„Slováci jsou pro nás záchrana,“ shodují se podnikatelé z potravinářství a služeb na východě Moravy. Zvláště v chudých oblastech, kde stoupá nezaměstnanost, přinášejí klienti z blízkého zahraničí obchodníkům slušný příjem. Po přechodu na euro stoupl počet slovenských zákazníků až o 40 procent.
Autor: Profimedia
Situaci před necelými dvaceti roky na jihozápadní hranici Československa dnes připomínají vesničky a města podél hranice se Slovenskem. Éra nájezdů Rakušanů a Němců, kteří si z českých obchodů po pádu železné opony odváželi plná auta, či dokonce autobusy potravin, ožívá nyní ve východní části Moravy.
Obchodníci si pochopitelně mnou ruce. Není problém tu vidět slovenskou rodinu, jak tlačí vozíky přetékající zbožím či táhne plné tašky potravin. Ne, na Slovensku není nedostatek zboží, ale je v přepočtu eura ke koruně mnohem dražší než v Česku.
Na dveřích řeznictví ve spojených obcích Brumov-Bylnice, které leží na Valašsku asi pět kilometrů od hranic se Slovenskem, upoutá nápis: V případě nepřítomnosti zazvoňte, rádi vás obsloužíme. A tak to zkoušíme. Zvonek ještě doznívá a už nám otevírá majitelka masny Alena Smolíková. Vcházíme do vysloveně rodinného obchodu, který založil pradědeček dnešní živnostnice. Přestože přiznáváme, že nejdeme za nákupy, vstřícně vysvětluje situaci zdejších obchodníků s potravinami.
„Obrat vzrostl o třetinu. Když klesne kurz, trochu klesnou i nákupy, naopak když se rozdíl mezi korunou a eurem zvětší, roste i příliv zákazníků ze Slovenska. Máme už i stálé zákazníky,“ vysvětluje prodavačka a majitelka obchodu v jedné osobě. Slováky jako zákazníky chválí. „Řekla bych, že jsou pro nás záchrana.“
Slováci se za nákupy v Česku hambí
Stejně jako Rakušané a Němci, i Slováci se nyní za svoje nákupy v Česku jakoby stydí. Ve Valašských Kloboukách dokonce vysoký, svaly obalený Slovák v černém triku gestem zaútočí natolik výmluvně, že se dáváme na ústup a dotazy necháváme nezodpovězené.
Vstřícnější je až starší muž, který čeká u auta na manželku, která šla nakupovat. Bere nás na milost, protože mu krátíme dlouhé čekání, jež si zpestřuje jen občasným nahlédnutím do obchůdku se smíšeným zbožím. Musí pomoci odnést nakoupené věci. „Jezdíme do českých krámů tak jednou za čtvrt roku. Teď manželka využila příležitosti, že jsem si sem vezl spravit pilu. Nakoupí i nějaké věci synovi, když už jsme tu. Je bývalá prodavačka, takže má ceny v oku,“ prozrazuje důchodce Jozef Marton.
Pohled na zboží, které nakonec mizí v kufru vozu, dosvědčuje, že nejžádanější jsou mléko a všechny výrobky z něj, mouka, cukr, olej… Milost před slovenskými hospodyňkami evidentně dostávají všechny potraviny. Na Valašsku mají Češi spočítáno, že když si u nich nakoupí Slováci potraviny za dva a půl tisíce korun, ušetří zhruba devět set korun.
Přechod na euro byl chytrý krok
To ve společnosti Jubeka, jež ve Valašských Kloboukách zajišťuje prodej a servis aut, nechávají Slováci určitě vyšší částky. Přijíždějí sem totiž kvůli opravám aut až z míst vzdálených devadesát kilometrů. „Máme klientelu od Nového Mesta nad Váhom až po Žilinu. Je pravda, že vstupem Slovenska do eurozóny došlo k určitému posunu v cenách služeb, a to i v autoopravárenství. Objem prací pro slovenské zákazníky se u nás zvýšil tak o 30 až 40 procent,“ uvádí jednatel firmy Josef Zezulka s tím, že denně jsou v dílně jeden až dva vozy ze Slovenska.
Roční obrat společnosti Jubeka, která zaměstnává deset lidí, se pohybuje kolem 12 milionů korun. I tady si možnost pracovat pro Slováky pochvalují vzhledem k chudobě kraje a nezaměstnanosti, která v regionu místy přesahuje patnáct procent. Ovšem to není jediný důvod, proč jednatel rodinného podniku fandí vstupu Slováků do eurozóny.
„Rozhodně udělali dobře. Vědí, že země kolem nich euro nemají. Může se zdát, že přechod na euro zasáhl lidi, ale pro Slovensko to bylo velmi pozitivní a užitečné rozhodnutí,“ míní Zezulka.
Přiláká euro obchodní řetězce?
V Čechách nakupovali Slováci i v době, kdy měli slovenskou korunu, nyní, když mají euro, jezdí podle místních obyvatel dvakrát víc. „Určitě se jim to vyplatí,“ rozšafně vysvětluje asi padesátiletá žena na parkovišti před Penny marketem ve Valašských Kloboukách. Zatímco dřív svítil večer kvůli doplnění zboží do jednadvaceti, dnes svítí třeba až do třiadvaceti hodin.
Podle starosty Valašských Klobouk lidé začínají šetřit, a tak Slováci vyrovnávají podnikatelům a živnostníkům úbytek tuzemských zákazníků. „Zboží se v krámech moc neohřeje. Chce tu stavět obchodní řetězec Lidl,“ prozrazuje starosta Dalibor Mališ. Mluvčí Lidlu Sandra Kipeťová ale tvrdí, že společnost si vybírá nové lokality dlouhodobě a nezohledňuje aktuální situaci v pohraničí. „Projekt Valašské Klobouky je ve fázi příprav, nemohu sdělit konkrétní informace,“ zůstává Kipeťová tajemná.
Nelze se proto divit nervozitě některých obchodníků, kteří se obávají, že je velká konkurence smete. „Nechci se o tom bavit. Pak nám tady postavíte market, já to znám,“ rozhořčeně utíká před fotografem Profitu majitel dvou prodejen potravin a smíšeného zboží v Brumově-Bylnici Petr Macháč.
Předseda Hospodářské komory Zlínského kraje Petr Síleš připomíná, že region kolem Valašských Klobouk je poznamenán nejenom zánikem mnoha fabrik, ale i nezájmem investorů. „Jsme okrajový region, místo pro drobnější a malé podnikatele,“ tvrdí Síleš.
