Modlitba nad Seinou. Požár Notre-Dame ovlivní i Macronovu budoucnost

Na břehy Seiny padal z nebes tisíciletý popel; obráceným směrem stoupala modlitba. „Pros za nás nyní i v hodinu smrti naší,“ zpíval sbor, jenž ještě několik desítek minut předtím byl uvnitř pařížské katedrály Matky Boží, kterou jim nyní před očima stravoval mohutný požár. Kolemjdoucí - většinou lidé, z nichž je praktikujících katolíků bratru dvě či tři procenta - se přidávali.

Ještě než čtyři stovky hasičů dokázaly v noci na minulé úterý oheň ztlumit (kompletně uhašen byl až na druhý den dopoledne), začala se okolo něho roztáčet kola byznysu a vysoké politiky. Internetový obchod Amazon.com zaregistroval náhlý nárůst poptávky po Zvoníkovi u Matky Boží od Victora Huga v řádu stovek procent. Na Facebooku a Twitteru se vyrojila kvanta soukromě organizovaných sbírek na rekonstrukci katedrály, z nichž některé byly během pár hodin prohlédnuty jako falešné (včetně těch, jejichž stopy vedou do Severní Koreje).

Stamiliony obratem

Ještě během úterka o sobě dala vědět i francouzská podnikatelská elita, jejíž příslušníci správně identifikovali možnost spojit faktický dobrý skutek s ještě lepší publicitou. Bernard Arnault, šéf firmy LVMH, jež zastřešuje luxusní značky od Moët Chandon po Louis Vuitton, slíbil, že jeho rodina věnuje na opravu katedrály 200 milionů eur. Vzápětí se ozvala rodina Bettencourt-Myersových, jež vlastní kosmetickou značku L'Oréal, že poskytne také tolik. Jako relativní držgrešle se ukázala konkurenční rodina Pinaultových, jež má pod palcem další luxusní konglomerát Kering; přislíbila pouze sto milionů eur. Přidali se další; od ropné společnosti Total, jež slíbila sto milionů, až po technologickou/konzultační firmu Capgemini a její příslib milionu jediného. Během prvních čtyřiadvaceti hodin mezi sebou ultrabohatí Francouzi takto vybrali celkem 700 milionů eur.

To zní jako hodně peněz, uvážíme-li, že na katedrále v době vypuknutí požáru probíhala částečná rekonstrukce za 11 milionů eur. Slovo „částečná rekonstrukce“ však zde je eufemismus; lepší by bylo říci „sanování nejhorších průšvihů“. Michel Picaud, šéf neziskové organizace Přátelé Notre-Dame, která se snaží údržbu katedrály financovat, odhadl, že ještě před požárem bylo k rekonstrukci odpovídající poškození stavby zapotřebí 150 milionů eur. Francouzská média s tímto odhadem vesměs souhlasí.

Nakolik se oprava prodraží po tragickém pondělku 15. dubna (na nějž shodou okolností připadá 107. výročí potopení Titaniku), není jisté. První nástřely se pohybovaly mezi sedmi a osmi miliardami eur. Znamenalo by to, že emocemi nabité velkorysé gesto miliardářských rodin z prvního dne obstaralo pouze desetinu potřebné sumy. To vnucuje nepříjemnou otázku, na niž neexistuje jednoduchá odpověď: kdo zaplatí zbytek?

Znění takové odpovědi bude hodně záležet na tom, co zjistí padesátičlenný policejní tým v čele s forenzními specialisty, kteří přímo v katedrále zkoumají, proč přesně oheň kdesi v podkroví katedrály vůbec vznikl. V polovině minulého týdne bylo veřejnosti známo pouze tolik, že první kouř začal ze střechy stoupat okolo 18:43. To samo o sobě je pozoruhodné vzhledem ke skutečnosti, že v pět hodin odpoledne měli všichni dělníci zaměstnaní na rekonstrukci padla; v podkroví tak tou dobou nikdo neměl co pohledávat. Tak či onak první reakce příslušných úřadů mluvily o tom, že za neštěstím nestojí zločinný úmysl.

Pojišťovny čekají

Další vyšetřování však může potvrdit, co na počátku vypadalo nejpravděpodobněji, totiž že za vznik požáru nesou vinu - byť neúmyslně - zaměstnanci některé z firem pracujících na rekonstrukci. To by spustilo řetězovou reakci, na jejímž konci by patrně stály pojišťovny těchto firem. Ty by pak zaplatily částky v rozsahu daném smlouvami s jednotlivými firmami.

