Počet podniků, které se kvůli přetrvávající koronavirové pandemii dostaly do existenčních potíží, narůstá každým dalším týdnem. A rozhodně nelze říct, že by se to týkalo pouze mladých firem. V bezprostředním ohrožení se ocitly i společnosti, jež se na tuzemském trhu pohybují celé dekády. Trutnovská Kara budiž názorným příkladem.
Kožešiny se v Podkrkonoší vyrábějí, totiž vyráběly již od roku 1948. Stejně jako sesterská společnost Pietro Filipi ale na sebe tento tradiční výrobce oblečení musel letos podat insolvenční návrh. Vlastník obou značek, skupina C2H, se prostřednictvím svého šéfa Michala Mičky nechala slyšet, že jde o vyústění současné tristní situace, kdy musejí být z důvodu vládních opatření všechny jeho kamenné prodejny zavřeny, což má přímý dopad na tržby.
Ty ještě v roce 2019 dosáhly hranice 395 milionů korun, loni se však podle Mičky měly v rámci obou značek propadnout o 30 až 50 procent, uvádí Forbes. Samotná Kara dluží svým věřitelům více než čtvrt miliardy korun. Celkem jich je půl druhého sta a největší pohledávku mezi nimi má Česká pojišťovna.
Vedení skupiny původně navrhovalo reorganizaci obou společností, tu však investoři a věřitelé odmítli. O dalším osudu trunovské Kary i o poznání mladší značky Pietro Filipi tak rozhodne přidělený insolvenční správce.
Důchod se nekoná
Představa, že by ikonický výrobce oděvů ze severovýchodních Čech, který zaměstnává na 175 lidí a provozuje bezmála 50 prodejen, měl skončit v úpadku, se nezamlouvá bývalému dlouholetému řediteli Zdeňku Rinthovi. Byl to právě on, kdo začátkem 90. let minulého století Karu zprivatizoval, osmadvacet let ji z pozice šéfa vedl a budoval a v květnu 2018 prodal Mičkově skupině C2H s vidinou toho, že o ni bude dobře postaráno. Současná situace každopádně značí pravý opak.
Ve snaze zabránit nejhoršímu se proto sedmdesátiletý podnikatel rozhodl s pomocí investiční skupiny Natland trutnovskou oděvní společnost zachránit. V rozhovoru pro zpravodajský kanál ČT24 řekl, jak toho hodlá docílit. „Recept je jednoduchý – něco peněz, hodně vědomostí, 24 hodin denně,“ uvedl Rinth. „Jsem připraven do toho vložit vlastní (peněžní) prostředky, vlastní znalosti i zkušenosti a znovu Karu zachránit. Myslím si, že je to celkem reálná možnost.“
„Když jsem Karu prodával, myslel jsem, že nastává období klidného důchodu. Ale zjistil jsem, že nemůžu být v klidu v důchodu, když je Kara v takovém stavu,“ doplnil podnikatel.
Budou-li opatření trvat dále, skončí všichni
Během své mnohaleté existence si firma vybudovala skvělé renomé jak v Česku, tak za jeho hranicemi. Vztahy s jejími obchodními partnery, a potažmo i samotnými zákazníky ale v průběhu uplynulých několika měsíců doznaly značné újmy. Právě s obnovením jejich důvěry musí podle Rintha nyní Kara urychleně začít.
Že současná situace prodejcům oblečení do karet příliš nehraje, chápe velice dobře. Na druhou stranu věří, že nemůže trvat věčně: „Kdyby pandemie měla pokračovat, bude to riskantní pro všechny maloobchodníky a nikdo ji nepřežije. Já počítám s tím, že maloobchody se někdy prostě otevřít musí. Pokud se neotevřou v horizontu půl až tři čtvrtě roku, tak půjdou stejně všichni domů.“
Způsobů, jak by Kara mohla své zboží dále prodávat, je podle Rintha spousta. „Ať už jde o e-shop a podobné odbytové kanály, nebo zahraničí – ty možnosti tu jsou a jsou velké. Je potřeba je využít, začít na nich pracovat a nebát se toho,“ uzavřel.
