(EURO 25/2004)
S velkým zaujetím jsem si přečetl článek o možné podobě důchodového pojištění a prohlédl si originální ilustrace. Jsem naprostý ekonomický laik, a snad jenom proto mě zarazilo pár věcí.
Sloučit propopulační politiku s důchodovou reformou je neotřelý nápad. Nic to nemění na tom, že se v každém základním kursu demografie dozvíte, že žádný z minulých umělých pokusů o zvýšení populace dlouhodobě neuspěl. Současný nedostatek žáků základních a středních škol je jenom jedním z důsledků takového experimentu na konci sedmdesátých let - a rozhodně nás od té doby nepřibývá. Pouhé finanční či daňové zvýhodnění nemůže porodnost v České republice vyřešit.
Existuje věk, kdy není člověk schopný další reprodukce. Jistě se shodneme i na tom, že existuje věk, ve kterém již většina populace není schopná vykonávat svou práci s maximálním nasazením. Pokud stát nezačne vytvářet desetitisíce a statisíce míst nočních hlídačů a šatnářek, budou tito lidé již prakticky nezaměstnatelní. Odchod do důchodu jednoduše nelze oddalovat donekonečna.
Lze předpokládat, že v příštích desetiletích bude neustále růst střední délka života. Může se jednoduše stát, že budeme mít tři generace v důchodovém věku současně a v takové situaci jakýkoliv průběžný systém musí nutně selhat. Ledaže by mladší důchodci platili na důchod těm starším. Krize důchodového systému není jen věcí malé porodnosti, ale právě také zvyšující se střední délky života. Vámi uvedený poměr ekonomicky aktivního času ku délce pobírání důchodu ve výšce 2,3 je právě tím číslem, které se nutně změní. Bude-li někdo pro příklad pracovat od 20 do 80 a dožije se 120 let (což v horizontu třiceti let není rozhodně nemyslitelné), bude tento poměr 1,5. Bude jistě i spousta lidí, kteří umřou předčasně, ale tento poměr se může už jenom zhoršovat. Po ukončení všech přechodných období spojených s vaší reformou tak bude čas na reformu novou. Jinak byste v rámci udržitelnosti svého systému také po lidech mohli chtít, aby měli pět nebo šest dětí. Navrhuji ze zákona delší pauzy na oběd a více gaučů v zasedacích místnostech, ale nevidím to moc reálně.
Vůbec už nemluvím o nákladech na zdravotnictví, které budou astronomické a možná ještě větší než ty na důchody. Nemůžu si pomoci, ale jediným řešením nakonec stejně zůstane, aby si lidé spořili na svůj důchod podstatně více než doposud. Rozhodně by asi pomohlo, kdyby se snížila daňová zátěž, aby na to občané měli.
Martin Petrus
(martin_petrus@volny.cz)
