Naříkat nad špatným stavem nabídky širokopásmového připojení k internetu v České republice by bylo velmi jednoduché. Země smutně balancuje na posledních místech rozšíření DSL služeb prakticky v každé studii, ať už je jejím autorem renomovaná organizace, jako OECD, či nezávislá společnost. O trochu lepší situace je pouze v oblasti kabelové televize, jejíž služby jsou ale přístupné jen v městských aglomeracích. Česko si - jednoduše řečeno - zasluhuje více.
Škoda by se divil, Baťa také.
Proto je zřejmě stále nezbytné opakovat starou moudrost: vzdělaná společnost může existovat pouze na základě kvalitní infrastruktury a širokopásmové připojení je její součástí. Bez plnohodnotného přístupu do bohaté světové sítě internetu včetně jeho podnikatelských nástrojů, díky kterým mohou lidé bez ohledu na vzdálenost sdílet své myšlenky či společně pracovat, stát riskuje, že se sám degraduje až na úroveň pouhého zdroje levné pracovní síly. Je to o to smutnější v zemi, kde byly svého času firmy, jako Škoda či Baťa, v produktivitě a dynamice svého růstu na celosvětové špičce a která má jednu z nejstarších univerzit na světě.
Kdo je na vině? Národní dominantní operátor přešlapoval v oblasti rozvoje internetu na místě dlouhé roky. V okamžiku, kdy hlasové služby začaly opouštět jeho síť, selhal při svém přerodu pevných linek a nevyužil vzoru západoevropských fixních telefonních operátorů. Ti již dávno reagovali na stejný vývoj upevněním pozic v maloobchodní nabídce rychlého širokopásmového připojení k internetu. Národní operátor se naopak stále snaží lákat zákazníky na využívání pevných linek pro hlasové volání, a to i přestože se přes 50 procent objemu hlasových služeb uskutečňuje prostřednictvím mobilních sítí, které mají v souhrnu třikrát více zákazníků než dominantní operátor pevných linek.
Navíc mobilní telefony systému GSM umějí mnohem více než nejlepší stolní přístroje. Ostatně dnes už si málokdo pamatuje telefonní číslo, protože ta jsou uložena v paměti telefonu, a je tak možné jednoduše vybírat ze seznamu na základě jmen. Také to jistě hraje svou roli při rozmýšlení, zda má vůbec pevná linka nějaký smysl.
Paradoxy.
Situace má ale i další důvody. Národní regulátor se příliš soustředil na cenovou politiku místo na zpřístupnění komunikačních sítí. Přitom i v ceně už fixní operátory omezují hlavně provozovatelé sítí mobilní komunikace. Ti nabízejí tak nízké ceny, že fixní operátoři už jen těžko mohou své poplatky zvyšovat. A nakonec stát ještě polevil v zájmu o rozvoj broadbandu, když byly zavedeny plošné tarify pro přístup na internet prostřednictvím GPRS s cenou pod hranicí jednoho tisíce korun. Přestože GPRS není technologie vhodná pro brouzdání na internetu v jeho současné multimediální podobě, jejích výhod využívají desetitisíce lidí. Významná část z nich ji využívá v podstatě pro fixní připojení k internetu.
A tak se scénář vývoje hlasových služeb zřejmě bude opakovat i v oblasti širokopásmového připojení k internetu. Není tajemstvím, že operátoři mobilních sítí v zemích východní Evropy vděčí za svůj výjimečný úspěch selhání bývalých monopolních operátorů ve schopnosti poskytnout lidem rychle dostatečné množství pevných linek. Neochota dominantních fixních operátorů reagovat na poptávku po širokopásmovém připojení je může přijít opět velmi draho.
Je zde další paradox – s představením jednotných tarifů pro využití technologií GPRS a EDGE mobilní operátoři již v minulosti stanuli u kormidla vývoje trhu s přístupem na internet. Veřejnost si totiž žádá připojení, kde přesně ví, kolik a za co platí – a to ideálně splňuje právě paušální poplatek za připojení. Ten ostatně zcela ruší potíže, které působí nejrůznější „dialery“, s nimiž se potýkají ti, kdo se k internetu připojují prostřednictvím modemu a platí za čas připojení.
Nový šmrnc.
A tento trend bude pokračovat, ba co víc, právě nabírá nový „šmrnc“. Mám-li mluvit za T-Mobile, rozhodli jsme se, že je nejvyšší čas konat a nabídnout světlo na konci širokopásmového tunelu. Naším rozhodnutím vybudovat prostřednictvím technologie UMTS celostátní vysokorychlostní datovou síť chceme zpřístupnit internet co největšímu počtu lidí za ceny, které si mohou dovolit.
Využitím technologie, která je v souladu s vývojem služeb třetí generace (3G), završíme naši současnou strategii rozšiřování technologie EDGE. Jak bude zprovozněna technologie UMTS TDD, budou se uživatelé moci kdekoliv připojit tou nejvyšší možnou rychlostí s tím, že technologie GPRS/EDGE bude fungovat jako „záchytná síť“ pokrývající celé území. Naši zákazníci tak získají celorepublikové pokrytí, přičemž na mnoha místech bude připojení skutečně širokopásmové s možností snadného a rychlého stahování velkých objemů dat, či možností sledování online videa či poslechu online rádií.
A právě tím by se měla naplnit má původní myšlenka - že si obyvatelé této země zaslouží více. Když dosud nenašli ve svých domovech rychlé připojení prostřednictvím kabelů, budou ho nyní mít kdekoliv a kdykoliv – ať už doma, v kanceláři či na chatě prostřednictvím mobilu. Tím paradoxně získají výhodu vůči svým západoevropským protějškům, kteří jsou ve většině případů dosud svázaní pevnými linkami.
