Český antimonopolní úřad minulý týden překročil práh jiného světa. Zahájil totiž správní řízení v kauze provozovatele kabelové televize UPC, tedy firmy z nové -internetové ekonomiky. Tento svět má své zvláštnosti, jež musí vzít v potaz i Úřad pro ochranu hospodářské soutěže. O to bude jeho rozhodování složitější.
Celá oblast podnikání v oblasti technologií, internetu a telekomunikací se již mnoho let řídí pravidly, která jsou pro ekonoma ze staré školy naprosto nepochopitelná. Řada firem z tohoto oboru dosáhla obrovské tržní hodnoty, aniž by vykázala jakýkoliv zisk. Investoři zkrátka investovali do vidiny budoucích profitů.
Jenže čekání na budoucnost je dlouhé a investoři začali být nervózní. Proto najednou takové výkyvy na světových burzách. Poznala je i UPC, když se k ní řada panikařících investorů obrátila zády. Stejně jako jiné společnosti musí i UPC prokázat, že dokáže vydělávat, ať už v Nizozemsku nebo třeba v Česku. Je nabíledni, jakým způsobem. Dražšími službami, které pak některé nespokojené zákazníky vedou ke stížnostem na „nepřiměřené navyšování cen .
V byznysu kabelových televizí se investice zhodnocují pomaleji než v jiných oborech internetové ekonomiky. Provozovatelé kabelovek, chtějí–li uspět, musí zákazníkům do budoucna nabídnout něco navíc: kvalitnější obousměrný přenos, ale také další služby včetně telefonních a zprostředkování internetu. To si žádá další investice. Minulost jasně prokázala neživotaschopnost těch firem, jež chtěly zvítězit jen díky nabídce levné kabelové televize.
UPC má stejně jako jiné kabelové televize skutečně jakýsi lokální monopol. Jen v málo domácnostech se svými kabely zaháčkovala více než jedna firma. Můžeme však v tomto případě posuzovat trh kabelových televizí odděleně? Kabelovky považují za své skutečné konkurenty telekomunikační společnosti. „Monopolní provozovatelé televizí mají pomoci rozvinout konkurenci na liberalizovaném telekomunikačním trhu.
Úřad pro ochranu hospodářské soutěže by měl odpovědět i na další otázku: Je kabelová televize něčím, bez čeho se občan neobejde? Nebo jde spíše o nadstandardní službu? Rozhodování antimonopolních úředníků může být velmi schizofrenní. Je možné, že jakékoliv jejich rozhodnutí bude v rozporu s některým ze základních poslání úřadu. Buď položí překážku férovému podnikání, nebo se postaví proti zájmům části spotřebitelů.
Chybou UPC není to, že hodlá výrazněji zdražovat. To chtějí v bližší i vzdálenější budoucnosti i jiné kabelové televizní firmy, byť takový záměr zatím nijak halasně neprezentují a řadě pozorovatelů tato skutečnost zatím uniká. Problém vězí jinde: Představitelé UPC by měli domýšlet, jaké ohlasy mohou některá jejich rozhodnutí mít.
Z marketingového hlediska určitě nebylo šťastným tahem zdražit redukovanou nabídku MINI. Těm divákům, kteří přicházejí o přístup k běžnému pozemnímu vysílání a musí se spoléhat na kabely UPC, se tak totiž prodraží sledování programů ČT, Novy či Primy o 148 korun měsíčně. U sociálně slabších vrstev to není zanedbatelná částka. UPC může mít z věcného hlediska pravdu, když tvrdí, že jde pouze o poplatek za provoz a údržbu kabelových rozvodů. Ale určitě si tímto rozhodnutím nevylepší svou pověst, jež je pro její budoucí podnikatelský úspěch tak důležitá.
Neoprávněnými jsou ovšem ty stížnosti na UPC, které vycházejí z výtek typu: „Akorát chtějí vydělávat. Zdá se, že ne všichni v Česku pochopili základní princip funkčního tržního hospodářství, který stojí právě na snaze vydělávat – když ne teď, tak alespoň v budoucnu. Cenu určuje poptávka a nabídka; jinými slovy ochota zákazníka platit, aktivita konkurence a případně antimonopolní zákony. Podnikatel, který by se v rámci stanovených pravidel nesnažil docílit co nejvyšší ceny svých produktů a služeb, to rovnou může zabalit.
To, že antimonopolní úřad hodlá pravidla hlídat, je chvályhodné. Teď má navíc šanci prokázat, že je schopný vnímat měnící se potřeby ekonomiky.