Během prvních dnů po neštěstí se v médiích objevily jen kusé informace. K největším zakázkám na rekonstrukci patří ty, jež mají firmy Europe Echafaudage a Le Bras Frères. První z nich, jak název napovídá, postavila lešení; to přestálo požár bez úhony. Druhá z nich, rodinná firma z městečka Jarny nedaleko lucemburských hranic, dostala pětimilionovou zakázku na opravu věže, jež vydržela téměř 200 let v podobě, jíž jí dal architekt Viollet-le-Duc - oné věže, jež v pondělním přímém přenosu zmizela v plamenech. „Jsem si absolutně jistý, že nikdo z mých dvanácti lidí tam tou dobou nebyl,“ citovala francouzská média majitele firmy Juliena Le Brase.

---

Nová Marianne: matka dvou dětí se stala tváří žlutých vest

---

Obě firmy mají smlouvu s největší francouzskou pojišťovnou Axa. Ta podle informací listu Financial Times zřejmě pojistila také některé z obrazů, jež byly v katedrále v době požáru jako zápůjčky. Dosud není jisté, kolik z nich se zachovalo, v jakém stavu jsou, ani kolik by měla stát jejich restaurace.

I kdyby však řečený scénář platil a pojišťovny se jaksepatří prohnuly, jednotlivé smlouvy se údajně pohybují v řádu desítek milionů eur. Pojišťovny tak přinejlepším (nikoli z jejich pohledu) přispějí stovkami milionů eur - a otázka, kdo zaplatí zbytek, se vrací.

Stát a církev

Zde odpověď komplikuje kuriózní spletenec vztahů. Státní úředníci již dlouho hledali způsob, jímž by mohli přispět na údržbu katedrály větší částkou než současnými 2,3 milionu eur ročně. V cestě jim však stojí striktní zákon o oddělení církve a státu, jenž masivnější pomoc zapovídá. Francouzi jsou na tento zákon velmi hrdí - stejně jako na Notre-Dame, jeden ze světově nejproslulejších symbolů katolicismu.

Druhou část mírně surrealistického uspořádání tvoří církevní pravidla, která stanoví, že místo určené k bohoslužbám musí být přístupné všem bez rozdílu, a nesmí tudíž vybírat vstupné. Čtete správně: Notre-Dame nesmí dostávat peníze od státu, ani je nesmí sama vybírat. Výsledkem je katastrofální stav exteriéru a obavy statiků, jestli nebude nutné nosné zdivo katedrály zbourat.

---

Jupiterova kapitulace. Macron pokračuje ve francouzské tradici

---

Ze všeobecného šoku způsobeného ztrátou 850 let starého kulturní dědictví se však pozornost obrací na jednoho muže v Paříži, jenž může v neštěstí spatřit svou šanci. „Katedrála je součástí osudu Francie; slibuji, že bude do pěti let rekonstruována,“ prohlásil v pondělí viditelně otřesený prezident Emmanuel Macron. Sám prochází mimořádně složitým obdobím, během něhož se mu nedaří uklidnit pouliční protesty levicových odpůrců, získat pro své liberální reformy rozhodující část veřejnosti, a dokonce ani udržet pohromadě své lidi. V posledních třech měsících Macronův tým opustilo nejméně pět špičkových poradců.

Chvíle volající po národní jednotě tak může být pro Macrona příležitostí převzít iniciativu (jako to udělal například Bill Clinton po teroristickém útoku v Oklahomě City v roce 1995). Jeho slib opravit katedrálu do pěti let, kdy Francouzi pořádají letní olympiádu, však již minulý týden vypadal nerealisticky. Stejně tak úmysl sjednotit Francouze s hlasitou, asi desetiprocentní muslimskou menšinou okolo potentního křesťanského symbolu může nadělat více škody než užitku. A konečně je tu třetí zádrhel, jímž je silný centralismus, jenž vzbuzuje nechuť všude mimo Paříž. Mimořádné prostředky vynaložené na rekonstrukci katedrály v metropoli ve chvíli, kdy se s nedostatkem peněz potýká mnoho památek po celé zemi, se může snadno stát nepopulární.

„Francie si vzpomněla, že je křesťanskou zemí,“ citoval ve středu deník Le Figaro na titulní straně biskupa z Nanterre. Prezident Macron může jen doufat, že má pravdu.

---

---

Čtěte také:

Po žlutých i růžové vesty. Ve Francii protestovaly učitelky z mateřských škol

Macronovu vizi reformy EU podpořily vlády Belgie a Finska

Obliba francouzského prezidenta Macrona je nejnižší od nástupu do funkce