Jako špice výletního parníku prořezávající hladinu vypadá při pohledu z Jiráskova mostu útulná restaurační zahrádka v samém hrotu Dětského ostrova. Restaurace Rezavá kotva, které ona zahrádka přísluší, v ní sice nabízí „pouze“ jídla připravená na grilu, což nedává příliš možností, ovšem vůně dýmu s odéry pekoucího se masa, vanoucí při poryvu větru prostorem, vyvolává laskominy.
Na rozjezd si dopřávám mozzarellu, poté poroučím ustrojit rybu, totiž lososa na roštu a uzavírat budu citronovým sorbetem. Čas nezbytný pro přípravu věnuji málo vídanému pohledu na „odvrácenou tvář“ města, totiž na pravý břeh. Panorama, táhnoucí se od Vyšehradu ke Karlovu mostu, má své působivé kouzlo, z něhož mne vytrhuje talíř plný koleček tomatů, posetých alabastrovými hrudkami sýra. Vše je dekorováno listy barevných salátů a bohatě zalito vonící směsí balzamika, oleje a bylin. Všechno je báječně svěží, mozzarella chladivá a vazká, pesto se chlubí tou správnou kombinací použitých komponent. Společně s rajčaty nabízí tenhle pokrm celý soubor základních chutí italské kuchyně, správně vybalancovaný, lahodný a gradující dlouhým dozněním. Olivy, patrné v zálivce, lehce ruší až panenskou nevinnost velejemné chuti sýra. Rajčata dodají chuť jižního slunce, saláty trochu nezbytné, rebelantské a apetit budící hořkosti. Přidejte si k tomu pár kapek dobrého, ale opravdu dobrého olivového oleje a máte – až na pastu – na talíři vše, co dělá středomořskou kuchyni tolik jednoduchou a tak atraktivní. Snad jen kompozice, kterou kuchař vytvořil, je trochu natěžkaná. Všeho je tolik, že na talíři se nedostává prostoru k tomu, aby se složky pokrmu prezentovaly ve své nejlepší podobě.
Než servírka, čiperná, kromobyčejně milá a k hostům pozorná, stačila sklidit stůl, obloha ztmavla a já se před děštěm urychleně přestěhoval pod střechu. Rázem jsem se ocitl ve světě docela jiném, ve světě námořních hrdinů dávno již uběhlých dob. Prostor byl nefalšovaným interiérem kajuty slavných korábů objevitelů – nebo korzárů. Mohutný bar z ušlechtilého dřeva, který mohl být i kapitánským můstkem, trámoví, připomínající ráhna na stěžních, lana plachet, mizející kdesi ve stropě. Stylově prostý nábytek, množství lodních luceren a na každém stole petrolejka, či spíš petrolejčička. Přes spoustu toho světla panovalo v místnosti příšeří až zlověstné.
To však již servírka přede mne položila druhý díl večeře. Na loži ze salátových listů se skvěl poctivý řez lososího masa s krásně opečenou kůžičkou a šířil po celé místnosti libou vůni. „Partu“ doplňovala čerstvá zelenina v sortimentu a množství až nešetrně nahloučená do solidního kopce. Vysoký, pružný steak lákal k požití, vyslyšel jsem a dal se do jídla. Maso se odlamovalo pod pouhým přitlačením vidličky a každé růžovoučké sousto se při oddělení loučilo bohatým výronem vonných šťav. Měkké, přesně upravené nabídlo v chuti tu správnou ingredienci ryby, moře, solí a chaluh tak, jak to žádá každý labužník. Celá škála těch obvyklých chutí byla rozhojněna neobvyklým kořením, které uměřenou formou ještě znásobilo všestranný vjem. Zelenina se přidala svou mladistvostí a pikantním elánem. A ještě něco. Tak jako velká vína nebo ušlechtilé pálenky pozvedne lehký podíl „kouřového“ tónu celý jejich výraz do aristokratické výše, tak i tenhle filet jistě noblesního masa získal díky pobytu na „živém“ ohni také ten espritní „štych“ z vyšších pater kvality dobré krmě. Jen opět poněkud konvenční garnitura a úprava na talíři ubíraly jídlu ono dotažení do nejmenšího detailu. A také, poněkud v souznění s historizující atmosférou místa, jako by posádka již dlouho nevystoupila na pevninu, byly salátové listy, tvořící lůžko báječně upravené ryby, poněkud unavené, lehce již vadnoucí.
Mrazivá chuť citronového sorbetu s vinným krémem, vyskládaná z citronové svíravosti, lahodného sametu krému a usedlé, bohaté a lehce nahořklé spoluhry mandlí, obstaraly důstojný závěr vydařeného posezení.
S nezbytnou již kávičkou nakonec stála tato „plovoucí hostina“, notně svlažovaná – jak jinak než námořnickými drinky – 575 korun českých. S přihlédnutím k tomu, že tentokrát mimořádně vydatně „pojedla“ i obrazotvornost, nezdá se mi to mnoho. Tím spíše, že na té hospodě není, krom stylizovaného štítu a ducha dávných dob vůbec nic rezavého.
Rezavá kotva – Cafe, Music Bar, Restaurant
Janáčkovo nábřeží, 150 00 Praha 5 – Dětský ostrov
Tel.: +420 777 550 005, e-mail: rezervace@rezavakotva.cz
www.rezavakotva.cz
- Otevírací doba: Po – Čt + Ne 10.00 – 24.00, Pá – So 10.00 – 02.00
- počet míst: restaurace 70, zahrádka 150
- kuchyně: připravovaná na klasickém grilu
- Platební karty: AmEx, Master Card, VISA, JSB, Diners Club
- Jídelní lístek: čeština
- Jazyková vybavenost personálu: angličtina, němčina
- Původ nabízených vín: Česká republika, Itálie
Hodnocení restaurace:
- Atmosféra, pohodlí, estetika 10 bodů z 10
- Prostírání 8 bodů z 10
- Úroveň jídelního a nápojového lístku 7 bodů z 10
- Chování personálu 9 bodů z 10
- Kvalita jídla a nápojů 18 bodů z 20
Celkem: 52 bodů ze 60
Výběr z jídelního lístku:
Uzený matjes s cibulí a citronem 70 Kč
Zeleninový salát s tuňákem, bylinkový dresink 130 Kč
Čerstvý pstruh s voňavým rybím kořením a bylinkovým máslem – cca 250 g 180 Kč
Masové špízky prokládané slaninou a paprikou s pikantním kořením 180 Kč
Karamelová pochoutka (zmrzlina, ananas, karamel, ořechy) 80 Kč
Výběr z vinného lístku:
Bohemia Sekt 0,75 l demi sec, brut 255 Kč
Rýnský ryzlink 0,7 l 200 Kč
Pinot Grigio I.G.T. Veneto 0,75 l 590 Kč
Frankovka 0,7 l 200 Kč
Merlot I.G.T. Veneto 0,75 l 420 Kč
Chianti D.O.C.G. Toscana 0,75 l 590 Kč
