Aféra Gorila
Všeobecně rozšířené přesvědčení, že jsme v úrovni korupce a propojení byznysu a politiky někde na úrovni středoafrických zemí, dostalo notnou trhlinu. Před pár týdny zveřejněný spis Gorila, který se anonymně objevil na slovenském internetu, ukazuje, kterak může silná finanční skupina vládnout hned několika vládám jednoho menšího evropského státu. Samozřejmě jen pokud je na tom, co se píše, více než jediné zrnko pravdy. A to je každopádně velmi vážnou otázkou.
Můžeme se tak trochu těšit, že tohle u nás opravdu nemáme. Neměli bychom se ale těšit příliš ukvapeně. Vazby na české prostředí ve slovenské společnosti sice devatenáct let slábnou a slábnou, pořád se však dá najít spousta styčných bodů. A jedním z klíčových styčných bodů mezi Českem a Slovenskem jsou velké finanční skupiny. Především Penta a J&T. Právě Penta je tím, kdo údajně roky ovládá slovenskou politiku, a vztahy s J&T nejsou vždy zrovna idylické. Insider si musel všimnout například drobného detailu v posledním vývoji kauzy Gorila, kdy odstupující šéfka Fondu národního majetku Anna Bubeníková sabotovala vstup Energetického a průmyslového holdingu (EPH) do Slovenského plynárenského podniku. Tento obchod má pro EPH mimořádný význam a jde zde opravdu o hodně peněz.
Bubeníková měla a zřejmě i nadále má velmi těsný vztah k Jaroslavu Haščákovi z Penty. EPH spojuje zájmy J&T a PPF. A právě Penta je v Česku momentálně s PPF dost na kordy kvůli Sazce. Je to možná náhoda, ale také to může být vnímáno jako součást nějakého boje v Praze na detašovaném bratislavském bojišti.
Kauza privatizace slovenského železničního karga zase připomíná dlouhou historii, kdy Topolánkova vláda už v roce 2007 vehementně usilovala o velmi rychlé propojení obou nákladních železničních dopravců. Toto téma se průběžně stále vrací a vyvolává vášně, přestože slovenský podnik je z ekonomického hlediska silně problematický a český není tak silný, aby ho dokázal zvednout na nohy a využít možný potenciál. Pentu nicméně železnice stále velmi zajímá i v Praze a například velmi usiluje o získání developerského projektu na Masarykově nádraží v Praze.
Pozorovatel může kauzu Gorila vnímat dvěma způsoby. Tím prvním je takový pozitivní pocit, že každá lumpárna se nakonec může provalit. Že vše nejde ututlat a nakonec k vyšetřování dojde, tak jako to začíná fungovat v Bratislavě. A že zpravodajské složky přese všechny naše pochybnosti pracují a nenechají mocné na pokoji. To by znamenalo, že se jak na Slovensku, tak v Česku posouváme k nějakým civilizovaným poměrům.
Může to ale být i jinak: samotné kompromitující informace vyvolávají nějaké deja vu tím, že jde o vysloveně zpravodajské informace uniklé cíleně do médií. Stačí si vzpomenout na českého rozvědčíka Karla Randáka a jeho angažmá v toskánské aféře Mirka Topolánka, která zahájila Topolánkův politický pád. V kauze figurovala i agentura ABL, jejíž divize proměněná v politickou stranu se na vlně nechutí ke vztahu politiků a byznysmenů dostala až do vlády. Na Slovensku to možná zafunguje také tak. Volby jsou tam na dohled, a i tam vede stopa k jedné z kandidujících politických stran.
Realitou každopádně je, že život na Slovensku šel většinou o dost jinak, než jak by si představovali Jaroslav Haščák a jeho spoluodposlouchávaní souputníci. Spousta obchodů nevyšla, majetek v privatizaci získali jiní nebo se nakonec kvůli změně vlády neprodávalo.
Rozhodovat se na základě dosud zveřejněných faktů, nakolik má skandál Gorila reálný základ a zda byl Haščák skutečným fenomenálním loutkařem, je proto dost obtížné. O tom, že aféra změní politickou scénu na Slovensku, však není pochyb, stejně jako o tom, že uškodí i Pentě v Praze. Ale třeba nás místo Gorily čeká někde Orangutan a na přetřes přijde nějaká úplně jiná parta.
A zda se nyní rozvolní vztahy mezi politiky a byznysmeny? V tom buďme realisty. Určitě ubude drzosti a samozřejmosti, s níž se zde i na Slovensku spousta věcí prováděla. Ale to už se alespoň u nás v Praze děje. A nejde zdaleka jen o každodenně pozorovatelné dopady změn, které proběhly na pražském magistrátu.
