Filmové Oscary se rozdávají v Hollywoodu, ty byznysové zase v Monte Carlu
Nevím, kdo to vymyslel, ale nápad to byl geniální. Soutěž o nejlepšího podnikatele planety se koná v Monaku a jeho hlavním městě Monte Carlu. Titěrný městský státeček na francouzské Riviéře obsahuje přesný poměr luxusu, rizika a exkluzivity, kterou taková soutěž potřebuje. V ulicích pomalovaných červenobílými pruhy se jezdí formule jedna. Blikající neony kasin lákají kolemjdoucí k hazardu. A status daňového ráje žene ceny nemovitostí tak vysoko, že tu bydlí jenom opravdu bohatí lidé. To vše na ploše dvou kilometrů čtverečních. Těžko hledat lepší kulisy pro sraz podnikatelské smetánky. Byznysová elita ze šesti kontinentů sem přijíždí na začátku června, letos už popatnácté.
Vzorek, který sem dorazí, již prošel selekcí v národních kolech. Kvalifikací, řeklo by se sportovním žargonem. Tenhle rok se přijeli utkat o titul nejlepšího podnikatele roku byznysmeni z 53 zemí. Za Česko to byl Vlastislav Bříza, majitel holdingu Kohinoor, což je zejména výrobce psacích potřeb s dvousetletou tradicí. Vloni to byl Jiří Hlavatý, majitel textilky Juta ze Dvora Králové. Bříza do Monte Carla přijel v doprovodu svých dvou synů, mladšího Vlastislava juniora
a staršího Davida.
Byznysový Oscar Bříza a jeho protivníci strávili v Monaku pět dní. Během nich přesvědčovali porotu, že právě oni by měli vyhrát. Na setkání s porotou je ale nejdříve připravil tým koučů. „Řekli mi, ať vyzdvihnu tužky, a ne ty naše tři divize, které máme,“ říká Vlastislav Bříza po koučinku s porotou. „Nemyslím si, že vyhraju,“ držel se při zemi osmašedesátiletý majitel holdingu s obratem více než 174 milionů dolarů. Bříza se porotce snažil zaujmout příběhem řadového zaměstnance, který ztrátovou firmu koupí od jejího majitele (skupiny PPF Petra Kellnera) a vyzdvihne ji zpátky k její zašlé slávě. „Příběh je to silný, ale porotci nedokážou úplně pochopit čtyřicet let komunismu u nás. Tahle soutěž je u nás podle mě nedoceněná. Je to, jako když něco hezkého natočíte a pak si jedete pro Oscara,“ řekl Bříza, který si klání s rodinou v Monaku užíval. Jenže jak vyhodnotit nejlepšího podnikatele?
Kdyby rozhodovala jenom tržní hodnota, byly by to jednoduché kupecké počty a do Monaka by nikdo jezdit nemusel – vyhrál by Apple. V téhle soutěži ale rozhodují jiná kritéria. Oficiálně se hodnotí šest věcí: podnikatelský duch, finanční výsledky, strategická orientace, globální dopad, inovace a osobní integrita.
Šampion ale musí mít vždy ještě něco navíc. Co je tím „faktorem X“, který musí mít ten nejlepší, se mění. Někdy je to silný příběh, jindy může rozhodnout, kolik dává který miliardář na charitu, ale někdy vítězí i tvrdá byznysová data. „To je těžké říci, co je to hlavní. Asi ta globálnost. Česká republika je malá země, a i když má fantastické podnikatele, mají to tady v té konkurenci velmi, velmi těžké,“ říká Magdalena Souček z globální poradenské společnosti EY, která soutěž pořádá. „Nejsou tu nadnárodní korporace, to by nebyl podnikatel roku. Upozorňujeme na firmy, které se teprve šplhají vzhůru.“ dodává.
Je to sice soutěž, ale její návštěvník nemá pocit, že by až tak záleželo na tom, kdo nakonec vyhraje. Celé shromáždění je takový potvrzovací rituál. Oslava podnikání, oslava kapitalismu, chcete-li. Do města na soutěž přijede několik tisíc lidí. Koncentrují se v hotelu Hermitage, pětihvězdičkovém klenotu postaveném ve stylu art deco. Korzují po jeho chodbách, popíjejí šampaňské, kouří doutníky, jezdí drahými automobily a nosí dokonalé obleky a krásné šaty, ve kterých si fotí selfies s mořem v pozadí.
