Tajemné kamenné koule, které jedni nazývají mozky mimozemšťanů a druzí vejci mořských draků, vydají jako kuličky náhodou pohozené do písku. Každou vrstvu těchto několikatunových velikánů s průměrem až 3 m ale trpělivě milimetr po milimetru slepila sedimentace před zhruba 65 miliony let.
Usazování probíhalo pod vodou ze všech stran rovnoměrně, a proto Boulders vypadají jako téměř dokonalé koule. O to pozoruhodnější je, že jsou všechny duté. Zatímco nově usazené tvrdá skořápka erozi odolala, jádro balvanů se rozpustilo ještě dřív, než zapadly pod nánosem dalších usazenin tvořících dnes zdejší pobřeží.
Protože je kalcit, který je drží pohromadě, mnohem odolnější než okolní útesy, vykukují z nich další balvany a čekají, voda a vítr osvobodí a přidají se ke svým druhům na pláži. Tam s nimi budou další staletí mlčenlivě čekat, dokud si je znovu nevezme oceán.
Proměna z dýně?
Původ Moeraki Boulders má samozřejmě i svou alternativní maorskou verzi. Podle pověsti balvany vznikly z dýní nebo košů na úhoře, které bouře smetla do vody z kanoe maorských náčelníků, kteří v dávných dobách objevovali nová území. Předměty byly vlnami doneseny právě na tuto pláž, jak se ale proměnily v kámen, není úplně jasné.
Na pláži Koekohe Beach je jich každopádně seskupených okolo padesáti hlavních. Fotografie z 19. století ale ukazují, že jich tu bylo daleko víc. Některé menší skončily v soukromých sbírkách nebo jako dekorace na zahrádce, jiné v muzeích. Od 70. let 20. století jsou chráněnou památkou. I tak si do jejich puklin můžete klidně zalézt a zapózovat na fotku.
Balvany jsou nejfotogeničtější brzy zrána a za soumraku. Omrknout je můžete i z nedaleké vyhlídkové terasy. A pokud budete mít štěstí, zahlédnete i delfínům příbuzné plískavice novozélandské, které obývají zdejší vody.
