Podpora strýčka Sama by měla vývoj na trhu řádně rozhýbat
Mannheimští technici společnosti Mercedes-Benz už pouze dolaďují poslední detaily na své autobusové „nule“, kterou je Zero Bus. Opravdu skromná přezdívka pro tak ambiciózní prototyp. „Nula“ vypadá jako klasický městský autobus Mercedes Citaro až na to, že na její střeše je nenápadně umístěno devět vodíkových nádrží. Právě ty prozrazují, že Zero (nula proto, že jde o první model série) se od Citara ve skutečnosti velmi liší. V zadní části se totiž nalézají vodíkové palivové články, které pohánějí elektrický motor. Za jízdy tak autobus do ovzduší nevypouští nic než obláček páry.
Už v prosinci si do takového ekobusu z produkce DaimlerChrysleru budou moci ráno naskočit cestující v deseti městech Evropy. Na vozidlo, jehož cena dosahuje 218 tisíc dolarů, což je dvojnásobek ceny běžného autobusu, se firmě do této chvíle sešlo na třicet objednávek. Do konce roku 2004 by pak stuttgartský autovýrobce chtěl na trh uvést i užitkové vozidlo.
Otázka zní: najdou se kupci? DaimlerChrysler i jeho němečtí krajané, firmy BMW a Volkswagen, se do experimentů s vodíkovým pohonem a dalšími obnovitelnými ekopalivy pustili už v 70. letech. Nejrůznější technologické a logistické překážky jsou však prozatím příliš velké. Podle odborníků navíc pro automobily poháněné palivovými články přinejmenším v následujícím desetiletí příliš místa na trhu nebude. „Těchto vozů nebudeme zpočátku na trh uvádět mnoho, protože je v současnosti musíme dotovat,“ prohlašuje Ferdinand Panik, šéf projektu pro vývoj pohonu na palivové články, na který DaimlerChrysler vyčlenil miliardu dolarů.
Minulý měsíc se však německému úsilí dostalo překvapivé podpory od někoho, od koho by to nikdo nečekal. Od plynového nenasyty Spojených států. Ve středu 9. ledna americký ministr energetiky Spencer Abraham oznámil, že vláda USA se rozhodla dotovat vývoj elektromobilů poháněných elektrickou energií vznikající přeměnou vodíku, případně jiného paliva. Výše dotací pravděpodobně nebude závratná, ročně se počítá se zhruba 130 miliony dolarů. Někteří si navíc tento posun v energetické politice vykládají jako manévr, jímž by se vláda chtěla vyhnout zpřísňování emisních norem. Přesto, postaví-li se za technologii palivových článků se vší rozhodností, by se Washingtonu mohlo podařit posunout její vývoj podstatným způsobem kupředu a současně nastartovat nákladný proces „generální opravy“ amerických čerpacích stanic.
Až dosud výrobci automobilů postupovali spíše krokem. V minulosti totiž některé z takzvaných průlomů, jako například elektromobily poháněné akumulátorem, skončily v odstavném pruhu. Rozhodnutí Spojených států zařadit palivové články na program dne by celý proces mělo výrazně oživit. „Náš program už sice nějaký čas běží, ale teď máme o to větší motivaci v něm pokračovat,“ říká Jacques Lacambre, šéf divize vyspělé automobilové technologie a výzkumu automobilky Renault. Toyota Motor si dala za cíl začít v Japonsku s prodejem elektromobilů na palivové články již příští rok. Ford Motor, který se v roce 1997 na vývoji této technologie rozhodl spolupracovat s firmou Daimler-Benz, plánuje přijít s vlastním vozem v roce 2004. V neposlední řadě pak na lednovém autosalonu v Detroitu svůj prototyp podvozku s palivovými články poprvé prezentovala i společnost General Motors.
Prorazit se pokoušejí i další „zelené“ technologie, především hybridní automobily z Japonska. Tyto vozy, jejichž pohon kombinuje benzin a elektřinu, jsou oproti dnešním automobilům daleko ekologičtější. Přesto se pokládají jen za přechodnou fázi k jiné technologii. Evropané momentálně více sázejí na slibnou budoucnost palivových článků. Pokud jim strýček Sam trošku pomůže, možná jim sázka vyjde.
Praporek pod fotografií:
ZKUŠEBNÍ VŮZ
DaimlerChrysler i jeho soupeři by na standardizované technologii jen vydělali
Copyrighted 2002 by The McGraw-Hill Companies, Inc
