Exotické končiny lákají objevitele už staletí. Lidstvo dobylo nejvyšší hory, severní a jižní pól i rozpálené pouště. Člověk stanul nohama už i na Měsíci a své dalekohledy obrací do vesmíru. Přitom vodní plocha, která tvoří asi 70 procent zemského povrchu, zůstává neprozkoumaná. O tajemném chladném světě na dně oceánu toho víme asi stejně jako o povrchu Marsu – obojí bylo zmapováno zhruba z jedné pětiny. Vědci do mořských hlubin posílají bezpilotní ponorky a sondy, ale na stroje tam čekají nástrahy, se kterými si často neporadí ani moderní technika.
S hloubkou ubývá světla, teplota klesá a tlak roste. V některých místech se mohou objevit tlusté vrstvy ledu, jinde je zase voda hlubší, než výzkumníci čekali. Nyní jim ale pomohou elektrické roboty startupu Seatrec. Ten před pěti lety založil oceánograf Yi Chao. Technologii, která umožňuje robotům ponor na mořské dno, vyvinul, když ještě pracoval v NASA. Napájecí zařízení z dílny startupu, které lze přimontovat buď na běžně vyráběné podmořské roboty, nebo na vlastní plující přístroj od Seatrecu, využívá přirozeného rozdílu teplot v oceánu.
Tím se řeší problém s omezenou životností baterií, jež roboty dosud používaly. Při plavání se rychle vybily, musely se vracet na břeh a nestihly kvůli tomu zmapovat větší plochu. Robot od Seatrecu se svým unikátním zdrojem energie se zvládne potopit do hloubky jednoho kilometru, kde jeho senzory změří chemickou strukturu půdy na dně a pomocí sonaru vytvoří profil okolního terénu. Když má hotovo, vrátí se na hladinu a přes satelit odešle lidem na břehu data o tom, co našel. Jak sonda cestuje nahoru a dolů, materiál v napájecím článku se buď taví, nebo tuhne, což mění jeho objem. Látka uvnitř se tlačí na stěny nádoby a uvolňuje tím teplo. Generátor pak přemění tepelnou energii na pohon pro robota. „Nabíjí se samotným mořem, takže může mít skoro neomezenou životnost,“ řekl Chao pro CNN.
Nabíjení zdarma
Základní plovák stojí okolo 20 tisíc dolarů (441 760 korun) a nástavbová „baterie“ od Seatrecu vyjde na dalších 25 tisíc dolarů (552 200 korun), ale podle zakladatele startupu se investice v dlouhodobém měřítku vyplatí. Jelikož robot funguje na základě přírodních obnovitelných zdrojů, které jsou zdarma, a není třeba mu baterky měnit, zaplatí prý majitel běžné sondy za její provoz pětkrát víc než majitel plováku. Aktuálně Seatrec vyrábí měně než sto strojů ročně a prodává je především do center podmořského výzkumu, údajně ale není problém baterie přizpůsobit pro jakékoli existující modely podvodních mapovacích robotů.
Pro pokračování průzkumu oceánu je klíčové hlavně prodloužení dojezdové vzdálenosti těchto zařízení. Sondy se ve tmě musí spoléhat pouze na sonar, protože paprsek světla, který by osvětlil čočku kamery, dolů rozhodně nedosáhne. Chao říká, že kdybychom měli celou plochu oceánu zkoumat jen pomocí lodí a současných sond, nedoplatili bychom se. „Proto potřebujeme vyrobit udržitelně poháněné zařízení na mapování oceánu, jehož pohon bude stát zlomek ceny paliva lodi,“ píše v tiskové zprávě.
Průzkum oceánu je důležitý hlavně pro budoucí ochranu přírody. „Oceán potřebujeme k životu na Zemi a šokuje mě, jak málo toho víme o něčem tak zásadním, jako je mořské dno,“ říká Larry Meyer, profesor a ředitel Centra mapování pobřeží a oceánu na Univerzitě v New Hampshiru. „Zkrátka musíme vyrobit novou generaci přístrojů a oceány konečně poznat,“ tvrdí. Proto vede ve spolupráci s investorem Schmidt Marine Technology Partners a firmou Seatrec nový projekt, jehož účelem je vytvořit obnovitelně poháněné sonary, které prozkoumají celý oceán a zmapují ho ve vysokém rozlišení.
Modrá ekonomika
Pokud se to povede, bude možné bezpečněji navigovat lodě, efektivněji chránit klima a obyvatele moře, nebo snadněji pokládat podmořské kabely. Všechna možná využití oceánu člověkem spadají pod pojem „modrá ekonomika“. Její celková hodnota by se měla do roku 2030 vyšplhat na tři biliony dolarů (66,26 bilionů korun).
Proto moře láká i další projekty, jako například Seabed 2030. Byl představen v roce 2017 a vede ho Jamie McMichael-Phillips z Nippon Foundation-GEBCO. Úkol pro firmy a vědce, kteří se do projektu zapojí, zní jasně: do konce dekády zmapovat celé mořské dno a poučit veřejnost o důležitosti hlubinného ekosystému.
Některé společnosti, například XOCEAN, pozorují oceán z lodí na povrchu. Jiný startup, Bedrock Ocean Exploration, vypouští do vody autonomní elektrické ponorky plné sonarů, kamer a laserů, které se ve tmavé vodě pohybují desetkrát rychleji než tradiční roboty. Nicméně v cestě všech výzkumných projektů stojí dvě překážky. Energie a cena.
Srovnatelné s dobýváním vesmíru
Phillips odhaduje, že průzkum 80 procent mořského dna bude stát ještě tři až pět miliard dolarů (66,26 – 110,44 miliard korun) a lodě vědců přitom spálí obrovské množství ropy, kterou promění v tuny oxidu uhličitého. Po finanční stránce je mapování oceánů srovnatelné s misí na Mars. Proto pod vodou došlo k robotické revoluci – přístroje, které se napájí potápěním, jsou rozhodně mnohem ekologičtější a levnější než plošiny a lodě. Chao tvrdí, že jeho firma bude muset vyrobit tři tisíce baterií, aby se projekt Seabed 2030 mohl dokončit. Za tím účelem se jim podařilo vybrat dva miliony dolarů. V přepočtu na koruny je to sice 44 milionů, ale vedle pětimiliardového odhadu se to podobá plivnutí do moře.
„Dno musíme zmapovat, abychom mohli odpovídajícím způsobem chránit oceány. Proto potřebujeme, aby ti nejchytřejší přišli s nejlepšími udržitelnými řešeními,“ uzavírá Erika Montague, vedoucí technoložka Schmidt Marine Technology Partners.
