Technická novela zatím vůbec neřeší spornou možnost odstoupení od pracovní smlouvy, kterou jsme podrobně rozebírali v Profitu č. 7/2007.
Tato možnost vznikla zřejmě nepozorností levicových stran a odborů. Je ukryta pod odkazem na občanský zákoník, z něhož vyplývá i možnost odstoupení od (pracovní) smlouvy „z důvodů stanovených zákonem nebo dohodnutých ve smlouvě“.
Zaměstnavatelé (ale i zaměstnanci) tak od loňského ledna získali daleko pružnější možnost ukončit pracovní poměr. Při odstoupení od smlouvy totiž nemusí přihlížet k výpovědním důvodům stanoveným zákoníkem práce. Neplatí zde ani ustanovení o výpovědní lhůtě nebo odstupném. V praxi tak zákoník obsahuje skulinu, která umožňuje přenést do pracovní smlouvy jednu z výhod takzvaného švarcsystému – tedy možnost pracovní poměr kdykoliv snadno a levně ukončit.
Odstoupení od smlouvy se blíží spíše „rozvázání pracovního poměru dohodou“ než „výpovědi bez udání důvodu“, protože s možností odstoupení musí už při uzavření smlouvy souhlasit obě strany. Jenže řada právníků i politiků připomíná, že zaměstnanci často pracovní smlouvu ani nečtou, nebo ji čtou nepozorně. Podepíší tak paušální souhlas s budoucím možným odstoupením a zaměstnavatel později může pracovní poměr okamžitě ukončit, nezávisle na skutečné vůli zaměstnance.
Proti možnosti odstoupení jsou nyní nejen odbory a levicové strany, ale také zastánci pružnějšího pracovního trhu v čele s ODS. Jen důvody jsou jiné. „Pokud dojde k odstoupení od smlouvy podle občanského zákoníku, ruší se od počátku. Na vztah se pak pohlíží tak, jako by smlouva vůbec nebyla uzavřena. To je výrazný zásah do právní jistoty obou stran. Hrozí nejistota a chaos například v oblasti zdravotního a sociálního pojištění,“ varuje profesor Miroslav Bělina, odborník na pracovní právo a autor ústavní stížnosti podané pravicovými poslanci.
