Francouzské letovisko La Baule-Escoublac je populární destinací nejen kvůli desetikilometrovému spektakulárnímu zálivu s písečnou pláží. Na zdejší „riviéru obyčejných Francouzů“ se dá zajet i na čerstvé plody moře, hlavně na ústřice.
Ústřice nemají příliš přirozených nepřátel. Požírají je jen některé druhy krabů a hvězdic a pak také člověk. Ten se také postaral o to, že ústřice přirozeně rostoucí v moři už téměř nenajdeme a veškeré ústřice konzumované v restauracích jsou chované na rodinných farmách.
Největším producentem ústřic jsou samozřejmě Francouzi (následovaní s velkým odstupem Iry a Brity). Farmy lze najít podél celého atlantického pobřeží, nejvíc se však produkují v regionech Poitou‐Charentes, Bretani a ve spodní části Normandie. Francouzi se na celkové evropské produkci zhruba 100 tisíc tun ústřic podílejí asi 93 procenty. Celkem jde o byznys za půl miliardy eur.
Průmysl je i významným zaměstnavatelem – na zhruba dvou tisícovkách farem ve Francii je zaměstnáno asi šest tisíc lidí. Jsou to většinou rodinné podniky, které se specializují jen na určitou část chovného cyklu. Ústřice se ničím nekrmí, ale samy rostou ve slané vodě. Pokud mají vhodné podmínky, mohou jít na stůl už po 18 až 30 měsících.
Za ústřicemi do Francie
Nejčastěji se na stoly restaurací v Evropě servíruje ústřice obrovská (Crassostrea gigas) a ústřice jedlá (Ostrea edulis). V Česku čerstvé ústřice příliš nenajdete, zajít se dá do pražského podniku Zdenek’s Oyster Bar, ale na jednu ústřici si připravte kolem dvou set korun.
Neobjevené ráje aneb Ověřené tipy na místa bez davů turistů
Za takových podmínek už stojí zato zvážit cestu za desetkrát levnějšími ústřecimi. Španělská nízkonákladovka Volotea provozuje přímé letecké spoje do Nantes, hlavního města regionu Pays de la Loire, odkud je to už jen zhruba hodina vlakem na pobřeží Atlantského oceánu. Z vlaku můžete vystoupit v některém z malých městeček rozesetých po břehu desetikilometrového zálivu, který se honosí titulem nejdelší pláž v Evropě. V srdci regionu leží La Baule-Escoublac, za pozornost stojí ale i městečko Pornichet či Le Croisic. Pro Francouze je záliv severní – a také levnější sestrou – slavné jihofrancouzské Riviéry.
Na místním marché du jour se každý den dají koupit čerstvé ryby, mořské plody i ústřice. Jedna ústřice největší velikosti vyjde bratru na dvacet korun, maximálně jedno euro. Pochoutka boháčů je tak tady dostupnější než kdekoli jinde. Ústřice jsou tady navíc velmi čerstvé, takže požitek pojídání tohoto mlže, kterého stačí jen pokapat citronovou šťávou, je obrovský.
Skvělé jídlo je všude. Užijte si cesty po světě prostřednictvím lokálních chutí a vůní
V regionu lze ale podnikat i jiné věci, než pouze jíst a pít. Ideálním dopravním prostředkem je kolo, na kterém lze brázdit desítky kilometrů cyklostezek, obdivovat malá historická městečka, kde kostely běžně pocházejí ze 13. až 14. století. Zajet se dá i do pět kilometrů vzdálené solné plantáže v Guérande, která je největším producentem mořské soli ve Francii.
Říká se, že Francouzi jsou na cizince nepříjemní a hrubí. Pokud na ně však okamžitě nespustíte anglicky, ale vyzkoušíte pár běžných frází ve francouzštině, většinou jsou, sice strojeně, ale velmi milí. V La Baule to každopádně platilo.
Čtěte: Top restaurace jsou venku
Přečtěte si také:
