Navzdory tomu, že na počátku svého rozjezdu vyvolal projekt sdružených ordinací praktických lékařů Moje ambulance bezmála masové opovržení, po pěti letech se může chlubit sto tisíci klienty. Zlákala je především dvanáctihodinová ordinační doba pět dní v týdnu a možnost objednat se na čas. Využít mohou například také lékařských konzultací přes Skype či on-line poradny.
Společnost nyní provozuje patnáct center, čímž vybudovala dosud největší řetězec ordinací praktických lékařů a hodlá se i dále rozšiřovat. Pacienti ordinace většinou najdou v nákupních centrech, třeba jen pár metrů od supermarketu Albert, jako je tomu v pražské Galerii Butovice. Měsíčně se k Mojí ambulanci hlásí na patnáct set nových klientů.
Strůjce filozofie Agelu
Když majitel společnosti Marek Potysz studoval na lékařské fakultě, ještě netušil, že nakonec pověsí medicínu na hřebík a stane se v oboru spíše byznysmenem. Původně specialista anesteziolog získával manažerské ostruhy v čele třinecké nemocnice Podlesí, která patřila k prvním privatizovaným zařízením v zemi.
Odtamtud už byl jen krůček do čela největší soukromé sítě zdravotnických zařízení v tuzemsku Agel, již spoluvlastní miliardář Tomáš Chrenek. O Marku Potyszovi se od té doby říká, že byl mozkem a tvůrcem filozofie celého projektu. V jednotlivých nemocnicích, z nichž mnohé byly na štíru s rentabilitou, vždy rozvíjel jeden nadregionální obor a postupně doplňoval skládačku spektra zdravotnické péče. Podlesí je například dosud jediným soukromým špitálem, který získal statut komplexního kardiolovaskulárního centra.
V roce 2006 se ale Potyszovy a Chrenkovy cesty rozešly. Rozdělily je názory na další rozvoj firmy. Potysz tedy prodal svůj zhruba desetiprocentní podíl a začal vymýšlet co dál. „Díval jsem se, co v republice nefunguje. V té době byla nejbolavější sféra praktických lékařů, bylo jich málo, většina již starších a hodně konzervativních. Spolu s dalšími kolegy, kteří také odešli z Agelu, jsme začali přemýšlet, jak péči praktiků poskytovat jinak,“ vzpomíná Potysz. A vznikla Moje ambulance. V počátcích budila značnou nevoli konkurentů. Posměšně projekt nazývali supermarketovou medicínou, která nikdy nemůže nahradit osobní přístup tradičních lékařů. Manažeři ambulance se nejprve rok zabývali vývojem, logistikou celého procesu a marketingem. Na podzim 2007 firma v Ostravě koupila první dvě ordinace i s obvodem. „Cena za ně se značně různí od set tisíc korun až k milionu. Nyní už ale obvody kupujeme jen sporadicky. Přišli jsme na to, že to není fér vůči klientům,“ vysvětluje podnikatel změnu přístupu.
Investice letos splacené
Moje ambulance roste tempem patnácti tisíc nových klientů ročně a během následujících pěti let se rozšířila do deseti krajských měst včetně Prahy. „Původně jsme mysleli, že to půjde rychleji, ale nebyli bychom schopni proces zvládnout a klienti by byli nespokojení,“ dodává Potysz.
Firma dnes zaměstnává k šedesátce lékařů a devadesát sester. I s managementem je to zhruba 150 lidí. Průměrně si lékaři za šest hodin práce denně vydělají 48 tisíc korun měsíčně a sestry necelých jednadvacet tisíc. „Přicházejí k nám obvykle lékaři z poliklinik, kterým se naše podmínky zdají lákavější či lékařky, matky malých dětí. Jako jedni z mála na trhu umožňujeme mladým získat atestaci v oboru praktického lékařství,“ popisuje majitel firmy.
Její obrat se loni vyšplhal ke 114 milionů korun a zisk před odpisy a zdaněním na třináct milionů. Základní kapitál vzrostl z počátečních pěti na osmdesát milionů a kumulovaná ztráta způsobená investicemi se dotáhla k polovině tohoto jmění. Koncem tohoto roku by však již měla být splacená.
