Investiční trhy v posledních měsících ignorovaly v podstatě vše, co mělo a mohlo způsobit nervozitu
Tak se nám na trhy vrátila volatilita, řekla by na to, co se na trzích odehrálo v půlce října, Švejkovi jeho posluhovačka. A při pohledu na vývoj hlavních tříd aktiv se zdá, že se muselo stát něco skutečně špatného.
Americké dluhopisy se propadly výrazně pod dvě procenta a dostaly se na nejnižší hodnotu od poloviny roku 2013, výprodej na akciových trzích srazil akciové indexy, v případě Německa dokonce na letošní minimum.
Výnosy dluhopisů solidních evropských zemí, mezi které se řadí i Česko, klesly na nová historická minima a indikují obavy z defiace a ekonomické stagnace. Německý desetiletý dluhopis byl v jistou chvíli k mání s výnosem do splatnosti pod 0,8 procenta ročně, česká desetiletka se dostala pod jedno procento.
Naproti tomu výnosy problematických zemí periferie vzrostly, nejmarkantněji u Řecka, jehož desetiletý výnos vzrostl v řádu hodin o dva procentní body na devět procent.
PERNÝ TÝDEN
Co se tedy stalo? Ačkoli to podle titulních stránek i renomovaných novin může vypadat jako konec světa, byl to pouze moment prozření. To na finančních trzích není zas tak neobvyklá věc: jeden den jsou všichni přesvědčeni, že je vše v pořádku, a o pár hodin později přes výkřiky „prodávej!“ neslyšíte ani vlastní myšlenky. Předposlední říjnový byl právě jedním z takových okamžiků. I když masivní propad výnosů amerických dluhopisů (30 b. b. během několika minut se často nevidí) ukazuje na možný strukturální problém s likviditou, samotný pokles výnosů byl spíše odrazem skutečnosti, že se finanční trhy probouzejí z nemístného optimismu. Přičemž jediné, čemu se lze divit, je, proč k tomu nedošlo již dříve. Trhy totiž v posledních měsících ignorovaly v podstatě vše, co mělo a mohlo způsobit nervozitu – jasné znaky ochlazování eurozóny, kde scénář dlouhodobé stagnace nabývá reálných rozměrů, blížící se zvýšení sazeb Fedu, zpomalování v Číně apod. Index volatility VIX však místo toho v létě klesl na předkrizové úrovně a všude, kam oko dohlédlo, zavládlo sebeuspokojení a naprosté upozadění opatrnosti, a dokonce snad i ekonomické racionality (řecký desetiletý dluhopis za 6,5 procenta?!). Nebýt pohledu do kalendáře, člověk mohl mít pocit roku 2006. Přitom snad jediný blok, který produkoval solidní data, byly Spojené státy – a je tak trochu paradoxem, že právě v slabších číslech za (notoricky volatilní) americký maloobchod našel minulý týden trh záminku k panice.
KOREKCE JEN ČÁSTEČNÁ
Co tedy onen týden plný zvratů přinesl? Je to začátek normalizace vztahu k riziku? Zcela přesvědčen o tom nejsem. Došlo pouze k částečnému uvědomění si toho, že rizik a problémů je v dnešní globální ekonomice více než dost. Korekce na nedobře oceněných aktivech (např. korporátní dluhopisy) stále nebere v potaz, mimo jiné, možnost dlouhodobé stagnace eurozóny, ke které má kvůli nečinnosti vlád a pomalé ECB nakročeno, či problémy nemovitostního trhu v Číně. Zatímco v Evropě se akciové trhy dost přiblížily ekonomické realitě, na druhé straně Atlantiku, kde data i výhled zůstávají stále solidní, se po minulém týdnu nabízejí atraktivnější valuace. I zde však je prostor pro opatrnost. Nejvýraznější dopad tak může být na měnovou politiku. Z reakcí představitelů centrálních bank se jako nereálná zcela jistě nejeví možnost, že centrální banky i jenom při náznacích tržních „nevolností“ s utahováním měnových kohoutů počkají. Data v USA podle mě tak výrazné přehodnocení termínu utažení měnové politiky, jaké trh prodělal v posledních dnech, neodůvodňují (pravděpodobnost, že sazby Fedu v září 2015 budou maximálně čtvrt procenta, vzrostla dle futures z 20 procent na 60), jistá opatrnost vzhledem k vývoji v Evropě či v Číně je však namístě. Teď, když se trh probudil a je si vědom globálních rizik, dá se také očekávat vyšší volatilita a citlivost na příchozí data. S tím vším se budou muset centrální banky vypořádat – a dle staré námořnické poučky podrží v rozbouřených vodách neměnný kurz.
Teď, když se trh probudil a je si vědom globálních rizik, dá se také očekávat vyšší volatilita a citlivost na příchozí data.
O autorovi| MARTIN LOBOTKA, hlavní analytik, Conseq Investment Management
