Modrý kudykam

I odešlý Klaus se počítá

S bratrovražednými poměry v ČSSD se to sice srovnávat nedá, ale táhnout za jeden provaz vypadá přece trochu jinak. To by asi mohla být charakteristika současná situace v Občanské demokratické straně. Vzhledem k tomu, že Špidlův kabinet sype modrým ptákům do krmítka, kde se jen dá, a šance na převzetí moci je tudíž poměrně značná, je to tak trochu na pováženou. Opravdu je ODS připravena vyjít z opozičních lavic a převzít svůj díl odpovědnosti za vládu?
Několik měsíců se vedla diskuse, zda se ve sněmovně vůbec pokusit svrhnout koaliční kabinet hlasováním o důvěře. První postklausovký předseda Mirek Topolánek nejprve několik měsíců přesvědčoval, že ODS je bezmocná a na svržení vlády nemá dost síly. Když se ale začaly dít věci a v kuloárech se potichu začaly osnovat nové vlády, vyhlásil frontální útok na Strakovku. Trvalo však opět řadu týdnů, než si vedení ODS ujasnilo, že chce vážně vyvolat hlasování o důvěře vládě a že se opravdu mezi koaličními poslanci může najít nějaký ten přeběhlík. Nyní už je jasné, že do té bitvy strana půjde. Ale rozhodující osobnosti se vyjadřují k tomu, co bude potom, jen velmi opatrně a zdaleka ne jednohlasně.
Topolánek, který není poslancem a je od politických rozhovorů ve sněmovně poněkud odstaven, projevuje nervozitu, a proto možná až trochu zbrkle formuluje své záměry pro média ještě dříve, než může jejich schůdnost ověřit v diskusích s politickými protihráči. Tak to asi bude i s jeho posledním vyjádřením, že po pádu kabinetu by mohla být sestavena tříbarevná vláda ODS, sociálních demokratů a lidovců v čele se Stanislavem Grossem a tato vláda by dovedla zemi k předčasným volbám na jaře, nebo na podzim příštího roku. Taková vize je samozřejmě výhodná pro ODS. Volební preference jsou u stropu a premiérské křeslo tak blízko. Je ale otázkou, zda může být toto konstrukce dosti lákavá i pro ty poslance vládní koalice, které by mohlo být možné přesvědčit o výhodnosti dezerce. Pro přeběhlíky třeba z Unie svobody je každý den v poslanecké lavici moc dobrý.
O tom, že shoda všech politických stran na předčasných volbách je vzhledem k momentálnímu rozložení sil fakticky nedosažitelná, není třeba pochybovat. Gross má totiž v případě pádu současného kabinetu před sebou v zásadě dvě možnosti dalšího postupu. Buď se postaví ostře proti Špidlovi a vybojuje předsednické křeslo. Duhová a navíc přechodná vláda bude v každém případě sestavována bez stranických lídrů na poloúředním základě a tam není pro předsedu Grosse místo. Ve druhém případě Gross zvolí vyčkávací taktiku a po Špidlově pádu nepůjde do čela strany. Potom si ale zase nebude chtít špinit ruce v dočasné vládě, která bude dělat nepopulární kroky. A kromě toho, může nakonec svůj osud prokoučovat a skončit se Špidlou na politickém hřbitově.
Navíc se zdá šance, že ODS se svým pokusem uspěje, spíše nevelká, i když například šéf poslaneckého klubu Vlastimil Tlustý tvrdí, že je to tak půl na půl. Tlustý ale zároveň říká, že předčasné volby nejsou příliš pravděpodobné, protože kromě ODS o ně nikdo jiný nestojí. To je bezpochyby taktičtější přístup, protože to lze vnímat jako přátelsky hozené lano, například mezi lavice unionistů. Na druhé straně může takový postup vzbuzovat obavy Topolánkova křídla, protože v řádném termínu voleb už může být v čele strany, a tudíž i kandidátky úplně někdo jiný.
Zkrátka doby Klausových vyrovnaných šiků jsou pryč, jenže v rozhodujících situacích je třeba počítat i s odešlým Klausem. Právě on totiž bude v případě výměny vlády rozhodujícím hráčem. Jasné je, že v takovém okamžiku bude kopat za ODS, ale stejně jasné je i to, že především bude hrát na sebe. Nyní je pro něj důležitější být dobrým prezidentem než mít ve Strakovce Topolánka. Klaus může hrát hru, z níž všechny politické strany včetně ODS vyjdou jako party břídilů a bude se mu to velice líbit. V úvahu potom přichází i varianta čistě technokratické vlády, která za pokrčení ramen politických stran v Parlamentu provede nepopulární kroky spojené se stabilizací veřejných financí.
I tohle vědomí autonomního postupu prezidenta může u některých vedoucích představitelů ODS, kteří loni volali po rychlém pohřbení otce zakladatele, vyvolávat pochybnosti o tom, zda je vůbec v tomto okamžiku vhodné pouštět se do boje o moc. Na druhé straně to může posilovat pozici lidí, kteří mají k bývalému předsedovi strany blízko. V této souvislosti se hovoří o pražském primátoru Pavlu Bémovi. Každopádně pokud má ODS dostatečně vyvinutý pud sebezáchovy, měla by opravdu zkusit převzít moc co nejdříve. V současné době jsou totiž její vnitřní poměry ještě dost konsolidované a vítězství nad Špidlou by stranu určitě stmelilo. Pokud se to nepodaří, bude stále méně jasné, kam ta modrá kára vlastně jede. S tím, jak se bude blížit volební kongres na konci příštího roku, se totiž budou rozpory ve vedení vyostřovat a každý si bude budovat svou vlastní pozici. A rozhádaná strana ztrácí nejen akceschopnost, ale i volební preference.