Do budoucna se dá očekávat zlepšení systému obchodování
V posledních týdnech jsou slyšet hlasy, které zpochybňují smysl emisních povolenek a celého evropského systému obchodování s emisemi EU ETS (ETS - Emissions Trading Scheme, pozn. autora). Za hlavní námitku lze považovat tvrzení, že systém nemotivuje firmy ke snižování emisí. Domnívám se, že takto vedená kritika nezohledňuje fakta ani logiku celého systému, jehož cílem je regulovat emise oxidu uhličitého.
Kysličník je třeba vykoupit.
Nejdříve si shrňme základní parametry. Systém obchodování s emisemi byl jako nástroj plnění kjótského protokolu spuštěn v členských zemích Evropské unie začátkem loňského roku. Jeho úkolem je regulovat emise oxidu uhličitého u společností z odvětví zpracování ropy, papíru, cementu, vápna, skla, keramiky a oceli – a také výroby energií. Celkové limity emisí si členské země stanovily na základě požadavků Evropské komise a následně vydaly podnikům povolenky (práva na emitování emisí CO2) ve výši celkového „národního“ limitu. Podniky podléhající limitu musí odevzdat jednu povolenku za každou jednu tunu CO2, kterou vypustí. Když má firma emise vyšší, než je množství přidělených či nákupem získaných povolenek, musí zaplatit vysokou pokutu, jejímž zaplacením se však nevykoupí z povinnosti odevzdat za nepokryté emise povolenky.
Lepší díky povolenkám.
Na základě našich zkušeností lze konstatovat, že nové schéma se osvědčilo zcela v intencích původního záměru. V důsledku zavedení schématu ETS přistoupil ČEZ k řadě opatření směřujících ke snižování emisí. Šlo například o optimalizace nasazování elektráren do výroby. Zdroje s nižšími měrnými emisemi jsou nyní – pokud je to ekonomické z hlediska proměnných nákladů – řazeny prioritně před zdroje s vyššími emisemi. Takto byla černouhelná elektrárna Dětmarovice (která má vyšší účinnost) řazena před hnědouhelné Chvaletice nebo účinnější elektrárna Mělník před bloky elektrárny Prunéřov I. Snahou maximalizovat úspory CO2 je motivován i program optimalizace doby odstávek jaderných a vodních elektráren, který ČEZ začal v loňském roce zavádět. Velmi intenzivně se ČEZ také snažil snižovat vlastní spotřebu všech uhelných elektráren. Příkladem budiž výměny hlavních napájecích čerpadel v elektrárnách Dětmarovice, Mělník či Chvaletice.
Byl také zahájen masivní program celkové obnovy zdrojů v hodnotě více než sto miliard korun, jenž povede k zásadnímu zvýšení účinnosti elektráren a tedy i ke snížení emisí. Výrazným vstupem do koncepce této obnovy zdrojů bylo spuštění schématu ETS, které vedlo k úpravě plánu s cílem maximalizovat úspory emisí CO2. Výsledkem je navýšení investic o zhruba 30 procent a urychlení obnovy minimálně o pět let.
U jiných uhelných elektráren (Prunéřov, Tušimice) se původně uvažovalo o běžné údržbě a postupném dožití. Pokud systém ETS umožňuje získat dodatečné výnosy prodejem ušetřených povolenek, vyplatí se rekonstrukce všech částí, které mají vliv na účinnost, což opět bude mít pozitivní vliv na snižování emisí. Neméně důležitou oblastí investic je plán rozvoje obnovitelných zdrojů energie, zejména energie z větru a biomasy, který ČEZ výrazně rozšířil v letošním roce.
Výsledkem různých opatření (včetně vynaložení značných finančních částek do údržby či rekonstrukcí) cílených ke snižování emisí byla značná úspora emisních povolenek, které ČEZ následně prodal. Podle mého názoru jde o důkaz toho, že systém funguje tak, jak jeho tvůrci zamýšleli. Zdá se mi totiž spravedlivé, když firma, která emise ušetří, je za tuto aktivitu odměněna. Koneckonců, prostředky získané prodejem ušetřených povolenek ČEZ investoval a i v budoucnu hodlá investovat zpět do dalšího snižování emisí svých elektráren.
Systém bude efektnější.
Z logiky věci by také plynulo, že ty země, jež plní kjótský protokol, dostanou na další období maximální příděl povolenek, zatímco ty, které „Kjóto“ neplní, dostanou méně. Je totiž evidentní, že k úsporám jsou motivováni i ti, kdo mají povolenek relativní dostatek. Stimulační efekt zde sehrává tržní cena, za kterou se povolenky prodávají. Jinými slovy, když státy, které plní kjótský protokol, mají relativní dostatek povolenek, vůbec to neznamená, že nebudou usilovat o jejich úsporu, a tedy o snižování emisí. Nyní je důležité využít praktických zkušeností z prvního roku a půl provozu EU ETS a optimalizovat pravidla systému, aby nedocházelo k nečekaným událostem na trhu, jak jsme byli svědky v nedávné době. Evropská komise v současné době pracuje na revizi EU ETS. Výsledkem by mělo být vylepšení systému pro období po roce 2012. Jedná se zejména o harmonizaci pravidel ve všech zemích EU, zafixování alokačních podmínek na delší než pětileté období či vylepšení alokačních principů, aby byly maximálně férové pro všechny účastníky a zároveň aby systém přinesl co největší environmentální efekt.
