Pandemie mívají značně dlouhodobý dopad na lidský kapitál a makroekonomiku
Ekonomické katastrofy nezpůsobují pouze špatná regulace finančních trhů, protitržní státní politika nebo války. Existují i jiné příčiny – z hlediska překonání následků ještě složitější. Hvězda současného ekonomického nebe Nassim Nicholas Taleb uvedl znovu do oběhu poněkud zapomenutý Popperův pojem „černých labutí“ – tak se ostatně jmenuje i jeho knižní bestseller. „Černá labuť“ je vzácná událost, jež zasahuje do systému zvnějšku a má mimořádný vliv na makroekonomiku. Takovou „černou labutí“ se stal před třemi lety 30procentní propad cen nemovitostí v USA, který se ještě nedlouho předtím zdál naprosto vyloučený. Jako stejná fantazie se jevilo dvojnásobné snížení kapitalizace komoditních trhů. Popularizace teorie „černých labutí“ se sice přisuzuje Talebovi, ale nemálo soudobých makroekonomů, například Robert Barro z Harvardu, dlouho zkoumá vliv nepředpověditelných událostí na hospodářství.
Jednou z možných „černých labutí“ je i nenadálá globální epidemie. Nelze se divit, že objeví-li se náznak takové epidemie, národohospodáři, vlády a finanční trhy sledují její postup se zvýšeným neklidem. Před několika lety to byla ptačí chřipka, pak SARS. Nyní je to chřipka prasečí vulgo mexická. Pandemie takové nemoci dokáže prohloubit finanční krizi nebo zabránit počínajícímu ozdravení ekonomiky. Světová zdravotnická organizace již označila současný stav za pandemii. Postup mexické či prasečí chřipky zaráží nenápadnou, takřka nepozorovatelnou nezadržitelností.
Co se ví o možných dopadech globálních epidemií? Bohužel nepříliš. Nejlépe je prozkoumaná pandemie španělské chřipky z let 1918 až 1919. V dějinách lidstva byla jednou z nejhorších. Nakazila se jí pětina lidstva a zhruba pět procent zemřelo. Celkově si nemoc vyžádala až 50 milionů lidských životů. Jsou známé jen dvě další pandemie horší než influenza. Justiniánův mor z poloviny 6. století, který si odnesl sto milionů životů – to tehdy žila zhruba čtvrtina až polovina celkového počtu obyvatel světa. A dýmějový mor z poloviny 14. století zvaný „černá smrt“, jemuž padlo za oběť 60 milionů lidí. Třeba Evropané prořídli zhruba o třetinu. Pandemie influenzy způsobila značné ekonomické škody. Křivka závislosti úmrtnosti na věku vypadala jako dvojité W – k rizikovým skupinám patřili nejen jako obvykle děti a starci, ale i muži v nejlepším věku.
Ve výzkumu ekonomických katastrof 20. století uvádí již zmíněný harvardský profesor Robert Barro zajímavou statistiku. Dle ní je španělská chřipka co do rozsahu škod hned na čtvrtém místě po obou světových válkách a velké hospodářské krizi. Chřipka způsobila propad celosvětového HDP skoro o sedm procent. Sotva vypočitatelné jsou dlouhodobé ztráty způsobené influenzou. Ekonom Douglas Almond z Kolumbijské univerzity zkoumal vliv epidemie na děti počaté nebo narozené v jejím průběhu. Ukázalo se, že „děti influenzy“ v dalším životě churavěly mnohem více než zbytek populace a častěji se u nich vyskytovala schizofrenie, cukrovka a náhlé mozkové příhody. Ve škole se hůř učily a v práci pobíraly nižší platy než ostatní. Řečeno jinak, pandemie mívají značně dlouhodobý dopad na lidský kapitál.
Někdo může namítnout, že sto let stará zkušenost již není aktuální. Tenkrát, když se hromadně stěhovaly velké davy vojáků, neexistovala antivirotika ani antibiotika pro potlačení komplikací. Lidé byli chudší a podvyživenější a riziko nákazy proto vyšší než dnes. Žel bohu i dnes jsou faktory příznivé pro šíření nákazy, které tenkrát nebyly – svět se totiž náramně globalizoval. Zatímco v roce 1918 překonání Atlantického oceánu na lodi trvalo týdny, dnes přelet z Evropy do Nového světa nezabere více než deset hodin. Nesrovnatelně více lidí žije v městských aglomeracích s vysokou hustotou obyvatel, což zvyšuje rychlost šíření nákazy. Přitom je seznam antivirotik značně omezený.
Světová banka již dnes počítá s tím, že propukne-li pandemie nové chřipky naplno, přijde globální ekonomiku zhruba na osm set miliard dolarů a počet jejích obětí půjde do mnoha milionů. Přestože se hodnota lidského života nedá přesně vyčíslit, je jasné, že důsledky takové pandemie mohou být nesrovnatelně horší než ztráty z finanční krize. Ruští vědci se domnívají, že i když ztráty v důsledku globální pandemie budou citelné všude, její dopad na Rusko by byl snad nejbolestivější. Přetěžké hospodářské problémy budou spojené s tím, že pandemie nutně sníží globální poptávku po ropě. Vždyť v takovém případě nejvíc ze všech odvětví trpí turismus a doprava. Proto nelze vyloučit, že i dnešní ceny ropy se budou v době pandemie zdát nedosažitelně vysoké. Vždyť již předchozí propad cen ropy na 40 až 50 dolarů za barel způsobil nevídané schodky ruského rozpočtu. Při dalším cenovém znehodnocování ropy by dopady na Rusko mohly být vskutku tragické. Leč je to právě případ, kdy se nikdo nebude smát.
