovního ruchu. Jenže čas, a koneckonců i veřejné mínění, pracuje proti církvi. Doba velkých majetkových kotrmelců pominula. Ještě než jednání o vrácení církevního majetku uvízlo na mrtvém bodu, požadovala církev na dva tisíce nemovitostí a dvě stě tisíc hektarů lesů a polí. To by byl příkrý zásah do ustalovaných majetkových poměrů. Pokud příští volby drtivě nevyhraje strana lidová, bude v turistické nabídce českých klášterů ještě nějakou dobu převažovat duchovno nad konzumem.