Nyní management napíná síly na zkvalitnění vnitřních procesů a klientského servisu. Chystá se rozšiřovat především on-line služby. Pacienti Mojí ambulance totiž patří k mladé generaci, která je zvyklá s novými médii pracovat. Od května jim hodlá firma zpřístupnit konzultace se zdravotní sestrou v nepřetržitém procesu. Rady budou kvalifikovanější než mnohé internetové poradny, protože sestra bude moci nahlédnout do pacientovy dokumentace. „Pracujeme také na on-line neschopenkách a elektronických receptech pro chronicky nemocné s opakovanou proskripcí,“ nastiňuje Potysz.
Rozšiřovat se chce i regionálně. Ještě letos hodlá otevřít centrum sdružených ordinací v severních Čechách, ať už v Ústí nad Labem či Liberci nebo v Královéhradeckém kraji. „V první etapě chceme být přítomni ve všech větších městech. Zbudou nám tedy ještě České Budějovice. Pak budeme přemýšlet, jak bychom mohli fungovat v menších sídlech či v satelitech. Tam by se nevyplatila až tak široká dostupnost. Budeme proto hledat jinou formu,“ plánuje podnikatel. Spočítal si totiž, že ambulance jsou rentabilní od zhruba osmi tisíc pacientů v databázi.
Mrtvý koncept okresních špitálů
Se zdravotními pojišťovnami zatím Moje ambulance nechystá žádné zvláštní projekty, které by kupříkladu měly směřovat pacienta ke specialistům či do nemocnic, jež poskytují kvalitní a efektivní péči. „Odborníky, jako je diabetolog, kardiolog, alergolog, neurolog či třeba ortoped, si v každé lokalitě vytipováváme na základě doporučení sami a rovnou u nich naše klienty i objednáváme. Na tom jsme se ale zastavili. Zdravotní pojišťovny nám chvíli nabízely, že poskytnou data, jak se kde léčí, ale to se nestalo,“ kroutí hlavou.
Některé z nich alespoň Moji ambulanci bonifikují za dlouhé ordinační hodiny a elektronickou komunikaci, jiné, jako třeba Zdravotní pojišťovna Ministerstva vnitra se svou Kartou života, začaly nabízet programy, které napomáhají k efektivnější léčbě. Propracovaný systém lékových interakcí připravila zase škodovácká pojišťovna. Lékař díky němu ze svého počítače okamžitě zjistí, zda nový lék, který chce pacientovi předepsat, nebude v kolizi s přípravky, které již užívá.
Do budoucna by Moje ambulance ráda nabídla i specializované služby, především nástroje ke směřování poptávky po specializovaných zdravotních službách. Jenže k tomu zatím chybí prostředí a stimuly. „Je třeba nastavit konkurenci mezi zdravotními pojišťovnami. Celý koncept stojí na nominální pojistce. Bylo by dobře, kdyby se podařilo prosadit, aby lidé část zdravotní pojistky odváděli pojišťovnám přímo na ruku,“ zdůrazňuje Potysz. Pojišťovny pak budou soutěžit o klienty a ty zodpovědné, kteří dbají na preventivní programy a doporučení lékařů, budou moci motivovat slevou na pojistném. Budou muset tím pádem také více řídit své náklady.
„Již nyní sledujeme rizikové skupiny pacientů, jako jsou diabetici, lidé s vysokým tlakem či s vysokou hladinou tuků v krvi, abychom se připravili na budoucnost. Zatím ale vůbec nejsme motivování k hlídání zdraví pacientského kmene,“ vysvětluje podnikatel.
Reformní počiny ministra zdravotnictví Leoše Hegera považuje za „pomalé kroky, které ale jdou správným směrem“. I díky svým zkušenostem z Agelu souhlasí například s redukcí nemocniční sítě. Pokrok v medicíně je rychlý a některé zákroky, jako třeba resekce žaludku pro vředy, se již neprovádějí. Koncept běžné okresní nemocnice je podle něj z dlouhodobého hlediska již mrtvý. Na druhou stranu se obává, že dvousložkové zdravotní pojistné v české kotlině hned tak realitou nebude.
