Mohamed A. El-Erian: Skončila na trzích dokonalá bouře?

Počátkem letošního roku byly finanční trhy po celém světě nuceny zvládnout dokonalou bouři - prudkou disrupci, kterou rozdmýchala neobvyklá kombinace menších poruch. Finanční volatilita se zvýšila, což znepokojilo investory. Akcie se svezly na toboganu a jízdu ukončily na podstatně nižší hodnotě. Výnosy z vládních dluhopisů se prudce propadly a věřitelé se ocitli v nezvyklé situaci, kdy museli platit za výsadu držet ještě větší objem vládního dluhu (celkem téměř jednu třetinu).

Čím déle tyto poruchy přetrvávaly, tím větší byla hrozba pro globální ekonomiku, kterou už takto sužovaly strukturální slabiny, nerovnost příjmů a bohatství, ostrovy předluženosti, nedostatečná agregátní poptávka a nedostatečná koordinace hospodářských politik. Na finanční trhy se sice vrátil relativní klid, avšak tři příčiny volatility se stále nijak výrazně nerozplynuly.

Vývoj indexu NYSE Composite v posledním roce

Zdroj: ieconomics.com

Jdeme do záporu

Zaprvé množící se příznaky ekonomické slabosti v Číně a řada neobvyklých klopýtnutí v hospodářské politice této země stále vyvolávají obavy z celkového zdraví globální ekonomiky. Vzhledem k tomu, že je Čína druhou největší ekonomikou světa, netrvalo dlouho a i evropští představitelé snížili vlastní projekce růstu a Mezinárodní měnový fond revidoval svá očekávání globálního růstu směrem dolů.

Zadruhé stále existují legitimní pochybnosti o efektivitě centrálních bank coby skupině institucí, které se aktivně podílejí na podpoře trvale udržitelného hospodářského růstu. Ve Spojených státech se tyto pochybnosti zaměřují na ochotu Federálního rezervního systému zůstat „nekonvenčním“; jinde ovšem pochyby o efektivitě souvisejí spíše se schopností centrálních bank formulovat, komunikovat a implementovat rozhodnutí o hospodářské politice.

Místo aby například trhy vnímaly aktivismus měnových autorit jako povzbudivou známku efektivity politik, vyděsilo je rozhodnutí japonské centrální banky připojit se k Evropské centrální bance a srazit úrokové sazby ještě hlouběji do záporného pásma. Zatřetí systém ztratil některé důležité bezpečnostní pojistky, které je nutné obnovit.

Přečtěte si: Centrální banky selhávají, japonský jen ani euro nejde oslabit

Existuje méně ostrůvků „trpělivého kapitálu“, jenž by nahradil přelétavější investory ve chvíli, kdy se houfně hrnou jinam. Na ropném trhu ustoupil kdysi mocný kartel OPEC z role strategického producenta ochotného snížit produkci, aby zastavil neuspořádaný cenový kolaps.

Každý z těchto tří faktorů by sám o sobě upoutal pozornost obchodníků a investorů z celého světa. Vyskytly se však současně a znepokojily trhy. Prakticky ve všech segmentech globálních finančních trhů se zvýšila denní volatilita, nepříznivá cenová nákaza začala být běžnějším jevem, neboť zranitelnější položky kontaminovaly ty silnější, a snížila se stabilita korelace mezi aktivy a trhem.

To vše nastalo v kontextu americké ekonomiky, která je i nadále silným motorem tvorby pracovních míst. Trhy však nereagovaly na nejnovější ekonomický vývoj v USA. Místo toho byly nuceny hodnotit trvalou udržitelnost cen finančních aktiv, které se díky vzpruze likvidity výrazně odpoutaly od základních ekonomických ukazatelů, jež je determinují.

Po tomto období volatility trhy nedávno získaly stabilnější ráz. Přetrvává však zásadní dlouhodobější problém, jak umožnit trhům, aby znovu ocenily aktiva - v souladu se základními ukazateli, relativně spořádaným způsobem a především bez napáchání ekonomických škod, jejichž výsledkem by byl ještě chaotičtější stav financí.

Obě strany Atlantiku

Čím častější budou v následujících měsících epizody finanční volatility, tím vyšší hrozí riziko, že spotřebitelé začnou přistupovat opatrněji k výdajům a že firmy odloží ještě větší část svých investic do nových provozů a vybavení. A pokud by tato nálada přetrvala a šířila se, pak by i Spojené státy - jejichž ekonomika je relativně zdravá - mohly být nuceny revidovat svá očekávání hospodářského růstu a firemních výdělků směrem dolů.

Trvalejší stabilizace dnešních trhů je důležitá, zejména u systému, který už na sebe vzal příliš mnoho finančních rizik. Vyžaduje změnu politiky, jejímž impulzem bude zodpovědnější chování politiků na obou stranách Atlantiku OE a jejíž podstatou bude tolik potřebný přechod od přehnané závislosti na centrálních bankách k širšímu politickému přístupu, který bude řešit trojlístek strukturálních, poptávkových a dluhových překážek.

Pokud by k této změně došlo, její přínos v podobě zajištění inkluzivního růstu a skutečné globální stability by ještě umocnilo produktivní využití peněz, které momentálně leží v účetních rozvahách firem, a podnícení technologických inovací, jež se původně omezovaly na konkrétní firmu či sektor, ale dnes ovlivňují celou ekonomiku.

Bude-li však tato změna neúspěšná, pak se finanční volatilita, kterou jsme zažili počátkem letošního roku, nejen vrátí, ale mohla by se dokonce stát předzvěstí značného rizika recese, větší nerovnosti a trvalé finanční nestability.

Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka

Čtěte také:

Miroslav Zámečník: Banky – zdroj všelikého ekonomického nemravu?

Evropské akcie navzdory krokům centrální banky výrazně klesly