Poslanci nechali minulý týden projít prvním čtením vládní návrh na změnu ústavy umožňující přímou volbu prezidenta. Jenže možnost, že si nástupce Václava Klause zvolí lidé sami, se pomalu začíná ztrácet v mlze politických her dvou největších stran.
Foto: Profimedia.cz
Občanští demokraté a sociální demokracie mají při diskuzích o přímé volbě prezidenta v jednom jasno – za komplikace mohou ti druzí. Výsledkem tak nejspíš bude, že se dvě velké partaje neshodnou na tom, jaké pravomoci by přímo volená hlava státu měla mít. Takže ve finále spadne celý plán pod stůl.
K tomu, aby prezidenta volili lidé, je třeba změnit ústavu, a to může učinit jen dvoutřetinová většina spíše pravicové Poslanecké sněmovny a sociálními demokraty ovládaného Senátu. Bez dohody ODS a ČSSD to tedy prostě nejde.
Politiky přitom tlačí čas. Václavu Klausovi vyprší mandát na začátku roku 2013, k tomu, aby přímá volba mohla proběhnout, však musí začít platit nejen nové znění v ústavě, ale rovněž příslušný volební zákon. Ten má připravit ministerstvo vnitra. Aby se případná přímá volba vůbec technicky zvládla, měly by potřebné zákony platit nejpozději v první polovině příštího roku.
Vstříc občanům
Jako zásadní bod svého programu mají přímou volbu prezidenta Věci veřejné, které o sobě dokonce tvrdily – alespoň před volbami do Sněmovny – že jsou stranou přímé demokracie. Občanští demokraté, kterým plebiscit o hlavě státu nikdy nepřipadal příliš moudrý, na naléhání véček nakonec kývli, a tak se tento bod objevil ve vládním programu. Hlasování lidí o prezidentovi dlouhodobě prosazuje i sociální demokracie. Takže koalice a hlavní opoziční strana daly dohromady komisi, která se shodla na základních bodech, například na tom, že volit se má jako do Senátu ve dvou kolech.
Zásadní spor se však od počátku vedl o prezidentské pravomoci. ODS chtěla, aby se na ně nesahalo. V posledních týdnech se dokonce objevují hlasy z řad občanskodemokratických senátorů, kteří by hlavu státu posílili.
ČSSD chce ale pravý opak. Nejvíc jí vadí, že prezident podle současné ústavy může jmenovat bankovní radu České národní banky zcela podle své vůle. Podle nejsilnější opoziční strany tak hrozí, že by v přímé volbě nasadily svého koně vlivné ekonomické struktury, kterým by stálo za to zaplatit svému kandidátovi megakampaň, aby pak najmenoval určité lidi do centrální banky. Napříště by proto měl prezident jmenovat centrální bankéře podle Sobotkovy strany pouze se souhlasem premiéra, případně ministra financí.
Kdo to kazí?
Sociální demokraté by chtěli, aby prezident nadále neměl neomezenou imunitu. Například v případě spáchání závažného trestného činu by měl být zbaven mandátu. ČSSD by dále omezila právo hlavy státu zastavovat trestní stíhání. K tomu by nadále podle představ Lidového domu potřebovala souhlas ministra spravedlnosti. Dalším návrhem chtějí sociální demokraté ušetřit – prezidentské období by prodloužili ze současných pěti let na šest, tak jako je tomu u senátorů. Pak by se mohly prezidentské volby konat společně se senátními, k nimž už se v současnosti připojuje hlasování buď o krajích, nebo o obecních zastupitelstvech.
Občanští demokraté ale skálopevně tvrdí, že už svým souhlasem s přímou volbou výrazně ustoupili ze své pozice zastánce volby parlamentem. Jestliže chce podle nich ČSSD ještě měnit pravomoci, dělá to prý proto, aby záměr nakonec zcela shodila ze stolu.
Pravdou je, že po úspěších v senátních volbách, které možná příští rok při hlasování o třetině Senátu zopakuje, sociální demokracie výrazně posílila svoji pozici pro parlamentní volbu. Aby v roce 2013 prosadila svého kandidáta, stačila by jí dohoda například jen s komunisty a některými senátory menších stran, případně s Věcmi veřejnými či lidoveckými senátory.
Představitelé ČSSD však účelovost svého jednání odmítají s tím, že přímou volbu chce naopak pohřbít ODS. Té vyčítají, že do právě projednávaného vládního návrhu žádnou ze sociálně demokratických priorit nezapracovala.
Klaus a politologové jsou spíše proti
Zasáhnout do ústavy a změnit způsob volby hlavy státu přitom není opravdu jen tak. Mnozí politologové namítají, že by tento krok vážně rozkolísal celý systém založený na parlamentní a nikoli prezidentské či poloprezidentské demokracii. Od 90. let se přitom naše republika potýká s nestabilními vládami – už druhý Klausův kabinet usedl v roce 1996 do Strakovy akademie bez většiny ve Sněmovně.
Pokud by prezident měl mandát přímo od občanů, posilovalo by to – byť by jeho pravomoci zůstaly formálně stejné, nebo se i v některých bodech omezily – jeho reálný politický vliv. A to na úkor vlády, respektive Poslanecké sněmovny. Hrozily by tak vážné spory mezi například pravicovým prezidentem a levicovou vládou.
Podobně se Václav Klaus – jako správný konzervativec – spíše zastává současného modelu. Nicméně se už před časem vyjádřil, že by návrh přímé volby nevetoval. Paradoxně přitom zapomněl, že ústavní zákony prezident „nepodpisem“ shodit nemůže.
Tato zapomnětlivost možná souvisí i s faktem, že v případě Klause (navzdory jeho předchozím prohlášením při volbě
v roce 2008) si už Češi zvýšené pravomoci prezidenta vyzkoušeli na vlastní kůži. Vezměme v potaz, jak Klaus například „stabilizuje“ svými některými kroky rozkolísanou vládní koalici (nepřijal demisi Josefa Dobeše z VV, kterou mu předložil Nečas). Anebo připomeňme tajnou zimní dohodu-nedohodu s trojkoalicí po třeskuté aféře na ministerstvu životního prostředí. Takže posílené pravomoci hlavy státu nejsou vlastně nic nového pod sluncem.
