Možná přijde i Putin

Separatistické hrozby sotva dojdou naplnění

Hned poté, co ukrajinský parlament přijal usnesení o nedůvěře Ústřední volební komisi, zklamaný údajný vítěz prezidentských voleb Janukovyč odjel do své bašty – Doněcka. Ještě před jeho příjezdem místní politici zorganizovali velmi emocionální kampaň za odtržení východních a severních oblastí od Ukrajiny, respektive za získání autonomie. Označit Janukovyče za původce separatismu na Ukrajině by však bylo příliš troufalé. Nezdá se totiž, že by mu separatistické požadavky východních regionů mohly opravdu vyhovovat.
Je třeba předeslat, že Janukovyčův volební štáb měl od samotného začátku minimálně dvě centra. Oficiální, zahrnující představitele a poslanců Strany regionů sídlící v Doněcku, a neoficiální, do něhož patří ruští političtí technologové spolu s okruhem prezidentské administrativy v čele s jejím šéfem Medvedčukem, jinak předsedou Strany sociálních demokratů (sjednocených). Medvedčuk je pravděpodobně i „moskevskou“ spojkou celé mocenské skupiny. Samotný Janukovyč stále ještě nezískal tu politickou váhu, která by mu umožnila jednat zcela nezávisle a nyní navíc velmi ztratil poté, co ho parlament odvolal z funkce premiéra. Vzedmutí emocí na vlně separatismu tak může sloužit Janukovyčovi spíše k opracování východního voliče pro očekávané opakování druhého kola voleb.

Divadlo.

Ukrajinští politici to tak také z velké části vnímají. Samotný impuls k vystoupení autonomistů vyšel od gubernátora charkovské oblasti, který je považován za člověka blízkého odstupujícímu prezidentu Kučmovi. Předseda Kongresu ukrajinské inteligence, poslanec Ivan Drač, bez jakýchkoli pochybností označil tuto kampaň za ruské divadlo v režii Putina. Další poslanec Anatolij Matvijenko se skepticky vyjádřil k možnostem samostatných rozhodnutí Kučmy s ohledem na to, že Kučma si nemůže dovolit nedostát dohodám s Putinem, neboť Putin je jediný, kdo mu dnes může zabezpečit klidnou penzi. Kučmovi mohla mediální akce s eskalací separatismu posloužit k bouchnutí do stolu, přijetí rozhodných politických a snad i silových kroků. Napětí v zemi opravdu silně vzrostlo. Navíc vládní klika vypustila další zprávy útočící na sebezáchovné instinkty občanů – nebezpečí ekonomické a finanční krize, omezení výběrů z bank, padající rating celé ekonomiky … Vcelku průzračná snaha znejistit zemi má zřejmě donutit Juščenka ke kompromisu, který by jej kompromitoval před očima veřejnosti, a ta jej začala opouštět. Rozdělení země však odstupující prezident rozhodně odmítl.

Americké válenky.

Pravdou je, že Janukovyčův štáb po celou dobu volební kampaně pracoval s hrozbou rozdělení země. Byl vytvářen obraz hnědého banderovského fašisty Juščenka se znetvořenou tváří, pro kterého je rusky mluvící občan méněcennou kategorií. Krym dá Tatarům jakmile přijde k vládě, horníci, hutníci na východě přijdou o práci. V Doněcku se nyní do kampaně zapojila i manželka Janukovyče a operuje s dezinformacemi na téma: všechno jídlo, které se rozdává na kyjevském Majdanu, platí Amerika, rozdávají se tam americké válenky(!), pomeranče jsou napíchnuty meningitidou.

Achmatov volí Ukrajinu.

Popravdě řečeno, Doněck a Lugansk ani v opakovaných volbách nedají Juščenkovi více než 25 procent hlasů. Východ Ukrajiny je postsovětskou zónou, v níž půdorys občanského života kopíruje organizaci řízení fabriky, která je naprosto loajální vůči majiteli. V této oblasti neexistuje střední a živnostenský byznys. Pokud ano, je takový podnikatel členem pyramidy, kterou utváří především velké a mamutí podniky. Jejich majitelem je Rinat Achmetov. Jeho jmění odhadují polské zdroje na tři a půl miliardy dolarů. Je majitelem nejen fotbalového klubu Šachťor Doněck, ale i televizního kanálu, novin, rozhlasové stanice. Už před půl rokem dala tato oblast najevo Juščenkovi, že je v ní personou non grata – prostě mu fyzicky nebylo dovoleno vystoupit. Před několika dny tu tvrdí hoši zbili baseballovými pálkami jak Juščenkův štáb, tak i policisty, kteří ho chránili. Ale pro Achmetova je přeci jen výhodnější hrát významnou roli v Ukrajině než podřadnou v Rusku. A tak není divu, že dvě významné finančně průmyslové korporace této oblasti odsoudily separatistické tendence. A politika po prudkém vzedmutí separatistických hrozeb pomalu přechází na měkké varianty požadavků federalismu v Ukrajině. Ukazuje se, že šlo spíše o akci, která má Putinovi dokázat, že se Kučma, připadně Medvedčuk, snaží, seč mohou.
Bez ohledu na Kučmu ale nyní půjde proces na Ukrajině směrem k formováním dočasné vlády a zopakování voleb v podobě závislé na rozhodnutí Nejvyššího soudu. Tomu budou nejspíše předcházet rozsáhlé úpravy volebních zákonů.
A Putin? První náznakem změny jeho přístupu k ukrajinské krizi byl příjezd jednoho z nejdražších prominentních ruských žurnalistů Sergeje Dorenka na Ukrajinu. Vytvořil skvělou vstupní legendou o tom, jak coby „přesvědčený ruský komunista“ byl vyhoštěn v těchto dnech jako nezávislý novinář právě z východoukrajinského Luganska, odkud pocházejí jeho rodiče. A pochopitelně s kritikou ukrajinských komunistů, že také oni nejsou na Majdanu. Vyčkejme, možná se na kyjevské oranžové demonstraci objeví i Putin.