Cihlové stavby po Společenském pivovaru pražských sládků v Praze – tedy známého Branického pivovaru – jsou dodnes nepřehlédnutelné, přestože kdysi slavná metropolitní značka se tu přestala vyrábět už v roce 2007. Ovšem v historickém areálu se opět vaří. Díky původně létajícímu pivovaru Moucha, který tu „přistál“ v roce 2016.
„Létající pivovary jsou na vzestupu, já jsem do toho navíc šel s tím, že jednou chci mít vlastní pivovar,“ vrací se na začátek své cesty Petr Moucha, zatímco vymývá prázdné ležácké tanky. „Také jsem si takto mohl nejdřív ověřit, jestli bude můj podnikatelský záměr fungovat,“ zdůrazňuje jednu z největších výhod létajících „gipsy“ pivovarů.
A když si ověřil, že je o jeho Mouchu mezi pijáky zájem, začal hledat, kde zapustit kořeny. Že je dnes přímo v Braníku, kde se pivo vařilo od roku 1900, je prý hezký pocit. Varnu má v bývalé stáji pivovarských koní, jen zvířata nahradily nerezové tanky.
Petr Moucha dnes vaří pivo společně s Danielou Tallovou. A zaměřují se jen na spodní kvašení. „Udělat ležák je daleko těžší než svrchně kvašený ejl,“ opakuje staré moudro ostřílených sládků. I proto jsme se rozhodli otestovat jeho dvanáctku a speciální třináctku.
O světlém ležáku Moniak Moucha mluví jako o rodovém pivu, v žilách mu prý totiž proudí modrá krev. Moniak s 3,7 procenta alkoholu (zdejší jedenáctka má přitom 4,1 procenta) nabízí příjemný říz a nijak přehnanou hořkost, díky menšímu alkoholovému náboji navíc působí velmi lehce.
Zato polotmavý speciál Masařka s 5,3 procenta alkoholu je možná tím nejzajímavějším ze zdejší produkce.
Zdobí jej totiž všechny přednosti světlých ležáků, jako je lehkost a svěžest, navíc kávový odér není nijak výrazný a o sladkosti v chuti se nedá mluvit vůbec.
Takže pokud zamíříte do Braníku, nezapomeňte na prohlídku historických prostor varny a Masařku.
Pivovar Moucha Údolní 212/1, Praha 4 Sládci: Petr Moucha a Daniela Tallová