Celý podnik je proložen přednáškami velkých zvířat globálního byznysu. Vystoupení guru kapitalismu ještě zvýrazňují rituál a působí místy až jako svého druhu náboženské kázání. Je to žánr, jehož mistrem byl zesnulý zakladatel Applu Steve Jobs. V opeře tu mluví k publiku šéf kavárenského řetězce Starbucks o potřebě skromnosti. Se svým proslovem předstupuje člen automobilové rodiny Ford nebo spoluzakladatel Twitteru. Na pódium přichází ředitel Coca-Coly, značky, která je na této zemi všudypřítomnější než chleba. Ve svých vystoupeních většinou neříkají nic převratného. Nejde o to, co se říká, ale kdo to říká. I obecná moudra v podání byznysových ikon vyzní jako hluboké životní pravdy. „Nikdy neobědvám sám. Takovou příležitost podělit se s někým o chleba si nemůžu nechat ujít,“ říká ztichlému sálu opery Muhtar Kent, CEO Coca-Cola Company.
Mnoho lidí ale do Monaka jezdí opakovaně, a ne kvůli moudrům ani kvůli luxusu.
Koncentrace podnikatelů, jejichž byznys je na vzestupu, je totiž něco jako elitní seznamka. „Jezdím sem každý rok. Můžete tu uzavřít dohody s podobně naladěnými lidmi, které se potom fakt realizují. Je to tady v tomhle ohledu mnohem lepší než na Světovém ekonomickém fóru,“ říká Johanna Mukokiová z Jihoafrické republiky, která tu soutěžila o titul podnikatele roku v roce 2012. Její firma TWF se specializuje na korporátní cestování. Soutěž v Monaku si pochvaluje i letošní soutěžící Geir Skaala z norské firmy Norsafe. „Seznámil jsem se tu s panem Landou z Izraele, je to úžasný vědec, vymyslel barevnou tiskárnu,“ říká majitel největšího výrobce záchranných člunů na světě.
Soutěž se dá ale využít i jinak – jistý ukrajinský oligarcha jejím prostřednictvím prodává svoji jachtu za 21 milionů dolarů. Návštěvníci soutěže si ji mohou zdarma prohlédnout. Nápad je to dobrý – vždyť soutěžící podnikatelé nejsou žádní chudáci. Tržby firem všech finalistů dosáhly v loňském roce celkem částky 38 miliard amerických dolarů. A zatímco se v Monaku popíjí šampaňské, korzuje se po bulvárech a u bazénů se vyměňují příběhy ze světa podnikání, všichni si zlehka tipují, kdo by tak letos asi mohl vyhrát. Bude to Francouz, který má silný a dojemný osobní příběh? Nebo zvítězí paní ze Saúdské Arábie, která šéfuje řetězci kaváren navzdory tomu, že v její zemi ženy nesmějí ani řídit auto? Anebo někdo z Jižní Ameriky, která ještě nikdy nevyhrála?
Miliardář z chatrče Mezi českými a slovenskými novináři byl celou dobu favoritem Francouz Mohed Altrad, jehož příběh by se dal parafrázovat názvem filmu Dannyho Boyla Milionář z chatrče. Beduín ze syrského kmene, který přijel do Francie a z ničeho vybudoval předního výrobce lešení na světě, je fascinující. A právě jeho jméno je v obálce, kterou na konci otevře Mark Weinberg, generální ředitel pořadatelské firmy EY.
„Celý život jsem na tuhle chvíli čekal,“ říká pohnutě Altrad a publikum od mikrofonu dojímá a současně i šokuje vyprávěním, jak jeho matku znásilnil jeho otec. Řada lidí je překvapených. Někteří jsou nadšení, že vyhrál hluboký lidský příběh. Najdou se i tací, které výsledek naštval – vadí jim, že se místo byznysu oceňuje hollywoodský doják. Je ale hluboko po půlnoci a všichni jsou už hlavně rádi, že to mají za sebou. Někteří ještě skočí na skleničku, novináři odbíhají do hotelů a do rána sepisují příběh beduína-miliardáře pro zítřejší vydání novin. A ti, jako autor tohoto článku, kterým se podařilo před udělením ceny s Altradem udělat rozhovor, si mnou ruce, že měli štěstí. Trochu jako kdyby vyhráli v kasinu.
Soutěž se dá ale využít i jinak – jistý ukrajinský oligarcha jejím prostřednictvím prodává svoji jachtu za 21 milionů dolarů. Celý podnik je proložen přednáškami velkých zvířat globálního byznysu. Tato vystoupení ještě zvýrazňují rituál a působí místy až jako svého druhu náboženské kázání.
O autorovi| Petr Horký • horky@mf.cz
