Téma uživateli vytvářeného obsahu na internetu je nové a zahrnuje řadu aspektů. Podívejme se na některé z nich. Začněme těmi pozitivními, které tvoří podklad pro takzvaný WEB 2.0.
Obsah vytvářený uživateli je podstatou komunitních webů. Ty jsou buď obecné jako Myspace či YouTube, anebo věnované určité zájmové, věkové nebo regionálně-geografické komunitě. Obsah je budován z autentických a aktuálních příspěvků jejich registrovaných i neregistrovaných členů. Registrace umožňuje jakousi kontrolu obsahu, protože anonymita podporuje konflikty se zákony nebo s etikou. Registrace se samozřejmě dají komerčně i „využít“ a jsou základem existujících byznys modelů nebo milionových exitů při prodeji potencionálním zájemcům. Weby takových pospolitostí mohou podporovat začínající autory, hudební skupiny a podnikatele.
Jsou stránky, které vytvářejí vlastní zpravodajství, jež je sestavováno z příspěvků jejich členů. Autoři mohou být za své úsilí dokonce honorováni v závislosti na množství návštěv, které jejich příspěvky přivádějí. Tak začínají fungovat první komunitní televize nebo zpravodajství. Speciálním případem jsou editované komunity, které efektivně využívají „moudrosti davu“.
Nejznámějším (a zároveň asi i nejhodnotnějším) případem je Wikipedia. Tato encyklopedie je vytvářena příspěvky jednotlivých autorů, jež jsou posléze verifikovány uživatelskou komunitou. Tím se zaručuje aktuálnost a věcná správnost daná okamžitou odezvou milionů uživatelů; a díky tomu je zprostředkováno účelné využívání znalostí a zkušeností lidské populace.
Některé internetové portály vytvářejí nástroje umožňující odloučení od komunity a vznik vlastních webů specializovaných na individuální obsah. Tím vzniká úžasný nástroj, jež umožňuje dát o sobě vědět a vytvořit si hlouček věrných. V reálu by to bylo až nemožné či velmi nákladné.
Existence WEBu 2.0 samozřejmě přináší i problémy. Jedním z těch z největších je ochrana autorských práv, která jsou na komunitních webech často porušována, což vede dříve nebo později k soudním sporům. U uživatele dodávaného obsahu ovšem vzniká zcela nová kategorie copyrightu. Ta může vést až k úplně novému přístupu k autorským právům jako takovým. Zajímavým pokusem je iniciativa Creative Commons, jež tato práva limituje. Ty lze v zásadě omezit a respektovat několika způsoby: povinným připojením jména autora ke kopii, jeho souhlasem se šířením jen pro nekomerční účely, souhlasem s publikací původního obsahu pouze v plném znění nebo souhlasem s obsahovou distribucí respektující původní licenci. Tato iniciativa – a jí podobné – už mají v některých zemích konkrétní dopady na zákony o ochraně autorských práv. V Česku se zatím využívá velmi omezeně a v legislativě nemá žádnou oporu. „Moudrost davu“ a uživateli vytvářený obsah pochopitelně nemá jen svá pozitiva, přece jen je vytvářen kýmkoli s přístupem k internetu.