Ministr Urban žádné pochopení v Bruselu nenašel
Evropská komise loni čelila výhradám členských států Evropské unie, když souhlasila se státní pomocí ocelářským společnostem Nová huť, Vítkovice Steel a nakonec i Válcovny plechu. Bruselští úředníci tehdy museli odpovídat na tvrdé otázky zástupců členských zemí v Radě EU. Nakonec unie ustoupila a veřejnou podporu českému ocelářství schválila. V té době však Česko nenavrhovalo, aby pomoc dostaly i Třinecké železárny.
Nyní se zástupci Evropské komise staví k novému českému požadavku odmítavě. O pomoci Třineckým železárnám nechtějí ani slyšet. „Vždyť přece Česko mohlo už před dvěma lety vytvořit ocelářský podnik, jehož základem by byla třinecká společnost,“ říkají v Bruselu lidé, kteří mají na starosti hospodářskou soutěž a rozšiřování unie. Nová hutní společnost by státní pomoc získala. Praha však tuto variantu odmítla. „Nemůžeme za to, že česká vláda teď změnila názor,“ dodává Evropská komise.
Lze se domnívat, že chybu skutečně udělala bývalá vláda Miloše Zemana a později i ministr průmyslu Jiří Rusnok. Alespoň pokud vycházíme z předpokladu, že restrukturalizace ocelářství se státní pomocí by měla být komplexním programem, z něhož by se neměla vylučovat žádná významná hutní společnost. Nejlepší taktiku zřejmě nezvolil ani nynější ministr průmyslu Milan Urban. Spanilá jízda do Bruselu přímo za komisařem pro hospodářskou soutěž Mario Montim (18. června) totiž není tím, co by na Evropskou komisi platilo.
Máte naše sympatie.
Vzkaz Třineckým železárnám Mario Monti a jeho lidé vysílají asi takovýto: „Máte naše sympatie. Ale nemůžeme vám povolit ani korunu státní pomoci.“ Odporovalo by to totiž pravidlům. Třinecké železárny se celkem logicky cítí být poškozené tím, že na rozdíl od svých konkurentů musely restrukturalizovat samy, bez státní pomoci. Montiho mluvčí Tilman Lueder ale zdůrazňuje, že každá státní pomoc narušuje volnou soutěž. „Proto vždy požadujeme kompenzaci,“ uvedl Lueder v rozhovoru pro týdeník EURO. Příjemci veřejné podpory se musejí vzdát části svých kapacit, a to ve větším měřítku, než by vyžadoval trh. Lueder zdůrazňuje, že toto platí i pro Novou huť, Vítkovice Steel a Válcovny plechu.
Předseda dozorčí rady Třineckých železáren Tomáš Chrenek namítá, že jde nejen o zmíněné tři české společnosti. Stát fakticky pomáhá také nadnárodní firmě LNM tím, že hradí restrukturalizační náklady Nové huti – akvizice LNM v Česku. A LNM získává ideální příležitost uplatnit na českém trhu produkci ze svých hutí v jiných zemích.
Rozbitá konstrukce.
České ministerstvo průmyslu se pokusilo situaci vyřešit šalamounským řešením. Dvoumiliardová pomoc Třineckým železárnám by byla zahrnuta do balíku čtrnácti miliard korun, jejichž poskytnutí českému ocelářskému průmyslu již Evropská unie v Přístupové smlouvě schválila. Zdálo se, že by se tak mohl „nažrat“ Brusel i Třinecké železárny.
Tilman Lueder ovšem tvrdí, že právě toto je velmi špatná negociační strategie. Ve schváleném projektu restrukturalizace českého ocelářského průmyslu byla totiž suma čtrnácti miliard rozdělena mezi zmíněné tři společnosti. Pokud by Češi připustili, že třeba Nové huti či Vítkovicím Steel stačí méně peněz, přiznali by vlastně švindlování, jehož se dopustili v předchozí fázi jednání. Každá státní pomoc je totiž v Evropské unii podmíněna tím, že je nezbytně nutná k dosažení životaschopnosti podniku. Jestliže by najednou Nové huti stačila k životaschopnosti menší částka, Evropská unie by okamžitě vznesla pochybnosti o předchozí práci českých orgánů. A to by se mohlo negativně odrazit při posuzování dalších sporných případů české veřejné podpory, a to i těch bankovních.
Příliš úspěšný Třinec.
Rozhodujícím argumentem Maria Montiho je tvrzení, že do již schváleného restrukturalizačního plánu nelze přidávat další společnosti a už vůbec ne firmy, jež vykazují zisk. Nárok na státní pomoc mohou mít pouze společnosti, které se potýkají s nesolventností či nezvladatelným dluhem. Brusel Třinecké železárny za takovou společnost rozhodně nepovažuje.
Evropská komise odmítá i to, že by neposkytnutí pomoci železárnám mělo negativní dopad v regionu kolem Třince. „Vždyť po vstupu do unie můžete k regionálnímu rozvoji využít prostředků ze strukturálních fondů unie,“ zní z Bruselu.
Ministr Milan Urban říká, že zatím boj nevzdává. V jeho argumentaci je klíčové tvrzení, že železárny nesplňují kritéria životaschopnosti Evropské komise. „Dosažení úrovně kritérií životaschopnosti v Třineckých železárnách dle Evropské unie je nereálné z důvodů vysokých finančních nákladů, které vyplývají ze značných závazků, úvěrů a cizích zdrojů,“ uvádí se v materiálu ministerstva průmyslu, jenž byl předložen vládě. Zatím nic nenasvědčuje tomu, že by komise byla ochotna s tímto prohlášením souhlasit.
Prakticky jediná naděje, která po Urbanově jednání s Montim zůstala, je ujištění Bruselu, že Česko může podat novou žádost o schválení státní pomoci. To však platí pro kohokoliv. S reálnou šancí na úspěch nemá tato diplomatická formulace nic společného.
Třinecké železárny: Komisař Monti odmítá státní pomoc
