Jiří Paroubek chce až do podzimních voleb strašit modrou diktaturou, míní šéf ODS
Další ze seriálu EURO Business Breakfast za účasti předsedů koaličních stran Mirka Topolánka, Miroslava Kalouska a Martina Bursíka se konal v pátek 30. června. Povolební situace se od té doby v řadě ohledů změnila. Stejně jako postoje některých aktérů. O to zajímavější je uvést, co si političtí lídři mysleli před týdnem.
Choc na kompromis.
Mirek Topolánek se na úvod snažil uvolnit atmosféru v byznysmeny zaplněném sále hotelu Corinthia Towers třemi anekdotami. Ta poslední byla na nejfrekventovanější téma současnosti – hledání kompromisu. „Potká Fero Ďura a vraví: Ďuro, požičaj mi húsličky. Ej, nepožičam, ty by si mi ich roztrepal. Neondi, sme chaláni z jednej dediny, neroztrepem. Vieš čo, Fero, povídá Ďuro, urobíme kompromis: Choc do ….“
Ne takovouto, ale poctivou a věcnou snahou najít kompromis, se prý vyznačovala koaliční jednání. „Nebylo to jako s Jiřím Paroubkem, kdo vyčurá výše na pánském nebo chlapeckém záchodku,“ uvedl šéf ODS. „Koaliční smlouva, která je pouze nástřelem priorit, dává předpoklad, že vláda v programovém prohlášení a hlavně ve vlastní exekutivní činnosti mohla být vládou, nebo bude vládou úspěšnou. Já jsem ji ještě neodpískal,“ dodal.
Se mnou ne.
Mirek Topolánek tuší, že drtivá většina podnikatelů by neměla nic proti velké koalici, protože by znamenala stabilitu. Ale pofidérní stabilitu, tvrdí. „Já do velké koalice nepůjdu,“ prohlásil s důrazem na zájmeno „já“. Myslí si, že situace není stejná jako v roce 1996 nebo 1998. Velká koalice by nás prý vrhla hodně zpátky, a to kvůli měkkosti případných reforem, kvůli tomu, že by se nezastavil růst korupce a všechny kauzy by byly zameteny pod koberec. Zároveň by tato situace posílila malé strany včetně extrémistických, vzrostl by vliv komunistů atd.
Tři možnosti.
Při prvním pokusu o volbu vedení sněmovny nešlo dle Mirka Topolánka o volbu samou. Bylo prý předem jasné, že nikdo zvolen nebude. Koalice hlavně potřebovala demonstrovat „koaliční stovku“. Neúspěch znamená prohru v bitvě, nikoliv ve válce. Dva chybějící hlasy pro Miroslavu Němcovou mohly mít povahu systémovou, to znamená, že by byly důsledkem nákupu koaličního poslance (poslanců) či vydírání. Nebo to mohly být hlasy protestní, zaměřené možná proti Miroslavě Němcové, ale nejspíš proti samému Mirkovi Topolánkovi. Anebo to byly náhodné hlasy, týkající se pouze prvního pokusu o volbu šéfa sněmovny a demonstrující něco, co předseda ODS neumí pojmenovat.
Dvě poslední možnosti by znamenaly, že v pátek 7. července má koalice šanci uspět a Miroslava Němcová by mohla projít. A po ní možná někdy i koaliční vláda, uvedl Mirek Topolánek 30. června. „Kdyby se potvrdilo, že šlo o systémové selhání koalice, bude velmi složité koaliční koncept udržet,“ prohlásil.
Sexy Vondra.
Přitom vláda údajně byla sestavována „s plným vědomím, že by měla být sexy“. Kdyby Jan Zahradil nepřišel s návrhem, se kterým přišel, byl by ministrem zahraničí. Mirek Topolánek si váží europoslancova postoje. S Alexandrem Vondrou prý vláda získává „sexy-dimenzi“.
„Měli bychom si přát, aby tato vláda důvěru dostala, protože jakýkoli jiný koncept vede dříve nebo později k nestabilitě. To, že i koncept této vlády může být nestabilní, je evidentní, a pak jsme před rozhodnutím, jestli dělat, nebo nedělat předčasné volby. A tady platí, že kdo první vyjukne ze zákopu, toho smete kulometná palba,“ řekl Mirek Topolánek.
