Syn kubánských emigrantů vybudoval byznys s půvabem, díky němuž Venezuelanky vládnou soutěžím krásy stejně jako Brazilci fotbalu
Plavovlasá studentka sociální komunikace Migbelis Castellanos, která minulý týden vyhrála finále Miss Venezuela, bude jistě patřit k favoritkám titulu světové královny krásy. Je to díky okouzlujícímu zářivému úsměvu, tělesným proporcím dle modelu Barbie nebo snad nespoutané hřívě vlasů? Nikoli. Může za to mozek. Bude to znít misogynsky, ale ten mozek je mužský. Patří Osmelu Sousovi.
Tento 67letý Kubánec, který jako kluk s rodiči emigroval krátce po převratu Fidela Castra a který dlouhá léta šéfuje soutěži Miss Venezuela, má na podobu své adoptované vlasti zásadní vliv. Významem jej přebíjí jen v březnu zesnulý prezident Hugo Chávez, který pomocí znárodňování a zisků z bohatého exportu ropy začal v republice budovat socialismus 21. století. Sousa zajistil, že Venezuela kromě nevábné mazlavé hmoty může k vývozu nabídnout i další produkt – ženskou krásu.
Právě on v tomto oboru stvořil supervelmoc.
Zajistil Venezuelankám pověst nejpohlednějších žen, na kterou mu daly opakovaně štempl všemožné globální soutěže půvabu. Na Miss Universe vyhrály již šestkrát, na Miss World také šestkrát, stejně jako na Miss International a jedna uspěla i na Miss Earth. Žádný jiný stát se takovým výsledkům ani nepřibližuje. V tomto odvětví Venezuela dominuje podobně jako Brazílie fotbalu a místní jsou na to náležitě pyšní. I když by mnozí z nich Sousovu roli rádi upozadili.
Čich na vítězství „Naši vlastenečtí machové nesou těžko, že za venezuelskou hlavní chloubu může proticastrovský emigrant z Kuby, který je navíc gay,“ říká caracaská psycholožka a známá feministka Gioconda Espinová. „Stačilo, aby emigroval na Portoriko, do Argentiny nebo Brazílie a dominovaly by světu ony,“ dodává dáma, která jinak srovnává výběr královny krásy s dražbou dobytka.
Proč má jeden muž až tak magický vliv?
Původní profesí ilustrátor se zálibou v baroku se k Miss dostal na počátku 70. let. Od návrháře večerních rób pro finalistky rychle stoupal v hierarchii soutěže a od roku 1981 je jejím prezidentem. Stal se nezpochybnitelným carem krásy, který udává trendy nejen Venezuele, ale celé zeměkouli.
Módní návrhář Gionni Straccia patří mezi tucet vyvolených, kteří v utajení chystají národní vítězky na mezinárodní souboje. Popisuje, jak Sousa, kterému se po antickém sochaři zamilovaném do vlastního díla přezdívá Pygmalion, modeluje podle svých představ nejpohlednější stvoření planety.
„Má čich na vítězství a skvělé oko na detaily. Vždy správně odhadne, jaký účes dívce nejvíce sedne, do jakého odstínu má být opálená, jakou barvu šatů by měla zvolit. Není to žádný diktátor, poslouchá i mínění svých spolupracovníků a také samotných děvčat. Ovšem pravda je, že právě ony nakonec nejvíce dají právě na Osmela. Mluví pro něj úspěchy jejich předchůdkyň,“ popisuje 42letý muž, který už 15 let navrhuje garderobu pro venezuelské favoritky.
Nutno dodat, že pro rozjetí úspěšné fabriky na miss měl Sousa v rasově smíšené zemi, kde se najdou modrooké blondýnky stejně jako ebenové krasavice, rozhodně lepší základnu, než kdyby ji chtěl nastartovat dejme tomu v etnicky unifikovaném Mongolsku. Navíc ve Venezuele, podobně jako jinde v Latinské Americe, mají volby nejhezčí dívky dlouhou tradici. Od nepaměti se vybírají během karnevalů.
Krása na míru Sousa si jako významného spolupracovníka přizval skalpel. Nijak se nerozpakuje posílat svoje princezny pod nůž, aby byly ještě půvabnější. Straccia přiznává, že mezi venezuelskými aspirantkami na titul miss není ani jedna, která by si nelehla lékaři pod kudlu.
