Hana Podolská patřila za první republiky k nejlepším českým módním návrhářkám a její salon v pražské Lucerně byl pojmem. Kostýmy a šaty si v něm nechávaly šít manželky ministrů i herečky Národního divadla.
Foto: Umělecko průmyslové muzeum v Praze
Johanna Vošahlíková, nejstarší dcera předčasně zesnulého architekta a stavitele Františka Vošahlíka, se vyučila švadlenou. Brzy opustila dílnu své mistrové a začala šít po domech, aby pomohla matce uživit rodinu. Na přelomu 19. a 20. století pracovalo v Praze přes 2 500 švadlen a Johanna, která si jméno zkracovala na Hana, byla jednou z nich.
Osud jí však přál, když se seznámila s akademickým malířem a polským zemanem Viktorem Podolským, kterého si po krátké známosti vzala. Roku 1908 si tak mohla s manželovým přispěním otevřít vlastní dílnu ve Vyšehradské ulici, které dala název Salon u pěti králů.
Ateliér v Lucerně
Podolská měla zpočátku jen dvě švadleny, ale protože se jí dařilo, podnik úspěšně rozšiřovala. Roku 1914 se pak i s rodinou přestěhovala do luxusního bytu ve čtvrtém patře paláce Lucerna, kde si také otevřela módní ateliér. Viktor Podolski zanechal malování a začal pracovat v manželčině podniku, který se brzy rozrostl o další místnosti a po první světové válce se změnil v luxusní modelový dům. Podolská pořádala módní přehlídky, měla vlastní kožešnictví, kloboučnickou dílnu, desítky švadlen a vydávala i časopis.
| Téma: Ženy v byznysu |
- Ženy v byznysu: Trnitá cesta na vrchol
- Jak VAVI porazila čínskou konkurenci vlastní sítí obchodů s košilemi
- Radka Pekelská: Chceme v podnikání více žen
- Eliška Hašková Coolidge: I prohra pomůže k úspěchu
- Helena Kohoutová: Ženy jsou v podnikání velmi příjemné
- Zhang Xin: Miliardářka z Pekingu, kterou svět obdivuje a Číňané zatracují
- Coco Chanel: Nejúspěšnější módní návrhářka všech dob
- Módní svět Hany Podolské: Šaty pro ženy ministrů i slavné herečky
Módní přehlídky pořádala nejprve v Haškově kabaretu, později v divadle Komedie a také v předváděcím sále Lucerny, kam se vešlo až 300 lidí. Modely předváděly dámy ze společnosti s odpovídající postavou a také některé členky Národního divadla. Byly mezi nimi například Anna Sedláčková, Růžena Nasková či známá operní pěvkyně Jarmila Novotná, která si u Podolské nechala roku 1927 ušít historické kostýmy pro roli Violetty v opeře La Traviata. Se salonem úzce spolupracovali také fotografové František Drtikol a František Vobecký.
| Hana Podolská (1880-1972) |
| Narodila se 16. května 1880 jako Johanna Vošahlíková. Vyučila se švadlenou a brzy se provdala za polského malíře Viktora Podolského, se kterým měla dva syny. Roku 1908 si otevřela první dílnu – Salon u pěti králů. Po šesti letech se s rodinou přestěhovala do paláce Lucerna, kde také vznikl vyhlášený módní salon, po první světové válce změněný na luxusní modelový dům. Úspěch ale kalily rodinné tragédie. Manžel Viktor zahynul roku 1926 na honu a starší syn ochrnul. Podolská zemřela v osamění 15. února 1972. |
Propagací k úspěchu
Největšími konkurenty Hany Podolské byli Arnoštka Roubíčková a zejména Oldřich Rosenbaum, který vedl salon ve Štěpánské ulici. Když se Podolská s Rosenbaumem vraceli z pařížských módních přehlídek, pravidelně si telefonovali, aby pak nevyráběli stejné modely. Oba také jako jedni z prvních v Praze zaměstnávali profesionální manekýny, které denně docházely do jejich salonů. Podolská modelky rozdělovala podle různých typů na sportovní, mladistvé a elegantní, přičemž důraz kladla především na ladnou chůzi.
Důležitá ale byla hlavně propagace výrobků. Hana Podolská pořádala soukromé přehlídky pro manželky ministrů a v doprovodu manekýn chodila také na dostihy do Chuchle. Každoročně trávila jeden týden v Mariánských Lázních, kde se její zaměstnankyně během dne třikrát až čtyřikrát objevily na kolonádě, pokaždé v jiném modelu. Tato strategie účinkovala a čekací lhůty na šití modelů dosáhly někdy až půl roku. Stálými zákaznicemi jejího podniku byly brzy téměř všechny přední dámy té doby, například Marie Baťová, Olga Scheinpflugová, Lída Baarová či manželka pozdějšího prezidenta Hana Benešová.
Francouzská inspirace
Od poloviny 20. let se všechny módní salony snažily přiblížit Francii. Modelový dům Hany Podolské se svého času psal jako Maison Podolská a také názvy všech modelů byly ve francouzštině. Účast na pařížských módních přehlídkách stála přes 30 tisíc korun, ale Podolská na ně pravidelně jezdila spolu s kreslířkou Hedvikou Vlkovou. Kreslení a fotografování bylo sice na takových přehlídkách zakázané, ale obě dámy měly vymyšlený způsob, jak tento zákaz obejít. Pokud Podolskou některý z modelů zaujal, upozornila Vlkovou, která okamžitě odešla na toaletu a vše potřebné si tam zaznamenala.
Podolská byla pouze tvůrce stylu, sama modely nekreslila ani nenavrhovala. Přesto jí smysl pro pařížskou módu a střízlivý anglický styl přinášely úspěchy v Berlíně i ve Stockholmu. Spolupracovala také s filmovými tvůrci, například roku 1939 dostala zakázku na kostýmy pro legendární film Kristián režiséra Martina Friče.
Almužna od Gottwaldové
Po převratu roku 1948 byl modelový dům Hany Podolské znárodněn. Nadále fungoval pod názvem Oděvní služba Eva, ztratil však všechny kontakty s Paříží i dalšími módními centry. Pouze díky manželce tehdejšího prezidenta Martě Gottwaldové, která si podnik oblíbila, mohla Podolská v ateliéru zůstat. Vydělávala pouhých 2 400 korun měsíčně a přišla také o polovinu bytu na Karlově náměstí, kam byla přestěhována hraběnka Dohalská.
Když jí ředitel Oděvní služby v roce 1954 oznámil, že už do práce nemá chodit, nesla to velmi těžce. Do svého salonu se už vrátila jen jednou – roku 1968, kdy s ní Miroslav Horníček udělal pro televizi krátký rozhovor.
Ve stáří zůstala opuštěná, manžel i jeden ze synů jí zemřeli ještě před válkou, druhý syn emigroval. Když v roce 1972 zemřela, všechen majetek odkázala pečovatelce, která se o ni před smrtí starala. Její salon fungoval ještě 19 let. Definitivně zanikl až roku 1991.