Bipolární trend.
Miroslav Kalousek soudí, že je férové dodat, že volby neprohráli jen komunisté. „My jsme je prohráli také,“ uvedl. V zásadě až na zelené prohrály menší strany a z politologického hlediska „je to memento i výzva do budoucnosti, co se týče polarizace politické scény. Vzhledem k tomu, že kampaň, která co do agresivity a konfrontace neměla precedens, byla úspěšná a dvě velké strany poprvé v historii překročily třicet procent, tak se obávám, že jde o trend. Zdá se, že diskuse o tom či onom volebním systému se stávají méně relevantními. Ačkoliv de iure máme pluralitní volební systém, de facto začínáme mít systém bipolární,“ tvrdí šéf KDU-ČSL.
Pro jeho stranu by ze střednědobého hlediska byla velká koalice „velmi úlevná“. Voliči velkých stran, kteří jsou z poloviny skalní a z poloviny hlasovali proti druhé velké straně, by tímto sňatkem byli znechuceni a menší strany by měly šanci je oslovit. To ale Mirek Topolánek dobře ví, takže lidovci, jak říká jejich předseda, budou muset hledat jiné řešení, protože je to pro strany jejich typu existenční záležitost.
Hlasy různé váhy.
Martin Bursík v této souvislosti připomněl, že opoziční smlouva v roce 1998 nastavila volební systém tak atraktivně pro velké strany, že na získání jednoho mandátu ve sněmovně potřebovali zelení padesát devět tisíc hlasů, zatímco ODS nebo ČSSD třiadvacet tisíc. Tím těžší bylo pro zelené dosáhnout své nynější přidané hodnoty, která dle předsedových slov spočívá i v tom, že nebýt úspěchu Strany zelených ve volbách, seděli by na prvním povolebním EURO Business Breakfast Jiří Paroubek a Vojtěch Filip.
Mirek Topolánek si ale myslí, že žádný volební systém není více či méně demokratický, protože na každý se najde recept a chování voličů se mu přizpůsobí. Hlavní problém je od roku 1996 v tom, že vznikají vlády menšinové nebo se slabým mandátem, držené různými smlouvami. Šéfovi ODS se líbí italský systém, kdy vítěz voleb dostane takový bonus křesel, aby mohl sestavit většinovou vládu.
Můžeme to i odpískat.
Moderátor diskuse, zástupce šéfredaktora týdeníku EURO Pavel Páral, položil řečnickou otázku, zda v situaci, kdy by každý reformní krok případné koaliční vlády vyvolal velmi bojovné hlasování ve sněmovně, stojí vůbec za to se do toho pouštět. Na to Mirek Topolánek dost zhurta reagoval: „Pane Párale, jestli chcete, my to odpískáme.“ Ale hned dodal, že není v politice proto, aby se při prvním závanu větru ohnul jako topol a podělal se z toho. Udělá všechno pro to, aby koalice vznikla. „Neptejte se mě, co je to všechno,“ prohlásil a pustil se do úvahy, co snese jeho morální integrita. „Řeknu to úplně otevřeně, moje morální integrita utrpí méně, když při hlasování o orgánech sněmovny bude využito hlasů komunistů. Taková je realita,“ prohlásil.
Jiný pantáta.
Morální integrita Mirka Topolánka je prý kvůli těmto volbám daleko pružnější než před nimi. A kdyby měla utrpět nadmíru, „tak se rozhodnu opravdu se na to vykašlat. Pak si najdete nějakého jiného pantátu. Ale tento koncept je natolik zdravý, že za něj budu bojovat“, uvedl.
Opoziční smlouva.
Také Martin Bursík samozřejmě nepochybuje o „logice a impulzech“, které koaliční koncepce přináší. Je ale skeptičtější v tom, že by se politická podpora projektu dala získat tak, že se někde „urve“ nějaký hlas. Doporučuje „trochu sundat nohu z plynu“, vytvořit větší prostor pro jednání, protože „ať se nám to líbí nebo ne, existence této vlády, tento projekt vládnout, je závislý na ČSSD“. Buď se podaří vyjednat podporu této vlády a jejích základních reformních kroků, nebo ČSSD k tomu mít vůli nebude a pak přijde na řadu „nějaké forma opoziční smlouvy“, míní Bursík..