Sousa už je alergický na dotazy o plastických operacích. „Není to soutěž přírody, ale krásy.
Věda existuje, aby ji pomáhala zdokonalovat. Na tom není nic špatného,“ řekl před lety v jednom z řídkých novinových rozhovorů.
Ta argumentace má smysl, když si uvědomíme, že nad umělými zásahy člověka do díla přírody, jako jsou rovnátka nebo barvení vlasů, se nijak nepodivujeme. Jenže když jsou takové zákroky přípustné i u těch nejvzhlednějších, proč by své vizáži nemohly pomoci i méně obdařené slečny, že? Zvlášť když tři z pěti venezuelských děvčat sní o tom, že jednou na pódiu dostanou šerpu s nápisem Miss Venezuela.
Kult krásy v zemi nezná příjmových hranic.
Z estetických zákroků se stal ohromný byznys, z kterého netyjí jen plastičtí chirurgové, ale i banky, které na billboardech a reklamách v novinách ženám slibují půjčky na zvětšení poprsí. Díky tomu, že si klientky výstřih mohou naplnit na splátky, jsou plastiky dostupné i obyvatelkám chudých slumů.
Podle 38letého doktora a mluvčího tamní Komory plastických chirurgů Andrése Eloye Sota plastické operace stojí ve Venezuele čtvrtinu toho co v USA. Ročně si tam proto nechá upravit ňadra podle minimálních odhadů 35 tisíc žen. I poukázky na předělání nosu, odstranění vrásek či odsátí tuku patří k oblíbeným narozeninovým dárkům. A to nejen pro dámy. Diktátu estetična podléhají i muži a nechají odborníky, aby jim vytvarovali třeba „pekáč buchet“ na břiše.
Trénink jako na olympiádu Ale zpátky na mola globálních soutěží, kde by pouze vyřezání dokonalé postavy k triumfu nestačilo. „Miss čtyři měsíce předtím, než odjede ke světovému finále, dostává tvrdý trénink. Piluje angličtinu, má kurzy rétoriky, cvičí, trénuje chůzi, zkouší se různé účesy a oblečení. Zkoušky hermeticky uzavřeme, aby se nic nevyzradilo,“ líčí Straccia proces, který připomíná přípravu sportovce na olympiádu. „Naší snahou je rozvinout její vnitřní energii v atomovou bombu,“ dodává. Podle něj jsou Venezuelanky mnohem lépe připraveny než ostatní a nevyhrávají mezinárodní finále ještě častěji jenom proto, že organizátoři vítězství jednotlivých států vyvažují.
Sousa, který se snaží držet své soukromí a značný majetek v tajnosti, dokázal Venezuelu pro krásu nadchnout. A jeho základna potenciálních miss se stále rozšiřuje. Díky nespočetným modelingovým školám ve všech městech, kde se dívky za velké peníze učí správně usmívat a nakrucovat před kamerou, tu existuje armáda dívek, kterým nečiní potíže ladně se procházet v deseticentimetrových podpatcích a bikinách po molu.
Vzhled má ovšem ve Venezuele i ekonomickou hodnotu. „Hlavně děvčata z nižších vrstev vidí i jen účast v národním finále jako trampolínu k úspěchu. Například k hereckým možnostem v telenovelách,“ vysvětluje Straccia, proč jsou soutěže krásy v jeho vlasti takový fenomén. Vzorem je vicemiss z roku 1975 María Conchita Alonsová, která prorazila i v USA. Bylo to sice jen pár štěků v béčkových filmech, ale přece jen v Hollywoodu. Miss Universe z roku 1981 Irene Sáezová se pro změnu dala na politiku. Jako starostka caracaské čtvrti Chacao byla protikandidátkou Huga Cháveze v prezidentských volbách roku 1998 a pak několik let sloužila jako opoziční guvernérka státu Nová Sparta.
Pro ně, stejně jako stovky půvabných hvězdiček z reklam či telenovel, je Osmel Sousa jejich Pygmalionem, na kterého nedají dopustit.
Osmel Sousa zajistil, že Venezuela kromě nevábné mazlavé hmoty může k vývozu nabídnout i další produkt – ženskou krásu.
O autorovi| Tomáš Nídr • spolupracovník redakce
