Pouze o čtvrt procentního bodu zvedla své základní zápůjční sazby Česká národní banka a vyvolala téměř šok. Všichni byli přesvědčeni, že centrální banka nebude ochotna zasáhnout proti silně negativním trendům v ekonomice dříve než na podzim. Prameny této nedůvěry v rozhodnost bankovní rady jsou nasnadě. Vláda dlouho zpochybňovala legitimnost nového vedení a také klíčoví členové rady a guvernér se chovali na české poměry nebývale vstřícně. Jenže všechno má své meze. Červnová inflace činila 5,5 procenta, zatímco ještě v březnu to bylo pouhých 4,1 procenta. Také schodek obchodní bilance prudce vzrostl, přebytek celé platební bilance se prakticky rozplynul. Vláda navíc v této situaci není ochotna k úsporným opatřením a naopak navrhuje další expanzi veřejných rozpočtů.
Kriticky posuzováno, zdá se, že zásah ČNB měl přijít o dva až tři měsíce dříve a měl být razantnější. Váháním se ČNB totiž dostala do obtížné situace. Zvyšování sazeb začíná v době, kdy přichází zpomalení hospodářského růstu. Potíže Evropské měnové unie jsou již citelné i pro českou ekonomiku. Tempo růstu exportu na tyto trhy v posledních měsících rapidně pokleslo a to bude mít patrně dopad i na výkon průmyslu. Už tak negativní trend bude však pravděpodobně kombinován s růstem poptávky domácností po spotřebním zboží. Mzdy rostou velmi rychle, úspory se nevyplatí a spotřebitelské i hypoteční úvěry jsou velmi snadno dostupné. Doba přeje utrácení.
Nevyhnutelné zvyšování sazeb, které je před českou ekonomikou, proto přinese značné problémy. Čtvrtkou procenta to rozhodně neskončilo a růst repo sazby na šest procent je více než pravděpodobný. Dopady do hospodářského růstu, které budou zřejmé patrně během několika měsíců, tak vlastně sečtou pokles zahraniční poptávky a zhoršené domácí podmínky pro financování firem.
Může být i hůře. Aby toho nebylo málo, přibude i komplikace s kursem měny. Koruna je nyní velmi pevná díky přílivu zahraničního kapitálu a zvýšení sazeb ji učiní i atraktivnější pro měnové spekulace. A tak pokud bude dále růst problém s platební bilancí a objeví se očekávané problémy v privatizaci, může koruna velmi prudce oslabit, a zasadit tak těžkou ránu rozpadající se vnitřní ekonomické rovnováze. Znehodnocení měny a cenový skok pak načas vyřeší český ekonomický problém.
Tento scénář není vůbec nepravděpodobný. Vláda sotva prodá více než radiokomunikace a Český Telecom, a to za částky mnohem nižší, než si předsevzala. Možnou nadějí je privatizace Transgasu. S tou se sice velmi spěchá, výsledek je však stále ještě hodně daleko a cesta k němu je poseta mnohými komplikacemi. Také přímé investice půjde sotva udržet, když investorům jde doma tlusté do tenkého.
Tyto výpadky nejen sníží příliv deviz, ale prohloubí i potíže veřejných financí. Zvednou totiž požadavek na dluhové financování, a tudíž potlačí tržní sazby vzhůru, a dále tak zhorší dostupnost financování pro domácí podnikatele.
Podobnost s lety 1995 a 1996 je značná. Součinnost vlády a centrální banky je opět mimořádně akutní a současně stejně málo pravděpodobná jako tehdy. Je necelý rok před volbami a vládě se samozřejmě nechce do škrtání výdajů, ačkoli ministr Grégr nachystal hezký seznam položek, při jejichž škrtnutí nikdo kromě dotyčného ministra nezapláče. Obecně se mu říká velký třesk. V případě omezení vládních výdajů by klesla potřeba zvyšovat sazby a podnikům by se rozhodně lépe dýchalo. To jsou však pusté sny. Jakže to říkal Miloš Zeman? Snad že předá ekonomiku v mnohem lepším stavu, než ji jako premiér přebíral? Přejme si to s ním.