„Jediné, co hraje proti tomuto konceptu, je přesvědčení a osobní postoj Mirka Topolánka, kterého si v tomhle vážím a vážím si i jeho otevřenosti. A druhá věc, která hraje proti tomuto konceptu, jsou podzimní komunální a senátní volby, protože je riziko, že by to voliči mohli spočítat. Do té doby se to možná nějak bude hrát a pak to pravděpodobně bude rozhodnuto. Přesto stojí za to, pokusit se o to (o vytvoření koaliční vlády – pozn. redakce) s maximální intenzitou, a jsem názoru, že stojí za to vyjednávat a pokusit se to vyjednat. Protože když se to nepodaří, bude zcela jasné, o co sociální demokracii jde,“ myslí si šéf Strany zelených.
Nejsou Paroubkovi muži.
Podobně vidí další vývoj Mirek Topolánek, jenž tvrdí, že „je celkem evidentní, o co jde Jiřímu Paroubkovi. On samozřejmě potřebuje přežít jako lídr ČSSD a nemá to jednoduché, protože nemá žádné Paroubkovy muže. Je to spíše uměle, silově držená podpora, než aby měl nějaké velké zázemí v regionech. Potřebuje úspěch v komunálních a senátních volbách, potřebuje do nich nějakým rozumným způsobem dožít. A to tak, aby mu celá situace umožňovala až do komunálních a senátních voleb mluvit o modré totalitě a modré diktatuře. Tento koncept může v podzimních volbách přinést úspěch. Obhajuje pouze jedno křeslo v senátu, dvě už znamenají úspěch. Kandiduje dvacet sedm senátorů, myslím, že se dá předpokládat, že budou mít ne velký, ale relativní úspěch. Takže do těchto voleb do žádného dobrodružství velké koalice nebo něčeho podobného nebude chtít jít a bude to chtít do té doby nějak dopatlat. A jakým směrem to dopatlání půjde, je mu celkem jedno, protože situace mu nahrává. Je to šachová partie zpestřená tím, že figurky skáčou jinak, než jsme zvyklí, a je to zároveň poker, kdy otevřené karty mají partaje, ale veřejnost ne. Je to hra o veřejné mínění, je to poziční zákopová válka, kdy on přesto, že to bude celé blokovat, se bude snažit všechny přesvědčit, že je státotvorný. A bude chtít přežít do podzimních voleb, aby v nich uspěl, upevnil svoji pozici a zabezpečil sociální demokracii nějakou participaci na vládě,“ říká o Jiřím Paroubkovi Mirek Topolánek.
Menšinová hrozba.
Varianta Paroubkovy koaliční vlády se prý přímo nabízí, protože vytváří přirozený prostor pro reformy. „Socialistům se podobné reformy dělají velmi špatně, protože je nemají v programovém instrumentáriu. To zkusil Špidla a vydrželo mu to pár měsíců a šel pryč,“ říká předseda ODS.
„Pokud se shodneme na nějakých plochých prioritách, které oni (ČSSD – pozn. redakce) po dlouhém vyjednávání uznají jako stejné priority a dají v zásadních krocích garanci, pak se s tím možná dva roky dá vládnout, základní parametry realizovat a pak se shodnout na nějakých dřívějších volbách, možná s jiným volebním systémem. To pokládám za nejrozumnější řešení, protože jiné druhé rozumné řešení jsou ještě dřívější předčasné volby,“ pokračoval.
Představa, kterou by prý předestřel Jiří Paroubek - menšinová vláda ODS doplněná o nestranické odborníky -, končí v momentě, kdy se Paroubkovi přestane tato konstelace líbit. Získá absolutní exkluzivitu při vyjednávání a návrat ke stolu „v tomto formátu“ bude velmi složitý, soudí Topolánek. „Myslím, že to je celkem jasná strategie v prvním týdnu po volbách rozdělit tento (koaliční – pozn. redakce) koncept, rozbít ho a tím pádem přitlačit ODS k jakékoli dohodě,“ konstatoval.
