Úspěšný vývoj strategických raket umožnil Severokorejcům nákup mohutných raketových motorů na černém trhu, které mohou pocházet z ukrajinské továrny s historickými vazbami na ruský raketový program. Napsal to dnes americký list The New York Times (NYT) s odvoláním na informace zbrojních analytiků a amerických tajných služeb. Kyjev tvrzení amerického listu důrazně odmítl.
Nová zjištění mohou podle newyorského listu vysvětlit, jak se mohlo Severní Koreji tak rychle podařit raketu vyrobit po sérii těžkých nezdarů, z nichž některé mohla způsobit americká sabotáž severokorejského výrobního řetězce nebo kybernetický útok. Podle Mezinárodního ústavu pro strategická studia (IISS) Pchjongjang v posledních dvou letech po neúspěších změnil podobu raket i dodavatele komponentů.
Prezident Donald Trump za zdroj hospodářské a technické podpory KLDR označuje jen Čínu, připomíná list. O Ukrajině nebo Rusku se nezmínil. Analytici, kteří studovali fotografie vůdce Kim Čong-una při inspekci raketových motorů, dospěli k závěru, že jsou odvozeny od modelů RD-250, jež poháněly sovětské rakety. Motory jsou tak silné, že jedna raketa dokáže mezi kontinenty přepravit deset jaderných hlavic.
Zešílel Kim? Ani ne, ale přeskakuje Trumpovi. Přečtěte si komentář Lubomíra Hegera
Američtí experti se podle The New York Times zaměřují na závod v ukrajinském městě Dnipro (dříve Dněpropetrovsk), které leží nedaleko fronty oddělující postavení ukrajinských jednotek a proruských separatistů. Za studené války tato továrna vyráběla ty nejsmrtonosnější sovětské rakety, včetně mohutného modelu SS-18. I po rozpadu SSSR továrna zůstala důležitým dodavatelem ruské armádě.
Po svržení proruského ukrajinského prezidenta Viktora Janukovyče v roce 2014 ale Moskva zrušila zakázky na modernizaci svých raket a továrna je v problémech. Zápolí s nesplacenými dluhy a nízkou pracovní morálkou. Experti věří, že právě odtud pocházejí motory RD-250, které v červenci poháněly dvě první mezikontinentální strategické rakety KLDR.
„Motory pravděpodobně přišly z Ukrajiny, zřejmě ilegálně. Otázka je, kolik jich (Severokorejci) mají a zda jim Ukrajina nyní pomáhá,“ řekl americkému listu analytik IISS Michael Elleman.
Podle ruských zdrojů jde o závod Južmaš, založený v Sovětském svazu v roce 1944. Továrna na svém webu uvádí, že se nikdy nepodílela, nepodílí ani nebude podílet na přenosu jakékoli nebezpečné technologie mimo ukrajinské území. Američtí experti ale podle The New York Times tomuto ujištění nevěří.
Tvrzení amerického listu dnes odmítl i šéf ukrajinské bezpečnostní rady Oleksandr Turčynov. Ukrajina podle něj nikdy do Severní Koreje nedodávala zbraně ani zbrojní technologie. Informace západních médií je lživá, vyprovokována byla nejspíš ruskými tajnými službami, řekl Turčynov agentuře Interfax-Ukrajina. Moskva tak podle něj chce zakrýt vlastní podíl na severokorejských jaderných a raketových programech.
USA nemají žádné důkazy, že by nynější ukrajinská vláda Petra Porošenka věděla, co se v továrně děje, a měla nad tím kontrolu. Jak se motory dostaly do KLDR, zůstává záhadou, konstatoval americký list.
Čtěte také:
